Jdi na obsah Jdi na menu
 


Request for Advisory Opinion submitted by the Sub-Regional Fisheries Commission

Mezinárodní tribunál pro mořské právo (ITLOS)

 

 

Rok 2015

 

 

2. dubna 2015

 

 

Žádost o posudek předložená Podoblastní rybářskou komisí (SRFC)

 

 

Posudek

 

 

OFFICIAL CITATIONS/CITATIONS OFFICIELLES:

 

Request for Advisory Opinion submitted by the Sub-Regional Fisheries Commission, Advisory Opinion, 2 April 2015, ITLOS Reports 2015, to be published

 

Demande d’avis consultatif soumise par la Commission Sous-Régionale des Peches, avis consultatif, 2 avril 2015, TIDM Recueil 2015, a paraître

 

 

Obsah:

 

I. Úvod (body 1-36)

II. Příslušnost (body 37-69)

III. Diskreční pravomoc (body 70-79)

IV. Použitelné právo (body 80-84)

V. První otázka (body 85-140)

VI. Druhá otázka (body 141-150)

VII. Třetí otázka (body 151-174)

VIII. Čtvrtá otázka (body 175-218)

IX. Výrok (bod 219)

 

POSUDEK

 

Přítomni: Předseda YANAI; místopředseda HOFFMANN; soudci NELSON, CHANDRASEKHARA RAO, AKL, WOLFRUM, NDIAYE, JESUS, COT, LUCKY, PAWLAK, TÜRK, KATEKA, GAO, BOUGUETAIA, GOLITSYN, PAIK, KELLY, ATTARD, KULYK; registrátor GAUTIER.

 

Na žádost Podoblastní rybářské komise (Sub-Regional Fisheries Commission, Commission Sous-Régionale des Peches)

 

TRIBUNÁL

 

ve výše uvedeném složení

 

poskytuje následující posudek:

 

I. Úvod

 

[Dne 28. března 2013 obdržel ITLOS žádost o posudek od SRFC, předloženou na základě čl. 21 Statutu ITLOS, čl. 138 jednacího řádu ITLOS a čl. 33 Úmluvy týkající se stanovení minimálních podmínek pro přístup a využívání rybolovných zdrojů v rámci mořských zón pod pravomocí členských států Podoblastní rybářské komise (Dakar 2012).

 

Tribunálu byly položeny tyto otázky:

 

"1. Jaké jsou povinnosti státu vlajky v případě nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností ve výlučné ekonomické zóně třetích států?

 

2. V jakém rozsahu má být stát vlajky spatřován odpovědným za nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti plavidel plujících pod jeho vlajkou?

 

3. Je-li rybářské povolení vydáno plavidlu v rámci mezinárodní dohody se státem vlajky či mezinárodní agenturou, mají být stát či mezinárodní agentura spatřovány odpovědnými za to, že dané plavidlo porušilo rybářské právní předpisy pobřežního státu?

 

4. Jaká práva a povinnosti má pobřežní stát při zajištění udržitelného hospodaření se sdílenými populacemi a populacemi společného zájmu, zejména malých pelagických druhů a tuňáka?"

 

V písemné části řízení poskytlo svá stanoviska 22 smluvních stran UNCLOS (Saúdská Arábie, Německo, Nový Zéland, Čína, Somálsko, Irsko, Federativní státy Mikronésie, Austrálie, Japonsko, Portugalsko, Chile, Argentina, Spojené království, Thajsko, Nizozemsko, Evropská unie, Kuba, Francie, Španělsko, Černá Hora, Švýcarsku a Srí Lanka) a jeden stát Dohody o rybích hejnech z roku 1995 (Spojené státy americké). Do písemného řízení se zapojilo i sedm mezinárodních organizací, především Organizace spojených národů (OSN) a Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). Z regionálních rybářských orgánů to byly Podoblastní rybářská komise (SRFC), Karibský regionální rybářský mechanismus (CRFM), Rybářská agentura fóra tichomořských ostrovů (FFA) a Středoamerická rybářská a akvakulturní organizace (OSPESCA). Písemné stanovisko dodal i Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN).

 

Ústního řízení, které se konalo ve dnech 29. srpna až 1. září 2014, se účastnily SRFC, Německo, Argentina, Austrálie, Chile, Španělsko, Federativní státy Mikronésie, Nový Zéland, Spojené království, Thajsko, Evropská unie, CRFM a IUCN.]

 

II. Příslušnost

 

37. Tribunál nejprve posoudí, zda má pravomoc poskytnout posudek požadovaný SRFC.

 

38. Tribunál chce upozornit na čl. 16 a 21 Statutu a čl. 138 jednacího řádu, pokud jde o pravomoc Tribunálu poskytovat posudky. Článek 16 Statutu zní:

 

"Tribunál přijme pravidla pro výkon svých funkcí. Zejména stanoví svůj jednací řád."

 

Článek 21 Statutu zní:

 

"Příslušnost Tribunálu se vztahuje na všechny spory a návrhy předložené v souladu s touto Úmluvou a veškeré otázky výslovně předvídané v jakékoli jiné dohodě, jež zakládá příslušnost Tribunálu."

 

Článek 138 jednacího řádu zní:

 

"1. Tribunál může poskytnout posudek o právní otázce, jestliže mezinárodní dohoda, která se týká cílů Úmluvy, výslovně předvídá předložení Tribunálu žádosti o takový posudek.

2. Žádost o posudek Tribunálu předloží orgán zmocněný dohodou či v souladu s ní k předložení Tribunálu takové žádosti.

3. Tribunál použije mutatis mutandis články 130 až 137."

 

39. Zatímco někteří účastníci argumentovali, že Tribunál je příslušný zabývat se žádostí, jiní tvrdili opak. Tribunál nyní přistoupí k posouzení těchto argumentů.

 

40. Hlavním argumentem proti poradní pravomoci Tribunálu je, že Úmluva [o mořském právu, dále jen "Úmluva"] se nikde nezmiňuje, explicitně či implicitně, o posudcích celého Tribunálu a že pokud by Tribunál vykonal poradní pravomoc, jednal by podle Úmluvy ultra vires.

 

41. Bylo rovněž tvrzeno, že Tribunál nemá implicitní pravomoci, aby si jako nezávislý zdroj oprávnění udělil pravomoc, kterou jinak nemá.

 

42. Bylo argumentováno, že čl. 138 jednacího řádu nemůže sloužit jako základ výkonu pravomoci poskytovat posudky, neboť Jednací řád Tribunálu, obsahující procesní ustanovení, "nemůže převýšit" ustanovení Úmluvy.

 

43. Bylo tvrzeno, že čl. 21 Statutu má shrnout spornou pravomoc Tribunálu, která je stanovena z velké míry v Úmluvě, zejména v jejím čl. 288. V důsledku toho bylo argumentováno, že čl. 21 Statutu má být vykládán v souladu s čl. 288 odst. 2 Úmluvy, který zní: "Soud nebo tribunál zmíněný v článku 287 je rovněž příslušný pro jakýkoli spor o výklad či použití mezinárodní dohody týkající se cílů této Úmluvy, který je mu předložen v souladu s takovou dohodou".

 

44. Bylo rovněž tvrzeno, že čl. 288, který je obsažen v Části XV Úmluvy zabývající se "Řešením sporů", počítá se spornou pravomocí Tribunálu zřetelně a výslovně a tak činí i čl. 21 Statutu.

 

45. Bylo argumentováno, že kdyby státy, které sjednaly Úmluvu, zamýšlely svěřit Tribunálu poradní pravomoc, přímočarým by bylo začlenění výslovného ustanovení Úmluvy, což neučinily.

 

46. Také bylo uváděno, že slovo "otázky" v závěrečné větě čl. 21 Statutu, tedy "veškeré otázky výslovně předvídané v jakékoli jiné dohodě, jež zakládá příslušnost Tribunálu", odkazuje na sporné věci, jak lze vidět z použití téhož slova v čl. 36 odst. 1 Statutu Mezinárodního soudního dvora a čl. 36 Statutu Stálého dvora mezinárodního spravedlnosti.

 

47. Dále bylo tvrzeno, že žádost nesplňuje nezbytné podmínky stanovené v čl. 138 jednacího řádu.

 

48. Ostatní účastníci mluvili ve prospěch poradní pravomoci Tribunálu. Argumentovali, že čl. 21 Statutu samotný slouží jako dostatečný právní základ pro pravomoc celého Tribunálu přijmout žádost o posudek, pokud to výslovně předvídá příslušná mezinárodní dohoda a že není důvod domnívat se, že formulace "veškeré otázky" nezahrnuje žádost o posudek. Rovněž dodaly, že nelze akceptovat argumenty, že výraz "veškeré otázky" musí být vykládán ve smyslu "veškeré spory" a že příslušnost Tribunálu je omezena článkem 288 odst. 2 Úmluvy. Uváděly, že čl. 288 Úmluvy je doplněn Statutem, včetně jeho čl. 21.

 

49. Bylo rovněž argumentováno, že účelem čl. 21 Statutu je zformovat Tribunál jako živou instituci a státům výslovně poskytovat prostor k tomu, aby uzavíraly dvoustranné a mnohostranné dohody zakládající příslušnost Tribunálu.

 

50. Bylo uváděno, že čl. 138 jednacího řádu nevytváří nový typ pravomoci, ale pouze specifikuje požadavky, které má Tribunál shledat pro výkon své pravomoci.

 

51. Bylo tvrzeno, že kdyby autoři Úmluvy zamýšleli omezit příslušnost Tribunálu podle čl. 21 Statutu na spornou příslušnost, použili by výrazu " zakládá spornou příslušnost Tribunálu" oproti "zakládá příslušnost Tribunálu", slov užitých v čl. 21 Statutu.

 

52. Na úvod by chtěl Tribunál objasnit vztah mezi Statutem v příloze VI Úmluvy a Úmluvou. Jak je stanoveno čl. 318 Úmluvy, přílohy "tvoří nedílnou součást Úmluvy". Jak uvádí čl. 1 odst. 1 Statutu, "zřizuje se Mezinárodní tribunál pro mořské právo a bude působit v souladu s ustanoveními této Úmluvy a tohoto Statutu". Z toho plyne, že Statut má stejný status jako Úmluva. V souladu s tím by čl. 21 Statutu neměl být chápán jako podřízený čl. 288 Úmluvy. Stojí na svém vlastním základě a neměl by být vykládán s výhradou čl. 288 Úmluvy.

 

53. Úmluva ani statut výslovně neodkazují na poradní pravomoc Tribunálu. Ti, kteří argumentovali proti poradní pravomoci Tribunálu, stejně jako ti, kteří shledávali, že Tribunál má takovou pravomoc, zaměřili své argumenty na čl. 21 Statutu.

 

54. Článek 21 Statutu, který je citován v bodě 28, se zabývá "příslušností" Tribunálu. Stanoví, že příslušnost Tribunálu zahrnuje tři prvky: i) všechny "spory" předložené v souladu s Úmluvou; ii) všechny "návrhy" předložené v souladu s Úmluvou; a iii) všechny "otázky" (ve francouzštině "toutes les fois que cela") výslovně předvídané v jakékoli jiné dohodě, jež zakládá příslušnost Tribunálu.

 

55. Použití slova "spory" v čl. 21 Statutu je jednoznačným odkazem na spornou pravomoc Tribunálu. Podobně slovo "návrhy" odkazuje na návrhy ve sporných případech předložených Tribunálu v souladu s Úmluvem. To objasňuje čl. 23 Statutu, který stanoví: "Tribunál rozhoduje o všech sporech a návrzích v souladu s článkem 293." Článek 293 se nachází v části XV Úmluvy, která se zabývá "Řešením sporů". Lze rovněž odkázat na čl. 292 o "Neprodleném propuštění plavidel a posádky" a čl. 294 o "Předběžném řízení" v této části, které obsahují ustanovení k "návrhům".

 

56. Třetí prvek vyvolává různé výklady. Termín veškeré "otázky" (ve francouzštině "toutes les fois que cela") by neměl být vykládán tak, že pokrývá pouze "spory", neboť kdyby tomu tak bylo, čl. 21 Statutu by jednoduše použil slova "spory". V důsledku toho musí znamenat něco více než jen "spory". Ono něco více musí zahrnovat posudky, předvídá-li to výslovně "jakákoli jiná dohoda, jež zakládá příslušnost Tribunálu".

 

57. Argument, že zdejší výraz všechny "otázky" by měl mít stejný význam jako ten, který má ve Statutech SDMS a MSD, je neobhajitelný. Jak Tribunál konstatoval ve věci Továrna MOX, "uplatnění pravidel mezinárodního práva o výkladu smluv na identické či obdobné ustanovení různých smluv nemusí přinést stejné výsledky, mimo jiné s ohledem na rozdíly v příslušných souvislostech, předmětu a účelu smluv, následné praxi stran a přípravných pracích" [Továrna MOX (Irsko proti Spojenému království), předběžná opatření, usnesení ze dne 3. prosince 2001, ITLOS Reports 2001, str. 95, na str. 106, bod 51].

 

58. Tribunál chce objasnit, že fráze "veškeré otázky výslovně předvídané v jakékoli jiné dohodě, jež zakládá příslušnost Tribunálu", sama o sobě nezakládá poradní pravomoc Tribunálu. Podle čl. 21 Statutu to je "jiná dohoda", která zakládá takovou pravomoc Tribunálu. Pokud "jiná dohoda" zakládá poradní pravomoc Tribunálu, pak je Tribunál učiněn kompetentním, aby vykonával takovou pravomoc ohledně "veškerých otázek" výslovně předvídaných v "jiné dohodě". Článek 21 a "jiná dohoda" zakládající pravomoc Tribunálu jsou vzájemně propojené a tvoří podstatný právní základ poradní pravomoci Tribunálu.

 

59. Argument, že je to čl. 138 jednacího řádu, který stanoví poradní pravomoc Tribunálu, a že jako procesní ustanovení čl. 138 nemůže tvořit základ pro poradní pravomoc Tribunálu, je chybný. Článek 138 nezakládá poradní pravomoc Tribunálu. Pouze uvádí podmínky, které musí být splněny, aby Tribunál mohl vykonat svou poradní pravomoc.

