Tři brozanské obrazy z 19.století
F. A. Herber: Zámek Brozany (1844)
Franz Alexander Heber (též František Alexandr H., 1815-1849) - český amatérský historik německého původu (dle Ottova slovníku naučného "archaeolog český"), autor sedmisvazkového díla Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, ve kterém jako první systematicky popsal a zdokumentoval české hrady.
Narodil se 19. července 1815 v myslivně Třebokově, obci Jarově u Plas. V Praze se vyučil kupcem, zprvu měl obchod tam, poté doma ve Zbirohu. Při nehodě se střelním prachem si však zmrzačil levou ruku a živnost po dvou letech předal manželce.
"Navrátil se do Prahy, puzen jsa oblíbenou myšlénkou svou vydati dílo o všech zámcích, hradech a tvrzích českých. Pěšky prošel do r. 1842 celé království České a obkreslil si všechny hrady a zříceniny jejich i načrtl jich půdorys. Plodem práce té bylo pamětihodné dílo Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, jehož 1. díl vyšel v Praze r. 1843 a které předčasnou smrtí spisovatelovou bylo přerváno r. 1849 při 7. sešitě dílu 7.
![Obrazek](/img/picture/360/9788072037919.jpg)
Heber již od mládí putoval pěšky po českých hradech, dělal si poznámky a hrady kreslil. Postupně dospěl k myšlence navštívit veškeré hrady v Čechách a poznatky sepsat do velkého díla. Litoval, že dosud vydané publikace se věnovaly jen naprostému zlomku panských sídel ("Zpustlé staré hrady, tito svědkové dávnověku a všeničících změn, jimiž nejen německá říše, ale i naše milovaná otčina byla poseta, mizí stále více před našima očima – tyto nejkrásnější z mocných památníků českého rytířství a gotického vkusu leží pohřbeny v sutinách. Není žádné jejich vyobrazení a nemůžeme si o mnohých učinit představu. Všepožírající zub času zničil poslední stopy jejich existence a noví badatelé nebudou moci najít ani stopu po jejich bytí.")
Sám uvažoval o 800 hradech a tvrzích, z čehož byla část již téměř zaniklá. Po shromáždění dostatečného materiálu se pokoušel vydat první svazek.
![Heber - Košťálov](/img/picture/361/G-6%2CKostalov%2Cv.jpg)
První tři svazky byly romantistické, Heber v nich popisoval jednotlivé hrady a jen krátce zmínil historii, často čerpal z jiných zdrojů, které neuváděl. Úroveň dalších svazků rapidně vzrostla a lze je považovat za důkladné historické dílo. Jelikož F. A. Heber neměl odpovídající vzdělání, doháněl vše výjimečnou pílí a vytrvalým studiem.
Jedním z 193 objektů, které nakreslil pro potřebu své encyklopedie, byl brozanský zámek.
![Obrazek](/img/picture/362/G-21%2CBrozany---Heber.jpg)
Svému životnímu dílu věnoval až přílišné úsilí, což mu podlomilo jeho zdraví. Po zápalu plic se opět ze všech sil vrhl do práce, možná ještě intenzivněji poháněn strachem ze smrti a obavami, že dílo nedokončí. V červnu 1849 došel do Náchoda, aby zde popsal hrad. Trápil se předtuchou tragédie a opravdu v hostinci, kde pobýval, dostal chrlení krve a 29. července ve věku 34 let zemřel. V Náchodě je též pohřben (pochovával jej český vlastenecký kněz Regner, ve farní knize o tom píše: "Měl jsem při jeho pohřbu slavnostní řeč, v níž jsem vyzdvihl zásluhy tohoto výjimečného a vlasti tolik oddaného muže. Jeho hrob označuje smuteční vrba, kterou jsem vlastnoručně založil.")
![Heber - Skalka](/img/picture/363/G-5%2CSkalka%2Cv.jpg)
Dílo, které řadí F. A. Hebera k zakladatelům české kastelologie a historické topografie, bylo později odsunuto do pozadí a zůstávalo dlouho nedoceněno. Přesto se stalo vzorem pro další badatele a významně ovlivnilo slavného znalce hradů a tvrzí Augusta Sedláčka.
