Sekanina - Básnířka lidské lásky
František Sekanina - Básnířka lidské lásky (1940)
Zdroj: SEKANINA, F. Básnířka lidské lásky. Národní politika, 4. 2.1940, str. 1
K dnešním 120. narozeniným B. Němcové.
Byl to, tuším, kdysi již F. X. Šalda, který naši drahou spisovatelkou nazval básnířkou lidského sbratření. Ale ještě vhodnější slovo je tu láska. Byla opravdu základem její životní morálky, prýštila jako z čisté studánky z jejího celého díla i života, který jako by se byl opravdu stal živým zosobněním jedné překrásné věty Písma: Kdybych celý svět získal, ale lásky neměl, nic nejsem...
Je to, myslím, vůbec nejkrásnější rys velikého Boženina odkazu české vlasti, tato její neposkvrněná láska k lidstvu, která se vine jejími knihami i celou životní tragedií. Němcové knihy jsou dnes majetkem českého národa; dopodrobna ji známe i z její pohnuté korespondence. Ale ať čteme kdekoli a zabíráme se do jakéhokoli důvěrného projevu, nikdy, ani v těch nejbolestnějších hodinách, nenarazíme na něco proti vrozenému zákonu lásky. Nikdy u ní nebylo nejmenších stínů nenávisti, i když trpěla mužem, i když byla trýzněna maloduchostí a šosáctvím svého okolí, urážena měšťáckými pletichami, nevděčně opouštěna nedostatkem pravého gentlemanství a rytířství. Božena Němcová vždycky tu stála - třebas i plné oči slzí a duši spleněnu - vysoko, vysoko nad každou lidskou malostí, která by prýštila z nenávisti nebo zloby. Vždycky ji do výše povznášela vrozená ctnost ušlechtilosti a dobroty, jejichž zůstala básnířkou.
To, myslím, je také ten zlatý klíček pro pochopení i výklad Boženina díla. Je to zosobněné dílo dobrotivosti, povznášení a ušlechtilého poučování, které už samo sebou je praktickým projevem lásky. Ještě i dnešního člověka překvapuje, jak tato krásná žena již v prvním dívčím rozpuku let toužila po vzdělání, po klášteře - jen proto, že jsou v něm "velké knihovny"; s jakou vášnivostí se později vrhala do zámecké bibliotéky; a co všecko uměla soustavně studovati, aby to za chvíli mohla knihami rozdati do národa. A tentýž člověk i dnes ještě žasne nad onou skutečnou přemírou vědomostí, které Božena Němcová - už skoro před stovkou let - dovedla do svého díla vtěliti. Vše jenom z lásky k lidem.
Chtěla mít všecky takové, jakou se cítila sama. Pokročilé, vzdělané, stále se zušlechťující. Byla u nás vedle Havlíčka první, která nám po venkově zakládala čtenářské spolky. Pro mladá děvčata uváděla v život vzdělávací večírky a dýchánky, kde jim přednášela, učila je číst, šít, spravovat prádlo. Mluvila k ženám - matkám o rozumné výchově dětí. Probouzela v české společnosti moderní a čistě lidské chápání otázky dělnické, otázky učednické, svízelné otázky nemanželských matek a dětí. A poučovala své okolí také politicky; je u nás vůbec první, která prakticky řeší ladem ležící otázku česko-slovenského bratrství, našeho kmenového příbuzenstva a potřebné sesterské lásky, která nejenom prohlubuje, nýbrž i politicky přibližuje a sílí.
Když r. 1848 vystoupil řádový kněz a myslitel F. M. Klácel se svou idealistickou utopií o sbratření lidstva, Božena Němcová byla první s přihlášených sester bratrstva. Ideální krása zásad ji oslnila. Viděla v ní opravdu "nejlibější službu Boží", kladouc lásku k bratrovi za první předpoklad lásky k národu. A plakala, když po několika letech Bratrstvo zaniklo. Učinila je za to náplní svých knih.
Dobré, krásné, lásku rozdávající lidi, kreslila nejraději. Takový hrabě Březenský je celému kraji učitelem, dobrodincem a rádcem. Taková Rozárka nebo ten prostinký Jakub Halina z "Chudých lidí" jsou vzory zlatých srdcí. A nesmrtelný pravzor babičky lásku všude jen rozdává. Jak jsou krásná místa v té knize o ní, kde pomáhá Kristle nebo Viktorce, kde prosí u paní kněžny za Hortensii, upozorňuje na ubohou rodinu Kudrnovic, anebo kde svým vnoučatům vykládá o potřebě smilování a dobroty! Ta kniha sama sebou je pozemským evangeliem lidské lásky.
"Po smrti zahalili by do zlatohlavu", povídá Němcová babiččinými ústy nad Viktorčinou mrtvolou, "ale za živa se nezeptají: člověče, co je ti!" Je to snad jediná zatrpkle vyznělá věta v klenotu "Babičky". Ale i ona jen vyvřela přímo z ohňů lásky, plného vzplanutí nitra. I v té její tiché bolesti se kryje láska.