 

60. Těmito podmínkami jsou: mezinárodní dohoda, která se týká cílů Úmluvy, výslovně předvídá předložení Tribunálu žádosti o posudek; žádost musí být předložena Tribunálu orgánem zmocněným výše uvedenou dohodou či v souladu s ní; a takový posudek může být poskytnut ohledně "právní otázky".

 

61. V projednávaném případě jsou podmínky uvedené v čl. 138 jednacího řádu splněny.

 

62. Tribunál konstatuje, že v projednávaném případě Úmluva týkající se stanovení minimálních podmínek pro přístup a využívání rybolovných zdrojů v rámci mořských zón pod pravomocí členských států Podoblastní rybářské komise (dále jen "Úmluva MPP") je mezinárodní dohodou uzavřenou sedmi státy. Článek 33 této dohody stanoví, že "Konference ministrů SRFC může zmocnit Stálého tajemníka SRFC k tomu, aby předložil určitou právní otázku Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo za účelem posudku." Tribunál dále konstatuje, že Konference ministrů na svém čtrnáctém mimořádném zasedání přijala usnesení, kterým se rozhodla v souladu s čl. 33 Úmluvy MPP zmocnit stálého tajemníka Komise k tomu, aby se obrátil na Tribunál za účelem získání posudku. Znění tohoto usnesení bylo předáno Tribunálu dopisem stálého tajemníka Komise ze dne 27. března 2013, který Tajemník obdržel dne 28. března 2013.

 

63. Jak je uvedeno v její preambuli, cílem Úmluvy MPP je provést Úmluvu "zejména její ustanovení vyzývající k podpisu oblastních a podoblastních dohod ke spolupráci v oblasti rybolovu, jakož i jiných příslušných mezinárodních smluv" a zajistit, že koncepce a právní předpisy jejích členských států "jsou účinněji harmonizovány s ohledem na lepší využívání rybolovných zdrojů v mořských zónách pod jejich pravomocemi, ve prospěch současných i budoucích generací". Úmluva MPP se tudíž úzce týká cílů Úmluvy.

 

64. Další věcí je, zda otázky položené Tribunálu jsou právní povahy. Otázky zní takto:

"1. Jaké jsou povinnosti státu vlajky v případě nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností ve výlučné ekonomické zóně třetích států?

2. V jakém rozsahu má být stát vlajky spatřován odpovědným za nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti plavidel plujících pod jeho vlajkou?

3. Je-li rybářské povolení vydáno plavidlu v rámci mezinárodní dohody se státem vlajky či mezinárodní agenturou, mají být stát či mezinárodní agentura spatřovány odpovědnými za to, že dané plavidlo porušilo rybářské právní předpisy pobřežního státu?

4. Jaká práva a povinnosti má pobřežní stát při zajištění udržitelného hospodaření se sdílenými populacemi a populacemi společného zájmu, zejména malých pelagických druhů a tuňáka?"

 

65. Tyto otázky byly formulovány v právních pojmech. Za účelem odpovědi na tyto otázky  Tribunál bude muset interpretovat příslušná ustanovení Úmluvy a Úmluvy MPP a identifikovat další příslušná pravidla mezinárodního práva. Jak uvedl senát Tribunálu pro spory týkající se mořského dna (dále jen "Senát pro spory týkající se mořského dna") ve svém posudku: "Otázky položené Senátu se týkají výkladu ustanovení Úmluvy a vyvolávají otázky obecného mezinárodního práva. Senát připomíná, že Mezinárodní soudní dvůr (dále jen 'MSD') uvedl, že 'otázky formulované v právních pojmech a vyvolávající problémy mezinárodního práva (...) mohou být ze své podstaty předmětem odpovědi založené na právu' (Dodržení mezinárodního práva v případě jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova, posudek, 22. července 2010, bod 25; Západní Sahara, posudek, I.C.J. Reports 1975, str. 12, bod 15)" (Povinnosti států ohledně činností v Oblasti, posudek, 1. února 2011, ITLOS Reports 2011, str. 10, na str. 25, bod 39).

 

66. Z těchto důvodů je Tribunál toho názoru, že otázky položené SRFC jsou právní povahy.

 

67. Dalším problémem je, na jaké záležitosti se vztahuje poradní pravomoc. Článek 21 Statutu stanoví, že taková pravomoc se vztahuje na "veškeré otázky výslovně předvídané v jakékoli jiné dohodě, jež zakládá příslušnost Tribunálu". Je třeba, aby Tribunál posoudil, zda otázky položené SRFC představují otázky spadající do rámce Úmluvy MPP.

 

68. Otázky se týkají činností, které spadají do působnosti Úmluvy MPP. Otázky se nemusí nutně omezovat na výklad či použití konkrétních ustanovení Úmluvy MPP. Dostačuje, pokud tyto otázky mají, slovy MSD "dostatečnou souvislost" (viz Legálnost použití jaderných zbraní státem v ozbrojeném konfliktu, posudek, I.C.J. Reports 1996, str. 66, na str. 77, bod 22) s cíli a principy Úmluvy MPP. V tomto ohledu není žádný důvod, proč by měla být fráze "veškeré otázky výslovně předvídané v jakékoli jiné dohodě" v čl. 21 Statutu vykládána restriktivně.

 

69. Na základě výše uvedených důvodů Tribunál konstatuje, že má pravomoc zabývat se žádostí předloženou SRFC. Jak bude v tomto posudku uvedeno později, pravomoc Tribunálu v projednávané věci je omezena na výlučné ekonomické zóny členských států SRFC.

 

III. Diskreční pravomoc

 

70. Tribunál nyní přistoupí k otázce své diskreční pravomoci ve vztahu k poskytnutí posudku v nynější věci.

 

71. Článek 138 jednacího řádu, který stanoví, že "Tribunál může poskytnout posudek", by měl být vykládán v tom smyslu, že Tribunál má diskreční pravomoc odmítnout poskytnutí posudku, i když jsou splněny podmínky příslušnosti. Je nesporné, že žádost o posudek by v principu neměla být odmítnuta s výjimkou "pádných důvodů" (viz Legálnost hrozby nebo použití jaderných zbraní, posudek, I.C.J. Reports 1996, str. 226, na str. 235, bod 14). Otázkou je, zda v této věci existují pádné důvody, proč by Tribunál neměl poskytnout posudek, o který SRFC požádala.

 

72. Bylo argumentováno, že otázky položené SRFC, byť právní, jsou vágní, obecné a nejasné. Podle názoru Tribunálu jsou tyto otázky natolik jasné, aby mohl poskytnout posudek. Je rovněž zavedeným názorem, že posudek může být dán "o jakékoli právní otázce, abstraktní či jiné" [viz Podmínky přijetí státu za člena Organizace spojených národů (čl. 4 Charty), posudek, 1948, 1948, I.C.J. Reports 1947-1948, str. 57, na str. 61].

 

73. Bylo rovněž tvrzeno, že i když čtyři otázky mohly být formulovány jako právní otázky, SRFC ve skutečnosti neusiluje o odpovědi de lege lata, ale de lege ferenda a to přesahuje funkce Tribunálu jako soudního orgánu.

 

74. Tribunál se nedomnívá, že předložením této žádosti SRFC usiluje o legislativní roli Tribunálu. Tribunál si také přeje objasnit, že nezaujímá stanovisko k otázkám nad rámec svých soudních funkcí.

 

75. Bylo argumentováno, že v této věci by se Tribunál neměl vyslovit k právům a povinnostem třetích států, které nejsou členy SRFC, bez jejich souhlasu. Bylo rovněž uváděno, že nynější žádost o posudek nezahrnuje základní spor a že otázka státního souhlasu v tomto posudkovém řízení jednoduše nevzniká.

 

76. Tribunál chce v této souvislosti objasnit, že v posudkovém řízení není souhlas nečlenských států SRFC relevantní (viz Výklad mírových smluv s Bulharskem, Maďarskem a Rumunskem, první fáze, posudek, I.C.J. Reports 1950, str. 65, na str. 71). Posudek jako takový je nezávazný a je poskytnut pouze SRFC, která je považuje za potřebný k tomu, "aby získala vysvětlení vzhledem k postupu, který by měla učinit" (ibid., p. 71). Cílem žádosti SRFC je nalézt vodítko ohledně jejího vlastního jednání.

 

77. Tribunál si je vědom skutečnosti, že zodpovězením otázek pomůže SRFC při výkonu jejích činností a přispěje k provádění Úmluvy (viz Povinnosti států ohledně činností v Oblasti, posudek, 1. února 2011, ITLOS Reports 2011, str. 10, na str. 24, bod 30).

 

78. S ohledem na výše uvedené, Tribunál nenachází žádný pádný důvod, proč by měl uplatnit svou diskreční pravomoc neposkytnout posudek.

 

79. V důsledku toho se Tribunálu zdá odpovídajícím řešením, že poskytne posudek požadovaný SRFC.

 

IV. Použitelné právo

 

80. Tribunál nyní přistoupí k označení použitelného práva ve vztahu k jeho poradní pravomoci. Předtím by mělo být upozorněno na čl. 138 odst. 3 jednacího řádu, v němž se uvádí: "Tribunál použije mutatis mutandis články 130 až 137" jednacího řádu při výkonu poradních funkcí Tribunálu. Tyto články stanoví pravidla použitelná pro Senát pro spory týkající se mořského dna při výkonu jeho poradních funkcí.

 

81. Čl. 130 odst. 1 jednacího řádu zní: "Při výkonu své funkce ve vztahu k posudkům, Senát pro spory týkající se mořského dna použije tento oddíl a bude veden ustanoveními Statutu a tohoto jednacího řádu, která platí ve sporných případech, v rozsahu, ve kterém je uzná použitelnými."

 

82. Tribunál rovněž odkazuje v této souvislosti na čl. 23 Statutu, který zní: "Tribunál rozhoduje o všech sporech a návrzích v souladu s článkem 293."

 

83. Článek 293 Úmluvy zní:

 

"Článek 293

 

Použitelné právo

 

1. Soud nebo tribunál, který je příslušný podle tohoto oddílu, používá tuto Úmluvu a jiná pravidla mezinárodního práva, která nejsou neslučitelná s touto Úmluvou.

 

2. Odstavec 1 se nedotýká pravomoci soudu nebo tribunálu, který je příslušný podle tohoto oddílu, rozhodnout případ ex aequo et bono, jestliže s tím strany souhlasí."

 

84. Na základě toho Tribunál konstatuje, že Úmluva, Úmluva MPP a další příslušná pravidla mezinárodního práva, která nejsou neslučitelná s Úmluvou, představují použitelné právo v této věci.

 

V. První otázka

 

85. První otázka předložená Tribunálu zní: "Jaké jsou povinnosti státu vlajky v případě nezákonných, nehlášených a neregulovaných (NNN) rybolovných činností ve výlučné ekonomické zóně třetích států?"

 

86. Předtím než se Tribunál bude zabývat povinnostmi státu vlajky, chce posoudit určité předběžné otázky. Týkají se rozsahu použití první otázky, významu slov "nezákonné, nehlášené a neregulované (NNN) rybolovné činnosti ve výlučné ekonomické zóně třetích států", definice NNN rybolovu a otázky ochrany a obhospodařování živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně.

 

87. Podle čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 11 Úmluvy MPP se tato Úmluva "vztahuje na mořské zóny pod pravomocí členských států SRFC". V důsledku toho je Tribunál toho názoru, že první otázka, pokud jde o zeměpisný rozsah, se týká pouze výlučných ekonomických zón členských států SRFC a výraz "nezákonné, nehlášené a neregulované (NNN) rybolovné činnosti ve výlučné ekonomické zóně třetích států" znamená takové činnosti prováděné ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

88. Tribunál uvádí, že čl. 2 odst. 9 Úmluvy MPP definuje výraz "rybářská plavidla náležející nečlenským státům či třetím smluvním státům" jako "rybářská plavidla působící pod vlajkou státu, který není členem SRFC". V důsledku toho pojem "stát vlajky" v první otázce odkazuje na stát, který není členem SRFC, neboť Úmluva MPP se zabývá otázkami, které se týkají přístupu k rybolovným zdrojům ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC ze strany rybářských plavidel náležejících nečlenským státům.

 

89. Tribunál proto konstatuje, že první otázka se týká pouze povinností států vlajky, které nejsou stranami Úmluvy MPP, v případech, kdy se plavidla plující pod jejich vlajkou účastní NNN rybolovu ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC. Netýká se povinností států vlajky v případech NNN rybolovu v jiných mořských oblastech, včetně volného moře.

 

90. Pokud jde o pojem NNN rybolov, Úmluva MPP jej definuje v čl. 2 odst. 4. Toto ustanovení zní:

 

"4. Nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov či NNN rybolov[:]

4.1 'Nezákonný rybolov': rybolovné činnosti:

- prováděné vnitrostátními nebo zahraničními plavidly ve vodách pod pravomocí určitého státu bez povolení tohoto státu, nebo v rozporu s jeho zákony a předpisy;

- prováděné plavidly plujícími pod vlajkou států, které jsou smluvními stranami příslušných rybářských hospodářských organizací, ale působícími v rozporu s ochrannými a hospodářskými opatřeními přijatými touto organizací a závaznými pro státy nebo v rozporu s příslušnými ustanoveními použitelného mezinárodního práva; nebo

- porušující vnitrostátní právní předpisy nebo mezinárodní závazky, včetně těch, které byly převzaty spolupracujícími státy vůči příslušné regionální rybářské hospodářské organizaci;

4.2 'Nehlášený rybolov': rybolovné činnosti:

- neohlášené nebo nesprávně ohlášené příslušnému vnitrostátnímu orgánu, v rozporu s vnitrostátními zákony a předpisy; nebo

- prováděné v oblasti pravomoci příslušné regionální rybářské hospodářské organizace, které nebyly ohlášeny nebo byly nesprávně ohlášeny, v rozporu s ohlašovacími postupy této organizace.