V současnosti vychází v několika dílech český překlad Herberových Českých hradů, zámků a tvrzí v pražském vydavatelství ARGO.
(zdroj: Ottův slovník naučný a Wikipedie :-)
J. Scheiwl: Chrám sv.Gottharda (1863)
Josef Scheiwl (1834-1912) - český církevní malíř a ilustrátor, současník generace Národního divadla a přítel Jana Nerudy
Zatímco Heber byl ilustrátorem z donucení, pro Josefa Scheiwla se malířství stalo osudem. Narodil se 7. dubna 1834 v Hradci Králové jako syn měšťana a obuvníka, posléze kostelníka.
![Scheiwl - vlastní podobizna](/img/picture/365/Scheiwl-Vlastn%C3%AD-podobizna.jpg)
Vystudoval akademii v Praze, byl žákem prof. Engertha.
Na počátku své malířské činnosti, v roce 1857 dostal čestný úkol - poprvé v historii namalovat české korunovační klenoty. Pro tuto příležitost si musel vzít slavnostní úbor a bílé rukavice. Nejprve kráčel špalírem vojska v průvodu hodnostářů a zvony katedrály sv. Víta slavnostně vyzváněly. Vojáci vzdávali čest, když kardinál Schwarzenberg nesl svatováclavskou korunu na červeném polštáři Vladislavským sálem do staré sněmovní síně. "Byl jsem v bezprostřední blízkosti svatováclavské koruny, všem tak posvátné. Byla krásná, úchvatná, až oči přecházely. Z toho všeho mi bylo najednou úzko," vyprávěl malíř podle dobového tisku. Každý den v pět hodin odpoledne uložil korunu do zdobeného pouzdra a komise sepsala protokol, že klenoty odevzdal v naprostém pořádku. Největší odměnou za práci prý Scheiwlovi bylo, že se jeho obraz dostal do všech koutů vlasti a Češi se konečně seznámili se svatováclavskou korunou, žezlem a říšským jablkem.
![Obrazek](/img/picture/366/599px-Czech_crown_Scheiwl.png)
O dva roky později začíná vyzdobovat množství kostelů (např. oltářní obraz Sv. Jiljí pro kostel v Budislavicích na Táborsku, Sv. Bartoloměj pro Zálesí u Náchoda, Madona se sv. Aloisem v Libereci, Sv. Alžběta a sv. Anna pro kostel v Hradci Králové, svém rodišti).
V té době též tvořil ilustrace pro "Památky archaeologické", "Spolek vlastenecký" a "Světozor" kreslil, zachycuje staré památky stavitelské po naší vlasti, jak se na ty časy zachovaly. V této souvislosti obdařil svými kresbami článek Františka Beneše "Brozany v Litoměřicku" v Památkách (Rok 1863, ročník X. ,díl V., sešit 8.), nakreslil jednak pohled na kostel sv. Gotharda zvenčí a jednak jeho půdorys. Autor článku Beneš ozančuje Scheiwla jako "akademického malíře" a "zkušeného umělce", který věrně zachytil skutečnost; vlastní text končí poděkováním brozanskému faráři - "Za mnohé zprávy v tomto popise užité děkuji důst. p. děkanovi kn. Em. Urbanovi, který moje a p. malíře Sheivla zpytování a ohlédání velmi ochotně podporoval, začež mu zde jménem vlastnecké vědy nejslušnější a nejvroucnější díky vysloveno buďtež."
Josef Scheiwl pak v letech 1864-65 vytvořil kresby pro tři chrámová okna do královéhradeckého dómu a 2 okna pro svatovítský chrám v Praze v první kapli za hlavním oltářem; vydekorování paláce hraběte Thuna na Malé straně v Praze se účastnil allegorickými komposicemi Víra, Naděje, Láska a Moudrost, které maloval "al fresco". R. 1867 komponoval 8 figur allegorických ve sgraffitu na průčelí vyšší dívčí školy v Praze. Ilustroval též Zapovu Kroniku česko-moravskou, Rukopis Královédvorský a mezitím i Máchův Máj (1871).
