Tři brozanské obrazy z 19.století
F. A. Herber: Zámek Brozany (1844)
Franz Alexander Heber (též František Alexandr H., 1815-1849) - český amatérský historik německého původu (dle Ottova slovníku naučného "archaeolog český"), autor sedmisvazkového díla Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, ve kterém jako první systematicky popsal a zdokumentoval české hrady.
Narodil se 19. července 1815 v myslivně Třebokově, obci Jarově u Plas. V Praze se vyučil kupcem, zprvu měl obchod tam, poté doma ve Zbirohu. Při nehodě se střelním prachem si však zmrzačil levou ruku a živnost po dvou letech předal manželce.
"Navrátil se do Prahy, puzen jsa oblíbenou myšlénkou svou vydati dílo o všech zámcích, hradech a tvrzích českých. Pěšky prošel do r. 1842 celé království České a obkreslil si všechny hrady a zříceniny jejich i načrtl jich půdorys. Plodem práce té bylo pamětihodné dílo Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, jehož 1. díl vyšel v Praze r. 1843 a které předčasnou smrtí spisovatelovou bylo přerváno r. 1849 při 7. sešitě dílu 7.
Při práci své došel hojné podpory od historiografa Frant. Palackého a archaeologa Mikovce. Jejich návodem opatřil si postupem času zevrubné vědomosti topografické i historické, ba přiučil se také latině; jsou tudy poslednější svazky díla jeho mnohem dokonalejší prvních. Celkem popsal 586 bývalých hradův a tvrzí českých a k popisu 193 hradů připojil vlastní výkresy, dílem také půdorysy, mapy a vyobrazení znaků."Heber již od mládí putoval pěšky po českých hradech, dělal si poznámky a hrady kreslil. Postupně dospěl k myšlence navštívit veškeré hrady v Čechách a poznatky sepsat do velkého díla. Litoval, že dosud vydané publikace se věnovaly jen naprostému zlomku panských sídel ("Zpustlé staré hrady, tito svědkové dávnověku a všeničících změn, jimiž nejen německá říše, ale i naše milovaná otčina byla poseta, mizí stále více před našima očima – tyto nejkrásnější z mocných památníků českého rytířství a gotického vkusu leží pohřbeny v sutinách. Není žádné jejich vyobrazení a nemůžeme si o mnohých učinit představu. Všepožírající zub času zničil poslední stopy jejich existence a noví badatelé nebudou moci najít ani stopu po jejich bytí.")
Sám uvažoval o 800 hradech a tvrzích, z čehož byla část již téměř zaniklá. Po shromáždění dostatečného materiálu se pokoušel vydat první svazek.
Uspěl až u vydavatele K. V. Medaua, ale musel se smířit s vydáním bez honoráře. První svazek vyšel ve dvoutisícovém nákladu a byl brzy rozebrán. Každý následující rok pak následovalo vydání nového dílu, ve třetím díle z roku 1845 se věnuje Brozanům. První tři svazky byly romantistické, Heber v nich popisoval jednotlivé hrady a jen krátce zmínil historii, často čerpal z jiných zdrojů, které neuváděl. Úroveň dalších svazků rapidně vzrostla a lze je považovat za důkladné historické dílo. Jelikož F. A. Heber neměl odpovídající vzdělání, doháněl vše výjimečnou pílí a vytrvalým studiem.
Jedním z 193 objektů, které nakreslil pro potřebu své encyklopedie, byl brozanský zámek.
Kresba, resp. litografie (kamenotisk) z 1844 zobrazuje šlechtické sídlo v Brozanech ve stavu před jeho vyhořením (1880), tj. se třemi patry a představuje tak - pochopitelně neopomínaje samotný text - jedinečný dokument. A "všepožírající zub času" tak nakonec nemohl zničit poslední stopy jeho existence a noví badatelé můžou "najít stopu po jeho bytí".Svému životnímu dílu věnoval až přílišné úsilí, což mu podlomilo jeho zdraví. Po zápalu plic se opět ze všech sil vrhl do práce, možná ještě intenzivněji poháněn strachem ze smrti a obavami, že dílo nedokončí. V červnu 1849 došel do Náchoda, aby zde popsal hrad. Trápil se předtuchou tragédie a opravdu v hostinci, kde pobýval, dostal chrlení krve a 29. července ve věku 34 let zemřel. V Náchodě je též pohřben (pochovával jej český vlastenecký kněz Regner, ve farní knize o tom píše: "Měl jsem při jeho pohřbu slavnostní řeč, v níž jsem vyzdvihl zásluhy tohoto výjimečného a vlasti tolik oddaného muže. Jeho hrob označuje smuteční vrba, kterou jsem vlastnoručně založil.")
Dílo, které řadí F. A. Hebera k zakladatelům české kastelologie a historické topografie, bylo později odsunuto do pozadí a zůstávalo dlouho nedoceněno. Přesto se stalo vzorem pro další badatele a významně ovlivnilo slavného znalce hradů a tvrzí Augusta Sedláčka.
V současnosti vychází v několika dílech český překlad Herberových Českých hradů, zámků a tvrzí v pražském vydavatelství ARGO.
(zdroj: Ottův slovník naučný a Wikipedie :-)
J. Scheiwl: Chrám sv.Gottharda (1863)
Josef Scheiwl (1834-1912) - český církevní malíř a ilustrátor, současník generace Národního divadla a přítel Jana Nerudy
Zatímco Heber byl ilustrátorem z donucení, pro Josefa Scheiwla se malířství stalo osudem. Narodil se 7. dubna 1834 v Hradci Králové jako syn měšťana a obuvníka, posléze kostelníka.
"Zpívával na kruchtě kostelů hradeckých a kostelní malby mocně působily na jeho mysl, tak že jeho nejpřednější tužbou bylo, státi se malířem."Vystudoval akademii v Praze, byl žákem prof. Engertha.
Na počátku své malířské činnosti, v roce 1857 dostal čestný úkol - poprvé v historii namalovat české korunovační klenoty. Pro tuto příležitost si musel vzít slavnostní úbor a bílé rukavice. Nejprve kráčel špalírem vojska v průvodu hodnostářů a zvony katedrály sv. Víta slavnostně vyzváněly. Vojáci vzdávali čest, když kardinál Schwarzenberg nesl svatováclavskou korunu na červeném polštáři Vladislavským sálem do staré sněmovní síně. "Byl jsem v bezprostřední blízkosti svatováclavské koruny, všem tak posvátné. Byla krásná, úchvatná, až oči přecházely. Z toho všeho mi bylo najednou úzko," vyprávěl malíř podle dobového tisku. Každý den v pět hodin odpoledne uložil korunu do zdobeného pouzdra a komise sepsala protokol, že klenoty odevzdal v naprostém pořádku. Největší odměnou za práci prý Scheiwlovi bylo, že se jeho obraz dostal do všech koutů vlasti a Češi se konečně seznámili se svatováclavskou korunou, žezlem a říšským jablkem.
O dva roky později začíná vyzdobovat množství kostelů (např. oltářní obraz Sv. Jiljí pro kostel v Budislavicích na Táborsku, Sv. Bartoloměj pro Zálesí u Náchoda, Madona se sv. Aloisem v Libereci, Sv. Alžběta a sv. Anna pro kostel v Hradci Králové, svém rodišti).
V té době též tvořil ilustrace pro "Památky archaeologické", "Spolek vlastenecký" a "Světozor" kreslil, zachycuje staré památky stavitelské po naší vlasti, jak se na ty časy zachovaly. V této souvislosti obdařil svými kresbami článek Františka Beneše "Brozany v Litoměřicku" v Památkách (Rok 1863, ročník X. ,díl V., sešit 8.), nakreslil jednak pohled na kostel sv. Gotharda zvenčí a jednak jeho půdorys. Autor článku Beneš ozančuje Scheiwla jako "akademického malíře" a "zkušeného umělce", který věrně zachytil skutečnost; vlastní text končí poděkováním brozanskému faráři - "Za mnohé zprávy v tomto popise užité děkuji důst. p. děkanovi kn. Em. Urbanovi, který moje a p. malíře Sheivla zpytování a ohlédání velmi ochotně podporoval, začež mu zde jménem vlastnecké vědy nejslušnější a nejvroucnější díky vysloveno buďtež."
Josef Scheiwl pak v letech 1864-65 vytvořil kresby pro tři chrámová okna do královéhradeckého dómu a 2 okna pro svatovítský chrám v Praze v první kapli za hlavním oltářem; vydekorování paláce hraběte Thuna na Malé straně v Praze se účastnil allegorickými komposicemi Víra, Naděje, Láska a Moudrost, které maloval "al fresco". R. 1867 komponoval 8 figur allegorických ve sgraffitu na průčelí vyšší dívčí školy v Praze. Ilustroval též Zapovu Kroniku česko-moravskou, Rukopis Královédvorský a mezitím i Máchův Máj (1871).