4.3 'Neregulovaný rybolov': rybolovné činnosti[:]

- prováděné v oblasti působnosti příslušné regionální rybářské hospodářské organizace rybářskými plavidly bez státní příslušnosti nebo plavidly plujícími pod vlajkou státu, který není stranou této organizace, nebo jiným rybolovným subjektem způsobem, který se neslučuje s ochrannými a hospodářskými opatřeními uvedené organizace nebo je s nimi v rozporu; nebo

- prováděné rybářskými plavidly v oblastech nebo u rybích populací, na něž se nevztahují žádná ochranná či hospodářská opatření, způsobem neslučitelným s povinností států chránit živé mořské zdroje podle mezinárodního práva."

 

91. "Technická poznámka" Úmluvy MPP, připojená k žádosti, vysvětluje, že když byla Úmluva MPP revidována, členské státy SRFC se specificky řídily Mezinárodním akčním plánem pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (dále jen "IPOA-IUU"), přijatým FAO v roce 2001, a Dohodou o opatřeních přístavních států k předcházení, potírání a ostranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu (dále jen "Dohoda o opatřeních přístavních států").

 

92. Tribunál podotýká, že revidovaná Úmluva MPP, která byla podepsána 8. června 2012 a vstoupila v platnost 16. září 2012, doslovně převzala definici NNN rybolovu obsaženou v bodě 3 IPOA-IUU. Ačkoli IPOA-IUU, který byl sestaven v rámci Kodexu chování FAO pro zodpovědný rybolov z 1995, je dobrovolný, jak se uvádí v čl. 2 odst. d) Kodexu chování, je třeba poznamenat, že tato definice NNN rybolovu byla následně zapracována a stvrzena v čl. 1 písm. e) Dohody o opatřeních přístavních států. Tato definice byla rovněž zahrnuta do rozhodnutí některých regionálních rybářských hospodářských organizací, vnitrostátních předpisů řady států a práva Evropské unie.

 

93. Tribunál dále konstatuje, že Úmluva MPP uvádí v čl. 31 odst. 1, že NNN rybolov představuje jedno z porušení vypočtených v tomto článku, která "budou začleněna do vnitrostátních právních předpisů členských států". Úmluva MPP dále uvádí, v čl. 25 odst. 1, že její "členské státy se zavazují, že přijmou veškerá nezbytná opatření k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu".

 

94. Z výše uvedených ustanovení Úmluvy MPP plyne, že NNN rybolov, jak je definován v jejím čl. 2 odst. 4, představuje nejen porušení této úmluvy, ale rovněž porušení vnitrostátních právních předpisů členských států SRFC.

 

95. Definice NNN rybolovu, jak je obsažena v čl. 2 odst. 4 Úmluvy MPP, tudíž hraje významnou roli v rámci posouzení povinností států vlajky, které nejsou členy SRFC, v oblasti použití Úmluvy MPP. Jak bylo uvedeno výše, tato oblast zahrnuje výlučné ekonomické zóny členských států SRFC.

 

96. Pokud jde o "neregulovaný rybolov", jak je uveden v čl. 2 v bodě 4.3 Úmluvy MPP, Tribunál chce poukázat na to, že podle Úmluvy je pobřežní stát povinen přijmout ochranná a hospodářská opatření pro veškeré živé zdroje v rámci výlučné ekonomické zóny. Čl. 61 odst. 2 Úmluvy vyžaduje, aby pobřežní stát zajistil, že "udržení živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně nebude ohroženo nadměrným využíváním".

 

97. Čl. 9 Úmluvy MPP stanoví, že "při poskytnutí přístupu pro rybářská plavidla členské státy vezmou v úvahu svá vnitrostátní hospodářská a ochranná opatření a koncepce". Z čl. 9 Úmluvy MPP proto plyne, že všechny členské státy SRFC mají vlastní vnitrostátní hospodářská a ochranná opatření a koncepce ve vztahu k rybolovným zdrojům. Podle čl. 2 odst. 2 Úmluvy MPP ochranná a hospodářská opatření znamenají "opatření zaměřená na ochranu a obhospodařování biologických mořských zdrojů a přijatá a uplatňovaná způsobem, který je slučitelný s příslušnými pravidly mezinárodního práva, včetně těch, které jsou uvedeny v této Úmluvě".

 

98. Ve světle výše uvedených ustanovení Úmluvy MPP Tribunál považuje za vhodné zopakovat své závěry, ke kterým dospěl ve věci M/V "Virginia G", která se týkala činností, jež v souladu s Úmluvou mohou být regulovány pobřežním státem při výkonu jeho svrchovaných práv za účelem ochrany a obhospodařování živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně. Tribunál uvedl: "Použití pojmů 'ochrana' a 'obhospodařování' v čl. 56 Úmluvy naznačuje, že práva pobřežních států přesahují ochranu v úzkém slova smyslu. Skutečnost, že ochrana a obhospodařování pokrývají různé aspekty, je podpořena čl. 61 Úmluvy, který řeší otázku ochrany, jak jeho název naznačuje, zatímco čl. 62 Úmluvy se zabývá jak ochranou, tak obhospodařováním. Tribunál zdůrazňuje, že při výkonu svrchovaných práv pobřežního státu zkoumat, využívat, chránit a obhospodařovat živé zdroje výlučné ekonomické zóny je pobřežní stát podle Úmluvy oprávněn přijímat zákony a předpisy, které stanoví podmínky pro přístup zahraničních plavidel k jeho výlučné ekonomické zóně (čl. 56 odst. 1 a 62 odst. 4 Úmluvy). Podle čl. 62 odst. 4 Úmluvy zákony a předpisy takto přijaté musí být v souladu s ustanoveními Úmluvy a mohou se týkat mimo jiné okruhů v něm uvedených. Tribunál podotýká, že seznam okruhů v čl. 62 odst. 4 Úmluvy pokrývá různá opatření, která mohou být pobřežními státy přijata. Tato opatření mohou být považována za obhospodařování. Tribunál dále konstatuje, že znění čl. 62 odst. 4 Úmluvy ukazuje, že tento seznam není výlučným." [M/V "Virginia G" (Panama/Guinea-Bissau), rozsudek ze dne 14. dubna 2014, body 212 a 213]

 

99. Pokud jde o přístup zahraničních plavidel k živým zdrojům výlučné ekonomické zóně pobřežního státu, zmiňovaný v předchozím bodě, čl. 3 odst. 1 Úmluvy MPP výslovně stanoví, že přístup rybářských plavidel, které náležejí k nečlenském státům, k dovolenému přebytku zdrojů v mořských oblastech pod pravomocí členského státu SRFC, musí být povolen členským státem "prostřednictvím dohod a dalších ujednání". V tomto ohledu Úmluva MPP definuje v čl. 2 odst. 6 termín "rybářská plavidla" jako ta, která zahrnují "jakékoli plavidlo používané k rybolovu či za tímto účelem, včetně podpůrných plavidel, obchodních lodí a jiných plavidel, které se přímo účastní rybolovných činností", a v odst. 8 téhož článku termín "podpůrná plavidla" jako "plavidla, která dopravují pohonné hmoty a potraviny pro lodě provádějící rybolovné činnosti".

 

100. Ve věci M/V "Virginia G" Case Tribunál dospěl k závěru, že "ze seznamu v čl. 62 odst. 4 Úmluvy je zřejmé, že pro všechny činnosti, které mohou být regulovány pobřežním státem musí existovat přímé spojení s rybolovem" [M/V "Virginia G" (Panama/Guinea-Bissau), rozsudek ze dne 14. dubna 2014, bod 215].

 

101. Tribunál se nyní bude zabývat otázkou ochrany a obhospodařování živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně ve světle toho, jaký negativní dopad na ně má NNN rybolov.

 

102. Jedním z cílů této Úmluvy, jak je uvedeno v její preambuli, je stanovit "právní řád pro moře a oceány, který (...) bude podporovat" mimo jiné "spravedlivé a účinné využívání jejich zdrojů, ochranu jejich živých zdrojů a studium, ochranu a uchování mořského prostředí". V důsledku toho zákony a předpisy přijaté pobřežním státem v souladu s ustanoveními Úmluvy za účelem ochrany živých zdrojů a ochrany a uchování mořského prostředí v jeho výlučné ekonomické zóně představují část právního řádu moří a oceánů, zavedeného Úmluvou a proto musí být dodržovány jinými smluvními státy, jejichž lodě se v této zóně účastní rybolovných činností.

 

103. Úmluva stanoví v čl. 55, že výlučná ekonomická zóna je oblast nacházející se za teritoriálním mořem a k němu přilehlá, která podléhá zvláštnímu právnímu režimu stanovenému v části V Úmluvy, "podle něhož se práva a pravomoc pobřežního státu a práva a svobody jiných států řídí příslušnými ustanoveními této Úmluvy".

 

104. Podle Úmluvy odpovědnost za ochranu a obhospodařování živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně nese pobřežní stát, který podle čl. 56 odst. 1 Úmluvy má v této zóně svrchovaná práva za účelem průzkumu a využívání, ochrany a obhospodařování přírodních zdrojů, ať živých či neživých. V této souvislosti je na základě čl. 61 odst. 1 a 2 Úmluvy pobřežnímu státu svěřena povinnost určit ve své výlučné ekonomické zóně přípustný odlov živých zdrojů a zajistit "vhodnými ochrannými a hospodářskými opatřeními (...), že udržení živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně nebude ohroženo nadměrným využíváním". Čl. 62 odst. 2 Úmluvy vyžaduje, aby pobřežní stát prostřednictvím dohod či jiných ujednání poskytl jiným státům přístup k přebytkům přípustného odlovu, není-li sám schopen získat veškerý přípustný odlov. Čl. 62 odst. 4 Úmluvy po pobřežním státu za účelem splnění jeho povinností vyžaduje, aby přijal nezbytné zákony a předpisy, obsahující rovněž postupy k jejich prosazování, které musí být v souladu s Úmluvou.

 

105. Aby zajistil dodržování svých zákonů a předpisů vztahujících se k ochranným a hospodářským opatřením pro živé zdroje, může pobřežní stát podle čl. 73 odst. 1 Úmluvy přijmout taková opatření, která mohou být nezbytná k zajištění dodržování zákonů a předpisů přijatých v souladu s Úmluvou, včetně vstupu na palubu, inspekce, zadržení a soudního řízení. 

 

106. Proto ve světle zvláštních práv a povinností pobřežního státu ve výlučné ekonomické zóně podle Úmluvy, primární odpovděnost za přijetí nezbytných opatření k předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu nese pobřežní stát.

 

107. Tato odpovědnost pobřežního státu je rovněž uznána v Úmluvě MPP, která v čl. 25 uvádí, že členské státy SRFC se zavazují přijmout taková opatření a za tímto účelem posílit spolupráci v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, v souladu s mezinárodním právem.

 

108. Tribunál chce zdůraznit, že primární odpovědnost pobřežního státu v případech nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu prováděného v jeho výlučné ekonomické zóně nezbavuje další státy jejich povinností v tomto ohledu.

 

109. Tribunál nyní přistoupí k posouzení povinností států vlajky ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC ve vztahu k živým zdrojům v těchto zónách. Ty budou posuzovány ze dvou hledisek: z hlediska obecných povinností států podle Úmluvy ohledně ochrany a obhospodařování živých mořských zdrojů a z hlediska specifických povinností států vlajky ve výlučné ekonomické zóně pobřežního státu.

 

110. Tribunál uvádí, že otázka odpovědnosti státu vlajky za nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti není v Úmluvě přímo řešena. Tudíž tuto otázku Tribunál posoudí ve světle obecných a specifických povinností státu vlajky podle Úmluvy chránit a obhospodařovat živé mořské zdroje.

 

111. Úmluva obsahuje ustanovení týkající se obecných povinností, které mají být splěněny státem vlajky ve všech mořských oblastech upravených Úmluvou, včetně výlučné ekonomické zóny pobřežního státu. Tyto obecné povinnosti jsou stanoveny v čl. 91, 92 a 94, jakož i ve čl. 192 a 193 Úmluvy. Úmluva současně ukládá specifické povinnosti státu vlajky v čl. 58 odst. 3 a čl. 62 odst. 4 Úmluvy, pokud jde o jeho činnosti ve výlučné ekonomické zóně pobřežního státu, konkrétně ohledně rybolovných činností prováděných státními příslušníky státu vlajky.

 

112. Tribunál chce uvést, že obecné a specifické povinnosti států vlajky k ochraně a obhospodařování živých mořských zdrojů, stanovené v Úmluvě, jsou dále konkretizovány v dohodách o přístupu k rybolovu uzavřených mezi pobřežními státy a dotčenými státy vlajky. Tribunál v této souvislosti rovněž podotýká, že Úmluva MPP obsahuje specifická ustanovení o minimálních podmínkách pro přístup a využívání mořských zdrojů v mořských zónách pod pravomocí členských států SRFC.

 

113. Tribunál poznamenává, že ustanovení Úmluvy MPP mj. vyžadují, aby rybářská plavidla náležející nečlenskému státu získala rybářské povolení vydané dotčeným členských státem SRFC a vyložila všechny své úlovky v přístavech členského státu SRFC, který vydal rybářské povolení. Tato ustanovení rovněž po rybářských plavidlech vyžadují, aby prováděla veškerou překládku v přístavištích určených členským státem SRFC, předložila hlášení úlovků ze svého lodního deníku, a zdržela se použití zákazaného zařízení či výbavy. Krom toho ustanovení Úmluvy MPP po rybářských plavidlech vyžadují, aby oznámila vjezd a výjezd z mořských zón pod pravomocí členského státu SRFC a přijala na palubu pozorovatele či inspektory z členského státu SRFC.

 

114. Tribunál dále konstatuje, že dvoustranné dohody o přístupu k rybolovu uzavřené členskými státy SRFC obsahují ustanovení, jež stanoví povinnosti pro stát vlajky a plavidla plující pod jeho vlajkou. Takové povinnosti po státu vlajky mj. vyžadují: zajistit, že jeho plavidla budou dodržovat zákony a předpisy členského státu SRFC, upravující rybolov v mořské zóně pod pravomocí členského státu SRFC, jakož i příslušné dohody o přístupu k rybolovu; zajistit, že jeho plavidla budou provádět odpovědný rybolov na základě principu udržitelného využívání rybolovných zdrojů; a ohledně vysoce migrujících druhů zajistit dodržování opatření a doporučení Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (dále jen "ICCAT"). Plavidla státu vlajky jsou povinna mj.: mít platné rybářské povolení vydané členským státem SRFC; předat členskému státu prohlášení o svých úlovcích; oznámit členskému státu SRFC datum a čas svého vjezdu a výjezdu z mořskcýh zón; umožnit na palubě úředníkům členských států SRFC inspekci a kontrolu rybářských činností; vzít na palubu pozorovatele stanovené členským státem SRFC; být vybavena satelitním monitorovacím systémem. Krom toho jsou tato plavidla povinna zaslat členskému státu SRFC zprávu o své pozici, pokud jsou v mořských zónách pod jejich pravomocí.

 

115. Článek 92 Úmluvy stanoví, že vyjma výjimečných případů výslovně stanovených v mezinárodních smlouvách nebo v Úmluvě lodě podléhají na volném moři výlučné pravomoci státu vlajky; to platí na základě čl. 58 rovněž pro výlučnou ekonomickou zónu, není-li to neslučitelné s částí V Úmluvy. 

 

116. Článek 94 odst. 1 Úmluvy vyžaduje, aby stát vlajky účinně vykonával svou pravomoc a kontrolu nad loděmi plujícími pod jeho vlajkou "ve správních, technických a sociálních záležitostech". Za účelem dosažení tohoto cíle je stát vlajky podle čl. 94 odst. 2 písm. b) povinen uplatňovat "pravomoc podle svého vnitrostátního práva nad každou lodí plující pod jeho vlajkou a nad jejím kapitánem, důstojníky a posádkou, pokud jde o správní, technické a sociální záležitosti týkající se lodi". Čl. 94 v odst. 2 písm. a), 3 a 4 upřesňuje, že takový výkon pravomoci a kontroly ze strany státu vlajky musí zejména zahrnovat vedení evidence lodí, která obsahuje jména a další údaje o lodích plujících pod jeho vlajkou, a přijetí nezbytných opatření: zajistit bezpečnost plavby a opakovanou prohlídku kvalifikovaným lodním inspektorem; zajistit, že každá loď plující pod jeho vlajkou bude řízena kapitánem a důstojníky, kteří mají náležitou kvalifikaci; a zajistit, že bude mít posádku s náležitou kvalifikací a počtem, který odpovídá typu, velikosti, strojnímu zařízení a vybavení lodi.

 

117. Tribunál je toho názoru, že jelikož čl. 94 odst. 2 Úmluvy počíná slovem "zejména", seznam opatření, která mají být přijata státem vlajky k zajištění účinného výkonu jeho pravomoci a kontroly nad loděmi plujícími pod jeho vlajkou ve správních, technických a sociálních záležitostech je demonstrativní, nikoli vyčerpávající.

 

118. Dále podle čl. 94 odst. 6 Úmluvy, má-li stát zjevné důvody se domnívat, že ohledně lodi nebyla vykonávána řádná pravomoc a kontrola, může podat zprávu o těchto skutečnostech státu vlajky, a ten je povinen po obdržení takové zprávy záležitost vyšetřit a v případě potřeby učinit nezbytná opatření k nápravě daného stavu. Tribunál je toho názoru, že stát vlajky má povinnost informovat oznamující stát o přijatých opatřeních.

 

119. Jak plyne z ustanovení čl. 94 Úmluvy, pokud jde o rybolovné činnosti, stát vlajky, v rámci plnění své povinnosti vykonávat účinnou pravomoc a kontrolu ve správních záležitostech, musí přijmout nezbytná správní opatření k zajištění toho, že rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou nebudou zapojena do činností, které ohrozí výkon povinností státu vlajky podle Úmluvy při ochraně a obhospodařování živých mořských zdrojů. Dojde-li však k takovému porušení a stát vlajky je o něm informován jinými státy, je povinen to vyšetřit a v případě potřeby učinit nezbytná opatření k nápravě daného stavu.

 

120. Článek 192 Úmluvy ukládá všem smluvním státům povinnost chránit a uchovávat mořské prostředí. Čl. 193 Úmluvy stanoví, že "státy mají svrchované právo využívat své přírodní zdroje podle svých koncepcí v oblasti životního prostředí a v souladu se svou povinností chránit a uchovávat mořské prostředí". V případech Tuňák australský Tribunál uvedl, že "ochrana živých mořských zdrojů je prvkem ochrany a uchování mořského prostředí" [Tuňák australský (Nový Zéland proti Japonsku; Austrálie proti Japonsku), předběžná opatření, usnesení ze dne 27. srpna 1999, ITLOS Reports 1999, str. 280, na str. 295, bod 70]. Vzhledem k tomu, že čl. 192 se vztahuje na veškeré mořské oblasti, včetně těch, které spadají do výlučných ekonomických zón, stát vlajky je povinen zajistit, že plavidla plující pod jeho vlajkou budou dodržovat příslušná ochranná opatření týkající se živých zdrojů, přijatá pobřežním státem pro jeho výlučnou ekonomicku zónu, neboť, jak uvedl Tribunál, představují nedílný prvek ochrany a uchování mořského prostředí.

 

121. Pokud jde o specifické povinnosti států vlajky ve výlučné ekonomické zóně pobřežního státu, čl. 58 odst. 3 Úmluvy stanoví: "Státy při výkonu svých práv a plnění svých povinností (...) ve výlučné ekonomické zóně berou náležitý ohled na práva a povinnosti pobřežního státu a dodržují zákony a předpisy, které pobřežní stát přijal v souladu s ustanoveními této Úmluvy a dalšími pravidly mezinárodního práva, nejsou-li neslučitelné s touto částí."

 

122. Úmluva stanoví dále v čl. 62 odst. 4, že "státní příslušníci jiných států, kteří provádějí rybolov ve výlučné ekonomické zóně, dodržují ochranná opatření a další podmínky a požadavky stanovené v zákonech a předpisech pobřežního státu".

 

123. Tribunál je toho názoru, že čl. 62 odst. 4 Úmluvy ukládá státům povinnost zajistit, že jejich státní příslušníci provádějící rybolovné činnosti ve výlučné ekonomické zóně pobřežního státu dodrží ochranná opatření a další podmínky a požadavky stanovené v jeho zákonech a předpisech.

 

124. Z čl. 58 odst. 3 a čl. 62 odst. 4, jakož i z čl. 192 Úmluvy plyne, že státy vlajky jsou povinny přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, že jejich státní příslušníci a plavidla plující pod jejich vlajkou nebudou provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti. V souladu s Úmluvou MPP a vnitrostátními právními předpisy členských států SRFC takové činnosti rovněž představují porušení ochranných a hospodářských opatření přijatých těmito státy v rámci jejich výlučných ekonomických zón. Jinými slovy, ačkoli podle Úmluvy primární odpovědnost za ochranu a obhospodařování živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně, včetně přijímání takových opatření, která mohou mohou být nezbytná k zajištění dodržování zákonů a předpisů vydaných v této souvislosti pobřežním státem, leží na pobřežním státu, stát vlajky má rovněž povinnost zajistit, že plavidla plující pod jeho vlajkou nebudou provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

125. V této souvislosti Tribunál upozorňuje na objasnění poskytnuté Senátem pro spory týkající se mořského dna v jeho posudku o povinnostech států zaštiťujících osoby a subjekty ohledně činností v Oblasti. Přestože vztah mezi zaštiťujícími státy a kontrahenty není zcela srovnatelný se vztahem, který existuje mezi státem vlajky a plavidly plujícími pod jeho vlajkou, která provádějí rybolovné činnosti ve výlučné ekonomické zóně pobřežního státu, Tribunál je toho názoru, že objasnění poskytnutá Senátem pro spory týkající se mořského dna ohledně smyslu výrazu "povinnost zajistit" a vzájemného vztahu mezi pojmy povinnost "náležité péče" a povinnost "jednat", uváděnými v bodě 129, jsou zcela použitelnými v nynější věci.

 

126. Ohledně smyslu výrazu "povinnost zajistit" Senát pro spory týkající se mořského dna uvedl: "'Povinnost zajistit' směřuje k povinnosti zaštiťujícího státu podle mezinárodního práva. Zavádí mechanismus, kterým se pravidla Úmluvy týkající se činnosti v Oblasti - přestože jsou smluvním právem a tudíž zavazují pouze subjekty mezinárodního práva, které je převzaly - stávájí účinnými pro zaštítěné kontrahenty, což nachází svůj právní základ ve vnitrostátním právu. Tímto mechanismem jsou smluvním státům uloženy povinnosti, jež je třeba splnit výkonem pravomoci, kterou mají nad svými státními příslušníky a subjekty pod svou kontrolou." (Povinnosti států ohledně činností v Oblasti, posudek, 1. února 2011, ITLOS Reports 2011, str. 10, na str. 40-41, bod 108)

 

127. V nynější věci, jak bylo uvedeno dříve, stát vlajky má podle čl. 58 odst. 3 a 62 odst. 4 Úmluvy "povinnost zajistit", že plavidla plující pod jeho vlajkou dodrží zákony a předpisy, pokud jde o ochranná opatření přijatá pobřežním státem. Stát vlajky musí splnit tuto povinnost tím, že přijme opatření popsaná v bodech 134 až 140, jakož i tím, že účinně vykonává svou pravomoc a kontrolu ve "správních, technických a sociálních záležitostech" nad loděmi plujícími pod jeho vlajkou v souladu s čl. 94 odst. 1 Úmluvy.

 

128. Pokud jde o význam pojmu "zajistit", Senát pro spory týkající se mořského dna uvedl:

"110. Povinnost 'zajistit', kterou má zašťitující stát, nepředstavuje povinnost za všech okolností dosáhnout výsledku, že zaštítěný kontrahent dodrží výše zmíněné povinnosti. Spíše se jedná o povinnost zavést odpovídající prostředky, vykonat nejlepší možné úsilí, aby tohoto výsledku bylo dosaženo. Má-li se užít aktuální terminologie mezinárodního práva, tato odpovědnost může být charakterizována jako povinnost 'jednat' a nikoli 'dosáhnout výsledku', a jako povinnost 'náležité péče'.

111. Pojmy povinností 'náležité péče' a povinností 'jednat' spolu souvisejí. To jasně vyplývá z rozsudku MSD ve věci Papírny na řece Uruguay: 'Povinnost přijmout regulativní či správní opatření (...) a prosazovat je je povinností jednat. Obě strany musejí v souladu s čl. 36 [Statutu řeky Uruguay] s náležitou péčí přijímat v Komisi [řeky Uruguay] nezbytná opatření k zachování ekologické rovnováhy řeky' (bod 187 rozsudku).

112. Výraz 'zajistit' je často používán v mezinárodních právních nástrojích vztahujících se k povinnostem, ohledně nichž, přestože se nepovažuje za rozumné činit stát odpovědný za každé porušení práva, jehož se dopustí osoby pod jeho pravomocí, není stejně tak považováno za uspokojivé spoléhat na pouhé uplatňování zásady, že jednání soukromých osob nebo subjektů není přičitatelné státu podle mezinárodního práva (viz Články ILC o odpovědnosti států, Komentář k čl. 8 odst. 1)."

(Povinnosti států ohledně činností v Oblasti, posudek, 1. února 2011, ITLOS Reports 2011, str. 10, na str. 41, bod 110-112)

 

129. Také v případě nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC povinost státu vlajky - který není stranou MPP - zajistit, že plavidla plující pod jeho vlajkou nebudou provádět nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov, znamená povinnost "jednat". Jinými slovy, jak se uvádí v posudku Senátu pro spory týkající se mořského dna, jde o povinnost "zavést odpovídající prostředky, vykonat nejlepší možné úsilí", aby bylo zabráněno nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu ze strany lodí plujících pod jeho vlajkou. Nicméně jakožto povinnost "jednat" jde o "povinnost náležité péče", nikoli povinnost "dosažení výsledku". To znamená, že stát vlajky nemá povinnost dosáhnout toho, že rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou v každém jednotlivém případě dodrží požadavek neprovádět nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC. Stát vlajky má "povinnost náležité péče", aby přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění dodržování práva a k zabránění nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu ze strany rybářských plavidel plujících pod jeho vlajkou.

 

130. Tribunál se nyní bude zabývat otázkou, co představuje "povinnost náležité péče" státu vlajky v nynější věci.

 

131. Pokud jde o význam "povinnosti náležité péče", Senát pro spory týkající se mořského dna odkázal na následující vysvětlení poskytnuté MSD ve věci Papírny na řece Uruguay: "Jde o povinnost, s níž se pojí nejen přijetí příslušných pravidel a opatření, ale rovněž určitá míra obezřetnosti při jejich prosazování a výkonu správního dohledu vůči veřejným a soukromým provozovatelům, kupříkladu při monitorování jimi prováděných činností, aby se ochránila práva druhé strany. Smluvní strana Statutu z 1975 by tudíž nesla odpovědnost, pokud by se prokázalo, že nejednala pečlivě a tudíž nepřijala veškerá vhodná opatření k prosazení svých příslušných pravidel vůči veřejným či soukromým provozovatelům pod svou pravomocí." [Papírny na řece Uruguay (Argentina proti Uruguayi), rozsudek, I.C.J. Reports 2010, str. 14, na str. 79, bod 197]

 

132. Senát pro spory týkající se mořského dna ve svém posudku uvedl: "Obsah povinností 'náležité péče' nelze snadno charekterizovat v přesných termínech. Mezi faktory, které činí takovou charakteristiku obtížnou, je skutečnost, že 'náležitá péče' je proměnlivým konceptem. V průběhu času se může proměňovat, neboť opatření považované v určité době za dostatečně pečlivé nemusí být dosti pečlivé kupř. ve světle nových vědeckých či technických znalostí. Může se rovněž změnit ve vztahu k rizikům, jež se s činností pojí. (...) Standard náležité péče musí být přisnějším u rizikových činností." (Povinnosti států ohledně činností v Oblasti, posudek, 1. února 2011, ITLOS Reports 2011, str. 10, na str. 43, bod 117)

 

133. Tribunál konstatuje, že v nynější věci je Úmluva klíčovým nástrojem, který poskytuje  vodítko týkající se obsahu opatření, která stát vlajky musí přijmout, aby dodržel povinnost "s náležitou péčí" zabránit NNN rybolovu ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC ze strany plavidel plujících pod jeho vlajkou.

 

134. Tribunál uvádí, že podle čl. 58 odst. 3 a 62 odst. 4 Úmluvy má stát vlajky povinnost přijmout nezbytná opatření, včetně prosazovacích, k zajištění toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou budou dodržovat zákony a předpisy, přijaté členskými státy SRFC v souladu s ustanoveními Úmluvy.

 

135. Výše uvedená ustanovení Úmluvy rovněž ukládají státu vlajky povinnost přijmout nezbytná opatření zakazující jeho plavidlům rybolov ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC, nepovolí-li to členské státy SRFC.

 

136. V souladu s čl. 192 a 193 Úmluvy má stát vlajky povinnost přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou dodrží opatření k ochraně a uchování mořského prostředí, přijatá členskými státy SRFC.

 

137. Článek 94 odst. 1 a 2 Úmluvy stanoví, že stát vlajky má povinnost účinně vykonávat svou pravomoc a kontrolu ve správních záležitostech nad rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou, zejména zajištěním toho, že tato plavidla budou řádně označena.

 

138. Ačkoli povaha zákonů, předpisů a opatření, které mají být přijaty státem vlajky, jsou ponechány rozhodnutí každého státu vlajky podle jeho právního systému, stát vlajky má nicméně povinnost zahrnout do nich donucovací mechanismy k monitorování a zabezpečování dodržování těchto zákonů a předpisů. Sankce ve vztahu k provádění nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností musejí být dostatečnými, aby od deliktů odstrašovaly a pachatele připravovaly o zisky plynoucí z nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností.

 

139. V souladu s čl. 94 odst. 6 Úmluvy "stát, který má zjevné důvody se domnívat, že ohledně lodi nebyla vykonávána řádná pravomoc a kontrola, může podat zprávu o těchto skutečnostech státu vlajky" a "po obdržení takové zprávy stát vlajky záležitost vyšetří a v případě potřeby učiní nezbytná opatření k nápravě daného stavu". Podle názoru Tribunálu tato povinnost stejně tak platí pro stát vlajky, jehož lodě jsou obviněny z provádění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, jsou-li mu taková obvinění oznámena dotčeným pobřežním státem. Stát vlajky má tudíž povinnost záležitost vyšetřit a v případě potřeby učinit nezbytná opatření k nápravě daného stavu, jakož i informovat oznamující stát o těchto opatřeních. Opatřeními, která mají být učiněna státem vlajky, nejsou dotčena práva pobřežního státu přijmout opatření podle čl. 73 Úmluvy.

 

140. Tribunál chce připomenut, jak uvedl ve věci Továrna MOX, že "povinnost spolupráce je základním principem při předcházení znečištění mořského prostředí podle části XII Úmluvy a obecného mezinárodního práva" [Továrna MOX (Irsko proti Spojenému království), předběžná opatření, usnesení ze dne 3. prosince 2001, ITLOS Reports 2001, str. 95, na str. 110, bod 82]. Tribunál konstatuje, že tato povinnost se rovněž vztahuje na případy údajných nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností.

 

VI. Druhá otázka

 

141. Druhá otázka předložená Tribunálu zní: "V jakém rozsahu má být stát vlajky spatřován odpovědným za nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti plavidel plujících pod jeho vlajkou?"

 

142. Tribunál chce podotknout, že Úmluva, ani Úmluva MPP neposkytuje vodítko k otázce odpovědnosti státu vlajky za nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti prováděné plavidly plujícími pod jeho vlajkou.

 

143. V souladu s čl. 293 Úmluvy Tribunál při posuzování této otázky se tedy bude řídit příslušnými pravidly mezinárodního práva o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní jednání.

 

144. Ve světle mezinárodní judikaturu, své vlastní nevyjímaje, Tribunál konstatuje, že následující pravidla, která se odráží v Návrhu článků Komise pro mezinárodní právo o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní jednání (dále jen "Návrh článků ILC o odpovědnosti států"), jsou pravidly obecného mezinárodního práva relevantními pro druhou otázku:

i) každé mezinárodně protiprávní jednání státu znamená mezinárodní odpovědnost tohoto státu (čl. 1 Návrhu článků ILC o odpovědnosti států);

ii) mezinárodně protiprávní jednání státu nastává, pokud jednání spočívající v konání či opomenutí a) je přičitatelné státu podle mezinárodního práva, a b) představuje porušení mezinárodní povinnosti státu (čl. 2 Návrhu článků ILC o odpovědnosti států); a

iii) odpovědný stát má povinnost plně napravit újmu způsobenou mezinárodně protiprávním jednáním (čl. 31 odst. 1 Návrhu článků ILC o odpovědnosti států).

 

145. Při odpovídání na druhou otázku Tribunál považuje za vhodné objasnit význam termínu "odpovědný", který je uveden v této otázce. Tribunál podotýká, že v kontextu odpovědnosti států anglický pojem "liability" odkazuje na sekundární povinnost, a to následky porušení primární povinnosti. Zatímco francouzský termín "responsabilité" se obecně vztahuje jak k primární, tak k sekundární povinnosti, pro účely druhé a třetí otázky chce Tribunál objasnit, že francouzský pojem "responsabilité" znamená sundární povinnosti (viz Povinnosti států ohledně činností v Oblasti, posudek, 1. února 2011, ITLOS Reports 2011, str. 10, na str. 30-31, bod 64-71).

 

146. V nynější věci odpovědnost státu vlajky nevyplývá z toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou nedodrží zákony a předpisy členských států SRFC týkající se nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností v jejich výlučných ekonomických zónách, neboť porušení takových zákonů a předpisů plavidly není samo o sobě přičitatelné státu vlajky. Odpovědnost státu vlajky plyne z nedodržení jeho povinností "náležité péče" ve vztahu k nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovným činnostem plavidel plujících pod jeho vlajkou ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

147. Tribunál je toho názoru, že členské státy SRFC mohou stát vlajky plavidla, jež v jejich výlučných ekonomických zónách provádí nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti, spatřovat odpovědným za jemu přičitatelné porušení mezinárodních povinností, uvedených v odpovědi na první otázku [viz body 109 až 140; viz rovněž případ M/V "SAIGA" (č. 2) (Svatý Vincenc a Grenadiny proti Guiney), rozsudek, ITLOS Reports 1999, str. 10, na str. 65, bod 170].

 

148. Nicméně stát vlajky nenese odpovědnost, pokud přijal veškerá nezbytná a vhodná opatření ke splnění svých povinností "náležité péče" k zajištění toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou nebudou ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti.

 

149. Význam povinností "náležité péče" byl vysvětlen v bodech 131 a 132.

 

150. Tribunál se chce rovněž zabývat otázkou, zda porušení povinností "náležité péče" ze strany státu vlajky by znamenaly izolované nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti či jen opakování takových činností. Jak bylo vysvětleno v bodech 146 až 148 Tribunál je toho názoru, že k porušení povinností "náležité péče" ze strany státu vlajky dochází tehdy, pokud nepřijal všechna nezbytná a vhodná opatření ke splnění svých povinností zajistit, že plavidla plující pod jeho vlajkou nebudou ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti. Tudíž frekvence NNN rybolovných činnosti plavidel ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC není relevantní pro otázku, zda stát vlajky porušil povinnost "náležité péče".

 

VII. Třetí otázka 151-174

 

151. Třetí otázka předložená Tribunálu zní:

 

"Je-li rybářské povolení vydáno plavidlu v rámci mezinárodní dohody se státem vlajky či mezinárodní agenturou, mají být stát či mezinárodní agentura spatřovány odpovědnými za to, že dané plavidlo porušilo rybářské právní předpisy pobřežního státu?"

 

152. Tribunál chce objasnit rozsah třetí otázky. Tribunál v této souvislosti konstatuje, že tato otázka se týká odpovědnosti státu vlajky či mezinárodní agentury za porušení rybářských právních předpisů pobřežního státu ze strany plavidla, které má rybářské povolení vydané v rámci mezinárodní dohody se státem vlajky či mezinárodní agenturou. V nynější věci je výraz "mezinárodní agentura" považován za synonymní s "mezinárodní organizací".

 

153. Třetí otázka vyvolává problém odpovědnosti státu vlajky na jedné straně a mezinárodní organizace na straně druhé.

 

154. Tribunál je toho názoru, že s ohledem na jeho závěr, že pravomoc v této věci je omezena na výlučné ekonomické zóny členských států SRFC, rozsah této otázky je omezen na stát vlajky či mezinárodní organizaci, jež uzavřely dohodu o rybolovu se smluvním státem Úmluvy MPP.

 

155. Pokud jde o odpovědnost státu vlajky, jež může plynout z porušení zákonů a předpisů pobřežního státu plavidly, které plují pod jeho vlajkou a rybaří ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC na základě povolení vydaného v rámci dohody o přístupu k rybolovu mezi takovým státem a státem vlajky, Tribunál se domnívá, že v této souvislosti platí jeho závěry obsažené v bodech 146 až 150.

 

156. Tribunál se nyní bude zabývat otázkou odpovědnosti mezinárodní organizace za situace, kdy jsou vydána rybářská povolení v rámci dohody o přístupu k rybolovu mezi členskýcmi státy SRFC a touto organizací.

 

157. Tribunál zdůrazňuje, že třetí otázka nemá být chápána tak, že se týká mezinárodních organizací obecně, ale pouze mezinárodních organizací, uvedených v článcích 305 odst. 1 písm. f) a 306 Úmluvy a v příloze IX Úmluvy, na něž jejich členské státy, které jsou stranami Úmluvy, přenesly pravomoc v otázkách, jež upravuje; v nynější věci je předmětnou oblastí rybolov.

 

158. Podle svých článků 305 odst. 1 písm. f) a 306, jakož i své přílohy IX, je Úmluva otevřena účasti mezinárodních organizací. Mezinárodní organizace se může stát stranou Úmluvy po uložení listiny o formálním potvrzení nebo přistoupení. Na tomto základě se Evropské společenství (dále jen "ES") stalo stranou Úmluvy dne 1. května 1998 po uložení své listiny o formálním potvrzení.

 

159. V současné době je jedinou organizací, která je stranou Úmluvy, Evropská unie (dále jen "EU"), která dne 1. prosince 2009 nahradila ES a stala se jeho nástupkyní (viz čl. 1 Konsolidovaného znění Smlouvy o Evropské unii (SEU), Úřední věstník Evropské unie, C 326, 26. října 2012, str. 16).

 

160. Podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3 přílohy IX Úmluvy:

 

"1. Listina mezinárodní organizace o formálním potvrzení nebo přistoupení bude obsahovat závazek přijmout práva a povinnosti států podle této Úmluvy, pokud jde o oblasti, ve kterých na ni byla přenesena pravomoc jejími členskými státy, jež jsou stranami této Úmluvy.

 

2. Mezinárodní organizace je stranou této Úmluvy v rozsahu, v jakém má pravomoc v souladu s prohlášeními, sděleními anebo oznámeními uvedenými v článku 5 této přílohy.

 

3. Taková mezinárodní organizace vykonává práva a plní povinnosti, které by jinak měly její členské státy, jež jsou smluvními stranami, podle této Úmluvy v otázkách, ve kterých na ni byla těmito členskými státy přenesena pravomoc. Členské státy mezinárodní organizace nevykonávají pravomoc, kterou na ni přenesly."

 

161. Při ukládání své listiny o formálním potvrzení ES prohlásilo, že přijímá, "pokud jde o oblasti, ve kterých na ni byla přenesena pravomoc těmi jejími členskými státy, jež jsou stranami Úmluvy, práva a povinnosti stanovené pro státy v Úmluvě a Dohodě" o provádění části XI. ES rovněž uvedlo, že "rozsah a výkon takových pravomocí Společenství podléhá vzhledem k jejich povaze neustálému vývoji, a bude-li to nezbytné, Společenství doplní nebo změní toto prohlášení v souladu s čl. 5 odst. 4 přílohy IX Úmluvy".

 

162. Tribunál konstatuje, že prohlášení ES týkající se pravomoci podle čl. 5 odst. 1 přílohy IX, které bylo připojeno k listině o formálním potvrzení, specifikuje oblasti upravené Úmluvou, ohledně nichž byla pravomoc přenesena na organizaci jejími členskými státy, z nichž všechny jsou stranami Úmluvy.

 

163. V tomto prohlášení ES specifikovalo určité oblasti výlučné pravomoci, jakož i oblasti pravomoci sdílené s jeho členskými státy. Příslušné části prohlášení zní:

 

1. Oblasti, ve kterých má Společenství výlučnou pravomoc

 

"Společenství prohlašuje, že jeho členské státy na něj převedly pravomoc ohledně ochrany a obhospodařování rybolovných mořských zdrojů. Proto je v této oblasti Společenství oprávněno přijmout vhodná pravidla a nařízení (která jsou prosazována členskými státy) a v oblasti své pravomoci vstupovat do vnějších závazků se třetími státy nebo příslušnými mezinárodními organizacemi. Tato pravomoc se týká vod pod národní rybolovnou pravomocí a volného moře. Nicméně, pokud jde o opatření týkající se výkonu pravomoci nad plavidly, označování a registrace plavidel a prosazování trestních a správních sankcí, pravomoc mají členské státy při dodržení právních předpisů Společenství. Právo Společenství rovněž stanoví správní sankce." 