V Ottově slovníku naučném se o něm později dočteme: "J
![Scheiwl - Pokušení Krista (NG)](/img/picture/367/Scheiwl-Poku%C5%A1en%C3%AD-Krista.jpg)
A dále: "Scheiwl žije v ústraní jako jeden z veteránů českého umělectva v době, kdy horečný ruch umělecký uvedl v zapomenuti nadšené posudky jeho maleb, s jakými generace let 60tých a 70tých stávala před jeho pracemi."
V posledních letech se odmlčoval a zemřel v roce 1912.
(zdroj: Ottův slovník naučný)
K. Liebscher: Pohled na Brozany z roku 1681 (2. pol. 19.st.)
Karel Liebscher (1851-1906) - významný český malíř - krajinář a ilustrátor (NG vlastní okolo půldruhého tisíce jeho kreseb)
Narodil 23. února 1851 v Praze.
Vyrůstal v M.Boleslavi, vystudoval tamější gymnázium, poté pražské vysoké učení technické. Pracoval ve státní správě jako asistent stavebního odboru, čímž pokračoval ve stopách svého otce.
![Obrazek](/img/picture/371/Liebscher-Budyne.jpg)
Poté cestoval, zejména po jižní Evropě, po návratu uspořádal v Praze svou první samostatnou výstavu. Další jeho velké souborné výstavy se konaly v letech 1887 a 1889 (vesměs s bratrem Adolfem, jenž byl také malířem a který např. pracoval na výzdobě ND).
![Obrazek](/img/picture/369/Liebscher-Praha.jpg)
Působil zejména jako malíř krajinných motivů a vedut českých měst a jako ilustrátor. V polovině 80. let 19.stol. začal spolupracovat na dvou monumentálních vlasteneckých knižních počinech, patnáctidílných Hradů, zámků a tvrzí českých Augusta Sedláčka a rovněž patnáctidílných tvz. Šubrtových Čech, jichž se stal obrazovým redaktorem a téměř výhradním ilustrátorem. Vytvořil naprostou většinu z tisíců kreseb, které pro oba cykly připravil přímo na místě a jako neúnavný chodec a cestovatel absolvoval za svými kresbami tisíce kilometrů. "Na cestách těchto zachycoval partie malebným vzhledem ho vábící též v barevných studiích, proto též je předmětně tak mnohostranným. Z dalších illustračních prací Liebscherových náležejí k starším kresby provedené pro Holubovo dílo o jižní Africe."
V této době vytvořil reprodukovaný obraz Pohled na Brozany z roku 1681, nejspíš podle nějaké starší rytiny. Vlastimil Vinkler k tomu ve svém nedokončeném rukopisu píše: "Obraz se mi zdá zajímavý a milý; je to idylická veduta, pohled na město s výsekem krajiny, s typickým rybníčkem či velkou louží a husopaskou s husami. Ne každé městečko či město má to štěstí pochlubit se podobným uměleckým 'portrétem' od významného českého malíře!"
Liebscher zřídil 1887 soukromou krajinářskou školu, v níž nabyli odborného základu někteří mladší čeští krajináři. Též se účastnil práce na dioramatu Hajení kamenného mostu, malovaném u přiležitosti Jubilejní výstavy (dnes v petřínském bludišti).
"Cesta Liebscherova do Bosny a Hercegoviny v l. 1895-96 přinesla novou notu do jeho tvorby. Nové podněty vyžadovaly zvláštního přednesu, a potřeba zvláštních effektův světelných a jižního ovzduší vzpružila štětec Liebscherův k zbystřenému úsilí."
Karel Liebscher zemřel 20. 4. 1906 v Praze, pohřben na Olšanských hřbitovech (o šest let později ho sem následoval i J. Scheiwl).
(zdroj: Ottův slovník naučný)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář