Neruda - Božena Němcová (nekrolog, 1862)
Zdroj: NERUDA, J. Božena Němcová. Hlas, 1862, č. 22, 22. ledna 1862
Božena Němcová skonala včera dne 21. ledna o šesté hodině ranní.
Pakli jsme vůbec kdy někoho želili, kdo v slibném ještě věku nám odejmut, komu ještě velký úkol v národním písemnictví přikázán byl, kdož však vzdor životu jaksi nedožitému přece nám velké, krásné památky svého ducha zůstavil, rovná se zajisté smutek náš za Boženou Němcovou vší té žalosti, kterou nám takové ztráty naše dřívejší způsobily. U nás ještě škoda i každé síly prostřednější, jakž teprve talentu tak vynikajícího, v plném náběhu k výši slávy své neuprositelným osudem zastaveného.
Ve všech literaturách národů vzdělaných hrají spisovatelky úlohy mnohdy velevýznamné. V Německu zaplavují takřka plody básnířek obecenstvo své, – u nás jsme měli do doby novější skoro jen Boženu Němcovou, která representovala ženskou součinnost v literárním rozvinu našem, která se plody svými rovnala výtečnicím zahraničním. Němcová nebyla sice dána elektrisující, geniální jiskra Sandové, Němcová nepřekypovala sice aforistickým duchem Staëlčiným a nehonosila se polygrafickou umělostí přemnohých Němkyň u fabrikování sterých románů a novel, co ji však nad jiné povyšuje, co je rázem jejím zvláštním, jest čistá, ryzá poesie, vypučelá na básnické půdě české, poesie vskutku a cele slovanská. Sociální velké otázky neměly pro ni velkého půvabu, společenské poměry nenalezly v ní obratnou líčitelku, národní život však a všechny jeho poetické zjevy znala, milovala a líčila tak, jak posud nikdo jiný. Němcová byla spisovatelkou čistě ženskou, plody její, byť by byly i nevyšly s jménem jejím, byly by přece vždy zradily pohlaví původkyně své.
Nelíčila často konflikty psychologické, ač kde líčila, stalo se velmi dovedně, v líčení života našeho lidu, jejž dopodrobna znala, jevila však mnoho poetické instinktivnosti, jakou jen u vysoce vzdělaných sensitivních ženštin nalézáme.
Život český znala, jak praveno, zevrub. Měl jsem několikráte rozličné zápisky její v rukou a mohu dle nich říci, že platila-li některým myslitelům naše věta "čeká řeč jest filosofie", bylo pro Němcovou větou první "česká řeč jest poesie". Ráz spisů jejích jest poetická pravda a pravdou tou krásnou, duchovou překonávají vesnické povídky její všecky podobné plody v literaturách jiných. Vytýkali jí někteří, že píše málo. Možno, ano jisto jest, že by byla co do množství více zůstaviti mohla, rovněž jisto však jest, že by nebyly četnější plody ty ani "Babičkou" ani "Pohorskou vesnicí". Takové poetické křišťály musí se jen znenáhla tvořit, k podobného zazáření zapotřebí odpočinku, dalšího sbírání sil.
Božena Němcová utichla, jedna hvězda spadla, druhá však počíná již na obzoru našem prosvítati leskem stříbrným, krásnou budoucnost věštícím – Karolina Světlá stává se dědičkou Němcové. Jiný ovšem obor, avšak stejná síla!