 

2. Oblasti, ve kterých Společenství sdílí pravomoc se svými členskými státy:

 

"Pokud jde o rybolov, v řadě oblastí, které se přímo nevztahují k ochraně a obhospodařování rybolovných mořských zdrojů, existuje sdílená pravomoc, kupř. v oblasti výzkumu a technologického rozvoje a rozvojové spolupráce."

 

164. Tribunál konstatuje, že v nynější věci je na základě prohlášení EU ohledně "ochrany a obhospodařování rybolovných mořských zdrojů" relevantní pouze výlučná pravomoc EU.

 

165. Tribunál podotýká, že Společná rybářská politika EU obsahuje definici "rybářského plavidla Unie", kterým je "rybářské plavidlo plující pod vlajkou členského státu a zapsané v Unii" (viz čl. 4 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, doplňující nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a č. 1224/2009 a nahrazující nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a č. 639/2004 a rozhodnutí Rady č. 2004/585/ES).

 

166. Tribunál je toho názoru, že otázka odpovědnosti, pokud jde o plavidla, která jsou vlastněna či provozována státními příslušníky členského státu mezinárodní organizace a která plují pod vlajkou státu, jenž není členem této mezinárodní organizace, je nad rámec třetí otázky.

 

167. Tribunál podotýká, že EU během ústního řízení učinila prohlášení, že "v Evropské unii, mezinárodní dohody uzavřené EU jsou závazné pro její instituce a její členské státy". EU dodala, že "jak je předvídáno ve třetí otázce, Evropská unie je jedinou smluvní stranou s pobřežním státem, vykonávající pravomoc ve vztahu k členským státům EU" a že "z toho plyne, že pouze EU - organizace - je potenciálně odpovědná podle mezinárodního práva za porušení závazků z těchto dohod". 

 

168. Tribunál by chtěl poukázat na to, že v nynější věci je odpovědnost mezinárodní organizace za mezinárodně protiprávní jednání spojena s její pravomocí. To je jasně vysvětleno v čl. 6 odst. 1 přílohy IX Úmluvy, který stanoví, že strany, jež mají pravomoc podle článku 5 této přílohy, nesou odpovědnost za nesplnění povinností nebo za jakékoli jiné porušení Úmluvy. Z toho plyne, že mezinárodní organizace, která v oblasti své pravomoci přebírá závazek, jehož dodržení závisí na jednání jejích členských států, může být shledána odpovědnou, pokud členský stát nedodrží takový závazek a mezinárodní organizace nesplní svou povinnost "náležité péče".

 

169. Tribunál dále konstatuje, že EU uvedla během ústního řízení, že dohody o přístupu k rybolovu "jsou nedílnou součástí právního řádu EU a (...) jsou prováděny v rámci Unie orgány členských států" a že "pokud členský stát Evropské unie nesplní závazky vyplývající z dohody, je to stále Unie, která je mezinárodně odpovědná".

 

170. Tribunál je toho názoru, že odpovědnost mezinárodní organizace za porušení rybářských právních předpisů pobřežního státu ze strany plavidla, které pluje pod vlajkou členského státu a má rybářské povolení vydané v rámci dohody o přístupu k rybolovu, je závislá na tom, zda příslušná dohoda obsahuje specifická ustanovení týkající se odpovědnosti za takové porušení. Nemá-li dohoda taková ustanovení, použijí se obecná pravidla mezinárodního práva. Tribunál podotýká, že EU během řízení vyjádřila podobný názor, když uvedla: "Odpovědnost státu vlajky či mezinárodní agentury za porušení rybářských předpisů pobřežního státu závisí na obsahu mezinárodní dohody, jež platí za tímto účelem, případně včetně zvláštních ustanovení o odpovědnosti státu vlajky. Při neexistenci specifických ustanovení jsou použitelná obecná pravidla mezinárodního práva o odpovědnosti států za porušení mezinárodních povinností státu."

 

171. Činnosti rybářských plavidel EU, působících ve výlučné ekonomické zóně členského státu SRFC podle dohody o přístupu k rybolovu s EU, podléhají v souladu s těmito dohodami rybářským zákonům a předpisům tohoto státu. V tomto ohledu Tribunál poznamenává, že EU během ústního řízení učinila prohlášení, že "rybářské činnosti musí být schváleny a prováděny v souladu s právními předpisy pobřežních států, neboť dohody uzavřené Evropskou unií shodně stanoví", že "tyto dohody zavazují Unii 'učinit veškeré vhodné kroky k zajištění toho, aby [její] plavidla dodržovala ustanovení Dohody a právní předpisy upravující rybolov'", a že "na tomto základě by EU přešetřila údajná porušení takových právních předpisů ze strany plavidel Unie a v případě potřeby přijala dodatečná opatření, v souladu s obsahem dohody a povinností náležité péče".

 

172. Tribunál konstatuje, že v případech, kdy mezinárodní organizace, při výkonu své výlučné pravomoci v oblasti rybolovu, uzavřela dohodu o přístupu k rybolovu se státem SRFC, která zajišťuje přístup plavidel plujících pod vlajkou jejích členských států k rybolovu ve výlučné ekonomické zóně tohoto státu, povinnosti státu vlajky se stávají povinnostmi mezinárodní organizace. Mezinárodní organizace, jako jediná smluvní strana dohody o přístupu k rybolovu se státem SRFC, musí tudíž zajistit, že plavidla plující pod vlajkou členského státu dodrží rybářské zákony a předpisy státu SRFC a ve výlučné ekonomické zóně tohoto státu nebudou provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti.

 

173. V souladu s tím, toliko mezinárodní organizace může nést odpovědnost za porušení svých závazků vyplývajících z dohody o rybolovu, nikoli její členské státy. Z toho důvodu, pokud mezinárodní organizace nesplní své povinnosti "náležité péče", státy SFRC mohou za to, že plavidlo plující pod vlajkou členského státu mezinárodní organizace a rybařící ve výlučných ekonomických zónách států SRFC v rámci dohody o přístupu k rybolovu mezi touto organizací a takovými státy SRFC porušilo jejich rybářské zákony a předpisy, pokládat odpovědnou mezinárodní organizaci.

 

174. Státy SRFC mohou na základě čl. 6 odst. 2 Přílohy IX Úmluvy požádat mezinárodní organizaci či její členské státy, které jsou stranami Úmluvy, aby poskytly informace o tom, kdo nese odpovědnost v konkrétní záležitosti. Organizace a její dotčené státy musí poskytnout takovou informaci. Neposkytnutí takové informace v přiměřené lhůtě nebo poskytnutí rozporuplné informace má za následek solidární odpovědnost mezinárodní organizace a dotčených členských států.

 

VIII. Čtvrtá otázka

 

175. Čtvrtá otázka předložená Tribunálu zní: "Jaká práva a povinnosti má pobřežní stát při zajištění udržitelného hospodaření se sdílenými populacemi a populacemi společného zájmu, zejména malých pelagických druhů a tuňáka?"

 

176. Ve svém písemném podání SRFC uvádí následující podrobnosti týkající se pozadí této otázky předložené Tribunálu:

"Malé pelagické druhy a tuňák jsou migrujícími druhy, které se sezónně, v závislosti na ekologických podmínkách, soustředí ve vodách pod národní pravomocí více pobřežních států. Proto by dotčené státy měly přijmout společná opatření k jejich udržitelnému obhospodařování.

Je třeba zdůraznit, že dotčené státy mezi sebou obecně nevedou konzultace, když zavádějí opatření k hospodaření s těmito druhy. Ve skutečnosti jsou tyto pelagické zdroje předmětem rybářských povolení, na základě dohod podepsaných mezi pobřežním státem a zahraničními společnostmi, bez konzultací se sousedními pobřežními státy, jež leží podél migračních tras těchto zdrojů."

 

177. SRFC dodává, že "některé členské státy i nadále jednají v izolaci při vydávání rybářských povolení ke sdíleným zdrojů, čímž ohrožují zájmy sousedních států a iniciativ SRFC". SRFC uzavírá, že "dnešní praxe ukazuje na nedostatečnou spolupráci mezi členskými státy SRFC při udržitelném hospodaření s populacemi společného zájmu či sdílenými populacemi".

 

178. Před řešením záležitosti práv a povinností pobřežního státu je potřeba objasnit některé předběžné otázky, a to: které státy jsou míněny výrazem "pobřežní stát"; jaký je rozsah práv a povinností; co znamenají termíny "sdílené populace", "populace společného zájmu" a "udržitelné hospodaření", které jsou užity v této otázce?

 

179. Tribunál připomíná, že jeho pravomoc v této věci je omezena na výlučné ekonomické zóny členských států SRFC. Proto je třeba práva a povinnosti pobřežního státu, uváděné ve čtvrté otázce, chápat jako práva a povinnosti členských států SRFC.

 

180. Tribunál podotýká, že Úmluva obsahuje několik ustanovení, jmenovitě články 61, 62, 73, 192 a 193, které se týkají obecných práv a povinností pobřežního státu při zajišťování ochrany a obhospodařování živých zdrojů v jeho výlučné ekonomické zóně.

 

181. Tribunál nicméně konstatuje, že čtvrtá otázka se specificky zaměřuje na práva a povinnosti členských států SRFC při zajištění udržitelného obhospodařování sdílených populací a populací společného zájmu, zejména malých pelagických druhů a tuňáka.

 

182. Čtvrtá otázka se tudíž zaměřuje na práva a povinnosti členských států SRFC při zajištění udržitelného hospodaření s rybími populacemi v jejich výlučných ekonomických zónách, pokud takové rybí populace jsou sdíleny s dalšími členskými státy SRFC či mezi nimi a nečlenskými státy lovícími takové populace v oblasti za těmito zónami a k nim přilehlé.

 

183. Tribunál chce objasnit význam výrazů "sdílené populace" a "populace společného zájmu".

 

184. Tribunál podotýká, že tyto výrazy se v Úmluvě nenacházejí. Nicméně výraz "sdílené populace" je definován v čl. 2 odst. 12 Úmluvy MPP jako "populace vyskytujcí se ve výlučných ekonomických zónách dvou či více pobřežních států anebo vyskytující se jak ve výlučné ekonomické zóně, tak v oblasti za ní a k ní přilehlé".

 

185. Tribunál poznamenává, že neexistuje zavedená definice "populací společného zájmu". Tribunál však konstatuje, že ve svém prohlášení učiněném během ústního řízení, SRFC poskytla následující vysvětlení ohledně významu výrazu "populace společného zájmu": "Ve středovýchodním Atlantiku se řada migrujících pelagických druhů přesouvá mezi výlučnými ekonomickými zónami více států ('přeshraniční populace' či 'populace společného zájmu') a/nebo mezi výlučnými ekonomickými zónami a vodami za nimi ('rozptýlené populace'). Tudíž jde o populace, které jsou sdíleny mezi dvěma sousedními pobřežními státy, nebo dvěma nesousedními pobřežními státy, které se nacházejí na druhé straně zálivu či oceánu, anebo mezi pobřežním státem a státem vlajky plavidla lovícího populaci."

 

186. Vzhledem k tomu, že definice "sdílených populací" obsažená v čl. 2 odst. 12 Úmluvy MPP plají pro obě situace popsané v čl. 63 odst. 1 a 2 Úmluvy, Tribunál se domnívá, že tento výraz, jakož i výraz "populace společného zájmu" zahrnuje veškeré populace, kterými se zabývá tento článek Úmluvy.

 

187. Tribunál nyní chce objasnit, jak rozumí výrazu "udržitelné hospodaření".

 

188. Tribunál podotýká, že Úmluva nedefinuje výraz "udržitelné hospodaření". Článek 63 Úmluvy jako takový neřeší otázku spolupráce, pokud jde o opatření nezbytná k zajištění udržitelného hospodaření se sdílenými populacemi. Tento článek se spíše zabývá spoluprací, pokud jde o nezbytná opatření ke koordinaci a zajištění "ochrany a rozvoje takových populací", které se vyskytují ve výlučných ekonomických zónách dvou nebo více států, a spoluprací, pokud jde o nezbytná opatření k "ochraně těchto populací v přilehlé oblasti", vyskytují-li se "jak ve výlučné ekonomické zóně, tak i v oblasti za touto zónou a k ní přilehlé".

 

189. Tribunál se však domnívá, že čl. 61 Úmluvy, který stanoví základní rámec týkající se ochrany a obhospodařování živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně, poskytuje vodítko, pokud jde o smysl "udržitelného hospodaření". V této souvislosti mají zvláštní význam odst. 2, 3 a 4 tohoto článku, které zní:

 

Článek 61

 

Ochrana živých zdrojů

 

"2. Pobřežní stát, s ohledem na nejlepší vědecké údaje, které má k dispozici, vhodnými ochrannými a hospodářskými opatřeními zajišťuje, že udržení živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně nebude ohroženo nadměrným využíváním. Za tímto účelem pobřežní stát podle potřeby spolupracuje s příslušnými podoblastními, oblastními či univerzálními mezinárodními organizacemi.

 

3. Taková opatření se rovněž zaměřují na udržení nebo obnovení stavů populací využívaných druhů na úrovních, které zajišťují jejich maximální udržitelnou výnosnost, jak je určeno příslušnými ekologickými a ekonomickými faktory, včetně ekonomických potřeb pobřežních rybářských komunit a zvláštních požadavků rozvojových států, při zohlednění způsobů rybolovu, vzájemné závislosti populací a veškerých obecně doporučovaných mezinárodních minimálních standardů, ať už podoblastních, oblastních či univerzálních.

 

4. Při provádění takových opatření pobřežní stát bere v úvahu dopady na druhy doprovodné a závislé na druzích využívaných, a to s cílem udržet, případně obnovit stavy populací těchto druhů nad úroveň, při níž by mohlo dojít k závažnému ohrožení jejich reprodukce."

 

190. Tribunál podotýká, že konečným cílem udržitelného hospodaření s rybími populacemi je chránit a rozvíjet je jako jako využitelné a udržitelné zdroje.

 

191. Tribunál bude tedy vykládat výraz "udržitelné hospodaření", užitý ve čtvrté otázce, ve smyslu "ochrana a rozvoj", jak uvádí čl. 63 odst. 1 Úmluvy.

 

192. Tribunál nyní určí práva a povinnosti členských států SRFC při zajišťování udržitelného hospodaření se sdílenými populacemi, které se vyskytují v jejich výlučných ekonomických zónách, a se sdílenými populacemi, které se vyskytují ve výlučných ekonomických zónách členskýchs států SRFC a v oblasti za nimi a k nim přilehlé, především s malými pelagickými druhy. Tribunál nejprve prozkoumá použitelná ustanovení Úmluvy.

 

193. Podle názoru Tribunálu těmito ustanoveními jsou: čl. 63 odst. 1 Úmluvy o stejných populacích či populacích doprovodných druhů, které se vyskytují ve výlučných ekonomických zónách dvou nebo více pobřežních států; čl. 63 odst. 2 o stejných populacích či populacích doprovodných druhů, které se vyskytují ve výlučné ekonomické zóně a v oblasti za ní a k ní přilehlé; a čl. 64 odst. 1 Úmluvy o vysoce migrujících druzích uvedených v příloze I Úmluvy.

 

194. Čl. 63 Úmluvy, který se týká populací vyskytujících se ve výlučných ekonomických zónách dvou či více pobřežních států, anebo ve výlučné ekonomické zóně a v oblasti za ní a k ní přilehlé, zahrnuje sdílené populace, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 12 Úmluvy MPP.

 

195. Článek 63 odst. 1 Úmluvy zní takto: "Vyskytují-li se stejná populace či populace doprovodných druhů ve výlučných ekonomických zónách dvou nebo více pobřežních států, usilují tyto státy buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných podoblastních či oblastních organizací, o dohodu na nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje (conservation and development) těchto populací, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této části."

 

196. Článek 63 odst. 2 Úmluvy zní takto: "Vyskytují-li se stejná populace či populace doprovodných druhů jak ve výlučné ekonomické zóně, tak i v oblasti za ní a k ní přilehlé, pobřežní stát a státy lovící takové populace v přilehlé oblasti usilují buď přímo, nebo prostřednictvím podoblastních či oblastních organizací, o dohodu na nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění ochrany (conservation) těchto populací v přilehlé oblasti."

 

197. Tribunál podotýká, že čl. 63 odst. 1 Úmluvy stanoví, že dotčené pobřežní státy "usilují (...) o dohodu" na nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění "ochrany a rozvoje" sdílených populací. Zatímco čl. 61 Úmluvy poskytuje vodítko ohledně "ochrany", termín "rozvoj" je třeba objasnit.

 

198. Tribunál je toho názoru, že termín "rozvoj těchto populací", užitý v čl. 63 odst. 1 Úmluvy, naznačuje, že tyto populace by měly být využívány jako rybolovné zdroje v rámci režimu udržitelného obhospodařování ryb. Což může zahrnovat využívání nelovených populací či nárůst ve využívání méně lovených populací díky rozvoji udržitelného rybolovu, jakož i účinnějším plánům obhospodařování ryb, které zajistí dlouhodobou udržitelnost využívaných populací. Rovněž to může zahrnovat obnovení populace podle požadavku čl. 61 Úmluvy, aby daný nebyl ohrožen nadměrným využíváním, čímž se zachová jako dlouhodobě využitelný zdroj.

 

199. Článek 63 odst. 2 Úmluvy zavádí režim spolupráce mezi pobřežním státem a státy, které loví tytéž populace a populace doprovodných druhů, s ohledem na ujednání nezbytných opatření k ochraně těchto druhů v přilehlé oblasti.

 

200. Vzhledem k tomu, že Tribunál má pravomoc zabývat se žádostí pouze v rozsahu, ve kterém se týká výlučných ekonomických zón členských států SRFC, vztahuje-li se čl. 63 odst. 2 Úmluvy na "státy lovící takové populace v přilehlé oblasti", není použitelný na výlučné ekonomické zóny členských států SRFC.

 

201. Ačkoli čl. 63 odst. 2 Úmluvy neplatí pro výlučné ekonomické zóny členských států SRFC, část rozptýlených populací, které se vyskytují v těchto zónách, není ponechána bez ochrany. Tyto rozptýlené populace jsou předmětem režimu spolupráce podle čl. 63 odst. 1 Úmluvy, vyskytují-li se ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

202. Odkaz na tuňáka ve čtvrté otázce se nutně dovolává ustanovení obsaženého v čl. 64 odst. 1 Úmluvy, které zní: "Pobřežní stát a jiné státy, jejichž státní příslušníci loví v oblasti vysoce migrující druhy vyjmenované v příloze I, spolupracují přímo nebo prostřednictvím příslušných mezinárodních organizací se záměrem zajistit ochranu a prosazovat cíl optimálního využívání takových druhů v oblasti, a to jak ve výlučné ekonomické zóně, tak za ní. V oblastech, kde není žádná příslušná mezinárodní organizace, pobřežní stát a jiné státy, jejichž státní příslušníci loví tyto druhy v oblasti, spolupracují se záměrem vytvořit takovou organizaci a účastnit se její činnosti."

 

203. Toto ustanovení zavádí režim spolupráce při ochraně vysoce migrujících druhů, uvedených v příloze I Úmluvy. Vzhledem k tomu, že populace tuňáka jsou vysoce migrujícími druhy uvedenými v této příloze, toto ustanovení se tak stává relevantním v rámci posouzení této otázky.

 

204. Odkaz na tuňáka v této otázce se bude vztahovat pouze na populace tuňáka, které se vyskytují ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC, neboť pravomoc Tribunálu v této věci se nevztahuje na výlučné ekonomické zóny jiných států, ani na volné moře.

 

205. Pokud jde o práva a povinnosti pobřežního státu, Tribunál je toho názoru, že i když Úmluva přistupuje k otázce ochrany a obhospodařování živých zdrojů z hlediska povinností pobřežního státu, tyto povinnosti vytvářejí odpovídající práva. Proto povinnosti členských států SRFC, jak jsou popsány níže, vytvářejí odpovídající práva.

 

206. V případě populací uvedených v čl. 63 odst. 1 Úmluvy jsou členské státy SRFC oprávněny usilovat, a to buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných podoblastních a oblastních organizací, s dalšími členskými státy SRFC, v jejichž výlučných ekonomických zónách se tyto populace vyskytují, o dohodu na nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje takových populací.

 

207. Na základě Úmluvy mají členské státy SRFC povinnost zajistit udržitelné hospodaření se sdílenými populacemi, vyskytují-li se v jejich výlučných ekonomických zónách; tato povinnost zahrnuje:

 

i) povinnost spolupracovat podle potřeby s příslušnými podoblastními, oblastními či univerzálními mezinárodními organizacemi, aby se vhodnými ochrannými a hospodářskými opatřeními zajistilo, že udržení sdílených populací ve výlučné ekonomické zóně nebude ohroženo jejich nadměrným využíváním (viz čl. 61 odst. 2 Úmluvy);

 

ii) ve vztahu ke stejné populaci či populacím doprovodných druhů, které se vyskytují ve výlučných ekonomických zónách dvou nebo více členských států SRFC, povinnost usilovat o dohodu na "nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje těchto populací" (čl. 63 odst. 1 Úmluvy);

 

iii) ve vztahu k druhům tuňáka povinnost spolupracovat přímo nebo prostřednictvím SRFC se záměrem zajistit ochranu a prosazovat cíl optimálního využívání takových druhů v jejich výlučných ekonomických zónách (viz čl. 64 odst. 1 Úmluvy). Opatření přijatá na základě této povinnosti by měla být konzistentní a slučitelná s těmi, která byla přijata příslušnou oblastní organizací, konkrétně Mezinárodní komisí pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT), v celé oblasti, a to jak ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC, tak za nimi.

 

208. Aby členské státy SRFC tyto povinnosti splnily, musejí podle Úmluvy, zejména podle čl. 61 a 62 zajistit, že:

 

i) díky ochranným a hospodářským opatřením nebude udržení sdílených populací ohroženo jejich nadměrným využíváním;

 

ii) ochranná a hospodářská opatření jsou založena na nejlepších vědeckých důkazech dostupných členským státům SRFC, a pokud jsou takové důkazy nedostatečnými, musejí uplatňovat přístup předběžné opatrnosti, v souladu s čl. 2 odst. 2 Úmluvy MPP;

 

iii) ochranná a hospodářská opatření se zaměřují na udržení nebo obnovení stavů populací na úrovních, které mohou vytvářet maximální udržitelný výnos, jak je určenopříslušnými ekologickými a ekonomickými faktory, včetně ekonomických potřeb pobřežních rybářských komunit a zvláštních potřeb členských států SRFC, s přihlédnutím ke způsobům rybolovu, ke vzájemné závislosti populací a k obecně doporučovaným mezinárodním minimálním standardům, ať už podoblastním, oblastním či univerzálním.

 

209. Taková opatření musejí:

 

i) zohlednit dopady na druhy, které jsou doprovodné či závislé na lovených druzích, s cílem udržet či obnovit populace doprovodných či závislých druhů nad úroveň, při níž by mohlo dojít k závažnému ohrožení jejich reprodukce;

 

ii) prostřednictvím příslušných mezinárodních organizací zajistit pravidelnou výměnu dostupných vědeckých informací, statistik o odlovu a intenzitě rybolovu a jiných údajů důležitých pro ochranu sdílených populací.

 

210. Tribunál podotýká, že povinnost usilovat o dohodu podle čl. 63 odst. 1 a povinnost spolupráce podle čl. 64 odst. 1 Úmluvy jsou povinnostmi "náležité péče", jež po dotčených státech požadují, aby vedly vzájemné konzultace v dobré víře ve smyslu čl. 300 Úmluvy. Konzultace by měly být smysluplnými v tom smyslu, že ze strany všech dotčených států by mělo být vynaloženo podstatné úsilí s cílem přijmout účinná opatření, nezbytná ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje sdílených populací.

 

211. Tribunál je toho názoru, že ochrana a rozvoj sdílených populací ve výlučné ekonomické zóně členského státu SRFC od tohoto státu vyžadují účinná opatření s cílem zabránit nadměrnému využívání těchto populací, které by mohlo ohrozit jejich udržitelné využívání a zájmy sousedních členských států.

 

212. S ohledem na výše uvedené, členské státy SRFC lovící ve svých výlučných ekonomických zónách sdílené populace, které se vyskytují rovněž ve výlučných ekonomických zónách dalších členských států, musejí při zavádění hospodářských opatření pro tyto sdílené druhy vést vzájemné konzultace ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje takových druhů. Taková hospodářská opatření jsou rovněž vyžadována ohledně lovu těchto druhů plavidly plujícími pod vlajkou nečlenských států.

 

213. Tribunál je toho názoru, že spolupráce mezi dotčenými státy v otázkách týkajících se ochrany a obhospodařování sdílených rybolovných zdrojů, jakož i podpory optimálního využívání těchto zdrojů, je zavedeným principem Úmluvy. Tento princip se odráží v několika článcích Úmluvy, a to čl. 61, 63 a 64.

 

214. Ačkoli Tribunál omezuje své posouzení práv a povinností pobřežního státu na výlučné ekonomické zóny členských státl SRFC, je si vědom toho, že aby byla rybářská ochranná a hospodářská opatření účinnými, měla by se vztahovat k veškeré populační jednotce po celém území jejího rozšíření či migračních tras. Tribunál si je rovněž vědom toho, že rybí populace, zejména populace malých pelagických druhů a tuňáka, sdílené členskými státy SRFC v jejich výlučných ekonomických zónách, jsou rovněž sdíleny několika dalšími státy, které omývá Atlantický oceán. Tribunál však kvůli omezenému rozsahu své pravomoci v nynější věci omezil svá zkoumání a zjištění na sdílené populace ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

215. Tribunál chce zdůraznit, že v zájmu zajištění účinnosti ochranných a rozvojových opatření týkajících se sdílených populací, které členské státy SRFC mohou přijmout ve svých vlastních výlučných ekonomických zónách, tyto státy mohou, přímo či prostřednictvím příslušných podoblastních či oblastních organizací, usilovat o spolupráci s nečlenskými státy, které sdílejí stejné populace podél jejich migračních tras s cílem zajistit ochranu a udržitelné obhospodařování těchto populací po celém jejich zeměpisném rozšíření či oblasti migrace. I když si je Tribunál vědom rozsahu své pravomoci v této věci, je toho názoru, že pokud jde o ochranu a obhospodařování sdílených zdrojů, Úmluva ukládá povinnost spolupracovat s každým dotčeným smluvním státem.

 

216. Tribunál v této souvislosti konstatuje, že ačkoli členské státy SRFC a další smluvní státy Úmluvy mají svrchovaná práva zkoumat, využívat, chránit a obhospodařovat živé zdroje ve svých výlučných ekonomických zónách, při výkonu svých práv a plnění svých povinností podle Úmluvy ve svých výlučných ekonomických zónách musejí brát náležitý ohled na práva a povinnosti ostatních. To plyne z článků 56 odst. 2 a 58 odst. 3 Úmluvy a z povinnosti smluvních států chránit a uchovávat mořské prostředí, základního principu zdůrazněného v článcích 192 a 193 Úmluvy a zmíněného ve čtvrtém bodě její preambule. Tribunál v této souvislosti připomíná, že živé zdroje a mořský život jsou částí mořského prostředí a, jak Tribunál uvedl v případech Tuňák australský, "ochrana živých mořských zdrojů je prvkem ochrany a uchování mořského prostředí" [Tuňák australský (Nový Zéland proti Japonsku; Austrálie proti Japonsku), předběžná opatření, usnesení ze dne 27. srpna 1999, ITLOS Reports 1999, str. 280, na str. 295, bod 70].

 

217. V důsledku toho Tribunál konstatuje, že ačkoli v nynější věci je jeho pravomoc omezena na oblast použití Úmluvy MPP, v případě rybích populací, které se vyskytují jak ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC, tak v oblasti za nimi a k nim přilehlé, tyto státy a státy lovící takové populace v přilehlé oblasti jsou podle čl. 63 odst. 2 Úmluvy povinny usilovat o dosažení dohody na nezbytných opatřeních k ochraně těchto populací v přilehlé oblasti.

