Tour de Feminin
Já sice časopisy nečtu, protože bych při jejich čtení "o deset roků zestárl". Sotva článek začne, už končí, a začíná druhý zase na jiné téma. Ne, to se mi nelíbí. To ale neznamená, že nějaký vyřazený časák někde nepopadnu, většinou teda Pestrý svět nebo Rytmus života (pokud to ještě existuje). Zkrátka tahle odvrácená strana Měsíce a temná strana síly. A nedělám to kvůli křížovce, luštění je ztráta času, maximálně dělávám sudoku, ale to taky nerad, jen když mi někdo řekne: "Vylušti tohle nejtěžší, to mi nešlo." No, o mně se ví, že mně nejde ani lehké sudoku, ale taky se ví, že se rád před druhým blýsknu, a po jedné až dvou hodinách to většinou i vyluštím.
Takže těmi časopisy jenom listuju. Nějaká Eva Burešová mě opravdu nezajímá, navíc když vůbec nevím, o koho jde, ale když to jméno čtete na různých místech potřetí za sebou, utkví vám v hlavě. No, asi jako že Sodoma měla 120 dnů. Nechť mi všichni milovníci Evy Burešové laskavě prominou! Ale rád se zasměju, tak mě upoutá článek "Trable v posteli" (konečně něco co není o Evě, teda doufám). A říkáte si, ano, to jsou vážně trable, a smějete se. Pak je tam navíc rubrika "Rodina a vztahy", a vy se najednou ptáte, kdo to píše pro koho. A představujete si, že zavřete na týden deset ženštin do garsonky a ony sepíší "pestrý svět". A pak začnete vzpomínat na staré dobré časy, kdy vám v dětském pokoji visela Britney Spears. Možná je to stejné, a možná ne. Každopádně tahle opravdová "pin-up girl" měla přece jenom úroveň, byla hezká a určitě i hezky zpívala.
Ale stejně vám začne být líto, že u nás nevychází nějaký dobrý feministický časopis, kde by se třeba taky řešily "trable v posteli", ale byly by to skutečné trable, a ty "rodiny a vztahy" by byly o skutečných rodinách a vztazích. Prostě "kvalitní počteníčko". Klidně by tam mohli probírat i Evu Burešovou a Britney Spears, ale z úplně jiného hlediska a bylo by to moc zajímavé, jako všechno, co je z jiného hlediska. Třeba by tam psali o Macronovi a jeho ženě, nebo o Putinovi a jeho ženě (má-li nějakou) nebo o Kim Čong-unovi a jeho ženě (pokud tahle misska opravdu existuje a není to nějaký hologram, ale možná že by v tom časopise vysvětlili, že proč ne, vždyť každý muž vidí v ženě jenom hologram). A taky by tam mohli psát o tom, proč si nějaká Markétka nesedla před českou Sněmovnu (která to potřebovala jako sůl), ale až tamta před tu švédskou, a proč Fridays vedou vlastně jenom holky. Bylo by to hodně poučné. A taky by se tam řešily, jak doufám, hlavně skutečné problémy žen, které trápí jenom je. Pak myslím, že by to nečetli jenom feministky, ale i všechny ostatní ženy a muži.
Já jsem samozřejmě vždycky byl na straně žen. Já jsem feminista. Teda možná... minimálně 364 dnů v roce, vyjma onoho dne, kdy čekám před "nádražím" v "Chřibské" půl hodinu na náhradní dopravu a třeba si něco nahlas pomyslím, protože pak mi nějaká paní vyčte: "To je snad jasné, že to trvá, vždyť je Tour de Feminin." A já jsem najednou v rozpacích, zase jako s tou Evou Burešovou, protože podle jejího tónu jde o nejznámější věc na světě a navíc o něco, nač je hrdá a co má ráda. Takže se zastydím, radši si sednu na obrubník, popadnu Pestrý svět a začnu luštit sudoku. Tentokrát se však před nikým neblýsknu a jen si říkám spolu s jedinou feministkou, která mi v peněžence zbyla: "Světe, kuš!"
Napsal: Abd el Kader, únor 2022