V Ottově slovníku naučném se o něm později dočteme: "J
eště v pozdější době, když již nové směry malířského umění zatlačovaly malbu t. zv. »historickou« a nove požadavky s vývojem českého umění vzrůstající z řad moderních umělců vytlačily stárnoucího malíře, který věrně se držel zásad staré školy, Scheiwl pracoval s nezlomnou chutí o církevních malbách, komponoval své obrazy svatých, jako za let mládí svého."A dále: "Scheiwl žije v ústraní jako jeden z veteránů českého umělectva v době, kdy horečný ruch umělecký uvedl v zapomenuti nadšené posudky jeho maleb, s jakými generace let 60tých a 70tých stávala před jeho pracemi."
V posledních letech se odmlčoval a zemřel v roce 1912.
(zdroj: Ottův slovník naučný)
K. Liebscher: Pohled na Brozany z roku 1681 (2. pol. 19.st.)
Karel Liebscher (1851-1906) - významný český malíř - krajinář a ilustrátor (NG vlastní okolo půldruhého tisíce jeho kreseb)
Narodil 23. února 1851 v Praze.
Vyrůstal v M.Boleslavi, vystudoval tamější gymnázium, poté pražské vysoké učení technické. Pracoval ve státní správě jako asistent stavebního odboru, čímž pokračoval ve stopách svého otce.
"Když však brzy po té stihla ho choroba nervová, z kteréž jen zvolna se zotavoval stálým pobytem ve volné přírodě, rozhodl se nastoupiti dráhu uměleckou, jež dlouho již ho vábila i za studií technických. Zkusil to sprvu s illustrováním, do něhož s úspěchem se zabral; avšak při pracích rozměrnějších a přímo z přírody štětcem pocítil nedostatek odborného školení. Vypravil se tedy r. 1883 do Vídně na školu prof. Lichtenfelsa." Do Vídně odešel se svým přítelem Václavem Jansou.Poté cestoval, zejména po jižní Evropě, po návratu uspořádal v Praze svou první samostatnou výstavu. Další jeho velké souborné výstavy se konaly v letech 1887 a 1889 (vesměs s bratrem Adolfem, jenž byl také malířem a který např. pracoval na výzdobě ND).
Působil zejména jako malíř krajinných motivů a vedut českých měst a jako ilustrátor. V polovině 80. let 19.stol. začal spolupracovat na dvou monumentálních vlasteneckých knižních počinech, patnáctidílných Hradů, zámků a tvrzí českých Augusta Sedláčka a rovněž patnáctidílných tvz. Šubrtových Čech, jichž se stal obrazovým redaktorem a téměř výhradním ilustrátorem. Vytvořil naprostou většinu z tisíců kreseb, které pro oba cykly připravil přímo na místě a jako neúnavný chodec a cestovatel absolvoval za svými kresbami tisíce kilometrů. "Na cestách těchto zachycoval partie malebným vzhledem ho vábící též v barevných studiích, proto též je předmětně tak mnohostranným. Z dalších illustračních prací Liebscherových náležejí k starším kresby provedené pro Holubovo dílo o jižní Africe."
V této době vytvořil reprodukovaný obraz Pohled na Brozany z roku 1681, nejspíš podle nějaké starší rytiny. Vlastimil Vinkler k tomu ve svém nedokončeném rukopisu píše: "Obraz se mi zdá zajímavý a milý; je to idylická veduta, pohled na město s výsekem krajiny, s typickým rybníčkem či velkou louží a husopaskou s husami. Ne každé městečko či město má to štěstí pochlubit se podobným uměleckým 'portrétem' od významného českého malíře!"
Liebscher zřídil 1887 soukromou krajinářskou školu, v níž nabyli odborného základu někteří mladší čeští krajináři. Též se účastnil práce na dioramatu Hajení kamenného mostu, malovaném u přiležitosti Jubilejní výstavy (dnes v petřínském bludišti).
"Cesta Liebscherova do Bosny a Hercegoviny v l. 1895-96 přinesla novou notu do jeho tvorby. Nové podněty vyžadovaly zvláštního přednesu, a potřeba zvláštních effektův světelných a jižního ovzduší vzpružila štětec Liebscherův k zbystřenému úsilí."
Karel Liebscher zemřel 20. 4. 1906 v Praze, pohřben na Olšanských hřbitovech (o šest let později ho sem následoval i J. Scheiwl).
(zdroj: Ottův slovník naučný)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