 

218. Tribunál dále podotýká, že ohledně druhů tuňáka jsou členské státy SRFC na základě čl. 64 odst. 1 Úmluvy oprávněny od nečlenských států, jejichž státní příslušníci loví tuňáka v této oblasti, vyžadovat spolupráci "přímo nebo prostřednictvím příslušných mezinárodních organizací se záměrem zajistit ochranu a prosazovat cíl optimálního využívání takových druhů".

 

219. Z těchto důvodů

 

TRIBUNÁL

 

1. Jednomyslně

 

rozhoduje, že

 

má pravomoc poskytnout posudek požadovaný SRFC; a

 

jeho pravomoc je omezena na výlučné ekonomické zóny členských států SRFC.

 

2. Devatenácti hlasy ku jednomu (proti soudce Cot)

 

rozhoduje odpovědět na žádost SRFC o posudek.

 

3. Jednomyslně

 

odpovídá na první otázku takto:

 

Stát vlajky má povinnost přijmout nezbytná opatření, včetně prosazovacích, k zajištění toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou budou dodržovat zákony a předpisy členských států SRFC k ochraně a obhospodařování živých mořských zdrojů v jejich výlučných ekonomických zónách.

 

Stát vlajky je s ohledem na ustanovení článku 58 odst. 3, článku 62 odst. 4 a článku 192 Úmluvy povinen přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou se ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC nebudou účastnit nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností, jak jsou definovány v Úmluvě MPP.

 

Stát vlajky, při plnění své povinnosti účinně vykonávat pravomoc a kontrolu ve správních záležitostech podle čl. 94 Úmluvy, je povinen přijmout nezbytná správní opatření k zajištění toho, že rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou se ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC nebudou účastnit činností, jež ohrožují povinnost státu vlajky podle článku 192 Úmluvy chránit a uchovávat mořské prostředí a chránit živé mořské zdroje, které jsou nedílnou součástí mořského prostředí.

 

Tyto povinnosti jsou povinnostmi "náležité péče".

 

Stát vlajky a členské státy SRFC mají povinnost spolupracovat v případech, které se týkají nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu plavidel státu vlajky ve výlučných ekonomických zónách dotčených členských států SRFC.

 

Stát vlajky, v případech, kdy obdrží zprávu od členského státu SRFC uvádějící, že plavidlo či plavidla plující pod jeho vlajkou se účastní nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu ve výlučné ekonomické zóně tohoto členského státu SRFC, má povinnost záležitost vyšetřit a v případě potřeby učinit nezbytná opatření k nápravě daného stavu a informovat členský stát SRFC o přijatých opatřeních.

 

4. Osmnácti hlasy ku dvěma (proti soudci Cot a Lucky)

 

odpovídá na druhou otázku takto:

 

Odpovědnost státu vlajky nevyplývá z toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou nedodrží zákony a předpisy členských států SRFC týkající se nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností v jejich výlučných ekonomických zónách, neboť porušení takových zákonů a předpisů plavidly není samo o sobě přičitatelné státu vlajky.

 

Odpovědnost státu vlajky plyne z nedodržení jeho povinností "náležité péče" ve vztahu k

nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovným činnostem plavidel plujících pod jeho vlajkou ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

Členské státy SRFC mohou stát vlajky plavidla, jež v jejich výlučných ekonomických zónách provádí nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti, spatřovat odpovědným za jemu přičitatelné porušení mezinárodních povinností, uvedených v odpovědi na první otázku.

 

Stát vlajky nenese odpovědnost, pokud přijal veškerá nezbytná a vhodná opatření ke splnění svých povinností "náležité péče" k zajištění toho, že plavidla plující pod jeho vlajkou nebudou ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti.

 

5. Jednomyslně

 

odpovídá na třetí otázku takto:

 

Otázka se vztahuje pouze k těm mezinárodním organizacím, zmíněným v článcích 305 odst. 1 písm f) a 306 Úmluvy a v příloze IX Úmluvy, na něž jejich členské státy,, které jsou stranami Úmluvy, přenesly svou pravomoc ohledně oblastí, jež upravuje; v nynější věci je předmětnou oblastí rybolov. V současnosti je takovou mezinárodní organizací jedině Evropská unie, na níž členské státy, které jsou stranami Úmluvy, přenesly svou pravomoc ohledně "ochrany a obhospodařování rybolovných mořských zdrojů".

 

V případech, kdy mezinárodní organizace, při výkonu své výlučné pravomoci v oblasti rybolovu, uzavřela dohodu o přístupu k rybolovu s členským státem SRFC, která zajišťuje přístup plavidel plujících pod vlajkou jejích členských států k rybolovu ve výlučné ekonomické zóně tohoto státu, povinnosti státu vlajky se stávají povinnostmi mezinárodní organizace. Mezinárodní organizace, jako jediná smluvní strana dohody o přístupu k rybolovu s členským státem SRFC, musí tudíž zajistit, že plavidla plující pod vlajkou členského státu dodrží rybářské zákony a předpisy členského státu SRFC a ve výlučné ekonomické zóně tohoto státu nebudou provádět nezákonné, nehlášené a neregulované rybolovné činnosti.

 

V souladu s tím, toliko mezinárodní organizace může nést odpovědnost za porušení svých závazků vyplývajících z dohody o rybolovu, nikoli její členské státy. Z toho důvodu, pokud mezinárodní organizace nesplní své povinnosti "náležité péče", členské státy SFRC mohou za to, že plavidlo plující pod vlajkou členského státu mezinárodní organizace a rybařící ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC v rámci dohody o přístupu k rybolovu mezi touto organizací a takovými členskými státy SRFC porušilo jejich rybářské zákony a předpisy, pokládat odpovědnou mezinárodní organizaci.

 

Členské státy SRFC mohou na základě čl. 6 odst. 2 Přílohy IX Úmluvy požádat mezinárodní organizaci či její členské státy, které jsou stranami Úmluvy, aby poskytly informace o tom, kdo nese odpovědnost v konkrétní záležitosti. Organizace a její dotčené státy musí poskytnout takovou informaci. Neposkytnutí takové informace v přiměřené lhůtě nebo poskytnutí rozporuplné informace má za následek solidární odpovědnost mezinárodní organizace a dotčených členských států.

 

6. Devatenácti hlasy ku jednomu (proti soudce Ndiaye)

 

odpovídá na čtvrtou otázku takto:

 

V případě populací uvedených v čl. 63 odst. 1 Úmluvy jsou členské státy SRFC oprávněny usilovat, a to buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných podoblastních a oblastních organizací, s dalšími členskými státy SRFC, v jejichž výlučných ekonomických zónách se tyto populace vyskytují, o dohodu na nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje takových populací.

 

Na základě Úmluvy mají členské státy SRFC povinnost zajistit udržitelné hospodaření se sdílenými populacemi, vyskytnou-li se v jejich výlučných ekonomických zónách; tato povinnost zahrnuje:

 

i) povinnost spolupracovat podle potřeby s příslušnými podoblastními, oblastními či univerzálními mezinárodními organizacemi, aby se vhodnými ochrannými a hospodářskými opatřeními zajistilo, že udržení sdílených populací ve výlučné ekonomické zóně nebude ohroženo jejich nadměrným využíváním (viz čl. 61 odst. 2 Úmluvy);

 

ii) ve vztahu ke stejné populaci či populacím doprovodných druhů, které se vyskytují ve výlučných ekonomických zónách dvou nebo více členských států SRFC, povinnost usilovat o dohodu na "nezbytných opatřeních ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje těchto populací" (čl. 63 odst. 1 Úmluvy);

 

iii) ve vztahu k druhům tuňáka povinnost spolupracovat přímo nebo prostřednictvím SRFC se záměrem zajistit ochranu a prosazovat cíl optimálního využívání takových druhů v jejich výlučných ekonomických zónách (viz čl. 64 odst. 1 Úmluvy). Opatření přijatá na základě této povinnosti by měla být konzistentní a slučitelná s těmi, která byla přijata příslušnou oblastní organizací, konkrétně Mezinárodní komisí pro ochranu tuňáků v Atlantiku, v celé oblasti, a to jak ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC, tak za nimi.

 

Aby členské státy SRFC tyto povinnosti splnily, musejí podle Úmluvy, zejména podle čl. 61 a 62 zajistit, že:

 

i) díky ochranným a hospodářským opatřením nebude udržení sdílených populací ohroženo jejich nadměrným využíváním;

 

ii) ochranná a hospodářská opatření jsou založena na nejlepších vědeckých důkazech dostupných členským státům SRFC, a pokud jsou takové důkazy nedostatečnými, musejí uplatňovat přístup předběžné opatrnosti, v souladu s čl. 2 odst. 2 Úmluvy MPP;

 

iii) ochranná a hospodářská opatření jsou navržena k udržení nebo obnovení stavů populací na úrovních, které mohou poskytovat maximální udržitelnou výnosnost, určenou příslušnými ekologickými a ekonomickými faktory, včetně ekonomických potřeb pobřežních rybářských komunit a zvláštních potřeb členských států SRFC, s přihlédnutím ke způsobům rybolovu, ke vzájemné závislosti populací a k obecně doporučovaným mezinárodním minimálním standardům, ať už podoblastním, oblastním či univerzálním.

 

Taková opatření musejí:

 

i) zohlednit dopady na druhy, které jsou doprovodné či závislé na lovených druzích, s cílem udržet či obnovit populace doprovodných či závislých druhů nad úroveň, při níž by mohlo dojít k závažnému ohrožení jejich reprodukce;

 

ii) prostřednictvím příslušných mezinárodních organizací zajistit pravidelnou výměnu dostupných vědeckých informací, statistik o odlovu a intenzitě rybolovu a jiných údajů důležitých pro ochranu sdílených populací.

 

Povinnost usilovat o dohodu podle čl. 63 odst. 1 a povinnost spolupráce podle čl. 64 odst. 1 Úmluvy jsou povinnostmi "náležité péče", jež po dotčených státech požadují, aby vzájemně konzultovaly v dobré víře, podle čl. 300 Úmluvy. Konzultace by měly být smysluplné v tom smyslu, že ze strany všech dotčených států by mělo být vynaloženo podstatné úsilí s cílem přijmout účinná opatření, nezbytná ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje sdílených populací.

 

Ochrana a rozvoj sdílených populací ve výlučné ekonomické zóně členského státu SRFC od tohoto státu vyžadují účinná opatření s cílem zabránit nadměrnému využívání těchto populací, které by mohlo ohrozit jejich udržitelné využívání a zájmy sousedních členských států.

 

S ohledem na výše uvedené, členské státy SRFC lovící ve svých výlučných ekonomických zónách sdílené populace, které se vyskytují rovněž ve výlučných ekonomických zónách dalších členských států, musejí při zavádění hospodářských opatření pro tyto sdílené druhy vést vzájemné konzultace ke koordinaci a zajištění ochrany a rozvoje takových druhů. Taková hospodářská opatření jsou rovněž vyžadována ohledně lovu těchto druhů plavidly plujícími pod vlajkou nečlenských států.

 

Spolupráce mezi dotčenými státy v otázkách týkajících se ochrany a obhospodařování sdílených rybolovných zdrojů, jakož i podpory optimálního využívání těchto zdrojů, je zavedeným principem Úmluvy. Tento princip se odráží v několika článcích Úmluvy, a to čl. 61, 63 a 64.

 

Aby byla rybářská ochranná a hospodářská opatření účinnými, měla by se vztahovat k veškeré populační jednotce po celém území jejího rozšíření či migračních tras. Rybí populace, zejména populace malých pelagických druhů a tuňáka, sdílené členskými státy SRFC v jejich výlučných ekonomických zónách, jsou rovněž sdíleny několika dalšími státy, které omývá Atlantický oceán. Tribunál však kvůli omezenému rozsahu své pravomoci v nynější věci omezil svá zkoumání a zjištění na sdílené populace ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC.

 

Při výkonu svých práv a plnění svých povinností podle Úmluvy ve svých výlučných ekonomických zónách musejí členské státy SRFC a další smluvní státy Úmluvy brát náležitý ohled na práva a povinnosti ostatních. To plyne z článků 56 odst. 2 a 58 odst. 3 Úmluvy a z povinnosti smluvních států chránit a uchovávat mořské prostředí, základního principu zdůrazněného v článcích 192 a 193 Úmluvy a zmíněného ve čtvrtém bodě její preambule. Živé zdroje a mořský život jsou částí mořského prostředí a, jak bylo uvedeno v případech Tuňák australský, "ochrana živých mořských zdrojů je prvkem ochrany a uchování mořského prostředí".

 

Ačkoli, v nynější věci, je pravomoc Tribunálu omezena na oblast použití Úmluvy MPP, v případě rybích populací, které se vyskytují jak ve výlučných ekonomických zónách členských států SRFC, tak v oblasti za nimi a k nim přilehlé, tyto státy a státy lovící takové populace v přilehlé oblasti jsou podle čl. 63 odst. 2 Úmluvy povinny usilovat o dosažení dohody na nezbytných opatřeních k ochraně těchto populací v přilehlé oblasti.

 

Ohledně druhů tuňáka jsou členské státy SRFC na základě čl. 64 odst. 1 Úmluvy oprávněny od nečlenských států, jejichž státní příslušníci loví tuňáka v této oblasti, vyžadovat spolupráci "přímo nebo prostřednictvím příslušných mezinárodních organizací se záměrem zajistit ochranu a prosazovat cíl optimálního využívání takových druhů".

 

Vydáno v anglickém a francouzském znění, přičemž obě mají stejnou platnost, ve svobodném a hanzovním městě Hamburku druhého dubna dva tisíce patnáct ve třech kopiích, z nichž jedna bude vložena do archivu Tribunálu a další budou zaslány stálému tajemníkovi Podoblastní rybářské komise a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář