Leporelo
Leporelo
Ó, Viléme - Ó, Hynku - Ó, Jarmilo v Nemáji
Má Nikdo má vzpomínku - nikdo jiný nemá ji
Moje Žádná nezakřičí - nikdy ji to nebolelo
Jen se dívá v oči ničí - a teď ničí leporelo
Výklad básně "Leporelo":
1) Název básně – byl zvolen z prozaického důvodu, aby co nejvíce umenšil zklámání z pointy básně, jež má vyrůstat z posledního verše, nejlépe posledního slova posledního verše. Vzhledem k tomu, že řečené poslední slovo (leporelo) nemá (jak si aspoň autor myslí) žádný hlubší význam (a bylo zvoleno jen kvůli rýmu, třeba špatnému), musel být tento nedostatek potlačen (jak již bylo řečeno).
2) Verš prvý – představuje zjevnou narážku na poému Máj (1836) od romantického básníka českého – Karla Hynka Máchy (vl. jm. Ignáce Máchy, nar. 1810 v Praze – zemř. 1836 v Litoměřicích), resp. na poslední verš Máje (tedy snad i pointu celé básně); opět není třeba hledat hlubších významů, slovo "Nemáj" neexistuje a bylo užito jako negace Máchova tragického díla k vyjádření směru, kterým se báseň "Leporelo" bude ubírati. Šestadvacetiletý "magnus parens" české poezie jistě promine (autor Leporela se tímto obrací k Hynkově zetlelému tělu v Litoměřicích a ke kostem na Vyšehradě), neb je známo, že Tvé básnění z protikladů přímo vycházelo. Odkazuje-li již první verš na Máchův Máj, mohlo by se zdát, že i Leporelo bude básní o lásce a "hrdliččině hlase". Autor zde poznamenává, že nic takového v úmyslu neměl. Leporelo je pak Ne-májem minimálně v jedné věci: negaci jednostranného, mužského světa Máje, v němž (považ!) se o ženách skoro nedočteme (o Jarmile pak jen jako padlém andělovi, svedené a sebevražedkyni), zato o chlapech? Samí Vilémové, jeho spoludruhové na loďce, žalářníci, kati, hostinští a Máchové. Podívej pak na verše Leporela, kde ústřední postavou je postava ženská.
3) Verš druhý – rozeznívá již základní osu básně. V první větě se objevuje postava "Nikdo" (s velkým písmenem), z čehož lze odvodit, že nepředstavuje pouze "nikoho" (zápor. zájm.), ale naopak spíše někoho konkrétního, jenž "má vzpomínku", tedy jiné vlastnosti než "nikdo jiný" v další větě. O jakou vzpomínku jde, se z básně nedočteme. Sám autor Leporela neměl ani žádnou na mysli. Ona "Nikdo" je pak podle jeho mínění buď někým konkrétním (a zde má někoho na mysli) nebo někým zcela ideálním ("nikým", "nijakou", "nikdy neexistující"). To se ti může zdát podivné. Že by básník nevěděl, co tím chtěl říct? Musíš si však uvědomit, že věty nestojí nikdy samy o sobě a význam jim dává až určitý kontext. Autorovi je nicméně bližší představa (a ze zbytku básně to vyplyne více), že tím, kdo "bude mít vzpomínku", je ideální Nikdo, tedy ve skutečnosti nikdo. Smysl celého verše by pak vyzněl asi takto – nikdo (ani nikdo jiný) nebude mít vzpomínku, jež má autor, protože vnímání jednotlivých lidí je až příliš rozdílné. Konečně "mít" vzpomínku (nebo vlastnit cokoli jiného) autor považuje za málo podstatné (co máš, můžeš ztratit). Ostatně i přívlastek "můj" (charakterizující vztah vlastníka a vlastněné věci) je při tomto závěru devalvován až k nebytí. Jaký má řečený přívlastek význam ve větě "má nikdo je nikdo"?
4) Verš třetí – pokračuje v duchu předchozího. Objevuje se zde opět "moje Žádná" ("má Nikdo" z druhého verše), která se už z básně neztratí. Proč autor použil pro hlavního hrdinu básně ženský tvar vyrozumíš hned: za prvé – poezie má být buď o smrti nebo o lásce (sousloví "moje Žádná" je dostatečnou narážkou, která ve čtenářích může vyvolat cokoli; nutnému obsahu básně je tedy vyhověno), za druhé – autor je na straně žen (ženského tvaru tu není užito jako symbolu ženy – předmětu lásky, ale naopak symbolu člověka jako takového; i tato osobní povinnost byla splněna). Hlavní hrdinka ve verši "nezakřičí" a "nikdy ji to nebolelo". Vyznění by mohlo být pozitivní (opět), protože jde o absenci negativních skutečností. Zde je však třeba připomenout, že ten, koho nic nebolí, nemusí ani neexistovat. A dle autora ani neexistuje (jak máš poznamenáno ve výkladu o druhém verši).
5) Verš čtvrtý – ukončuje celé Leporelo. "Moje Žádná" je dále a definitivně charakterizována. Sice "nezakřičí" (podívej na třetí verš), ale dívá se jen v oči ničí, v oči nikoho. Snad se tedy ani nedívá? Či se dívá do "ničích očí" samotného autora (který jediný je v básni ve vztahu s hrdinkou, neboť ji zde nazývá "má" a "moje")? Neztotožňuje se nakonec autor Leporela se "Žádnou"? Není on sám "ničím"? Na tomto místě výkladu musí pan autor odpovědět: Není. Bylo by tomu pouze v případě, kdyby kupř. o existenci řečených očí rozhodovalo, zda se na ně někdo dívá. –- Poslední věta (či spíše jazykolam) "a teď ničí leporelo" je nejzamotanější ze všech. Autorovi se nebude lehko ji rozplétat. Problém leporela byl nastíněn v úvodu, nemělo by znamenat nic. Jenomže co znamená slovní spojení "ničí leporelo"? Je "ničí" slovesem (inf. ničit) nebo přídavným jménem (podobně jako "ničí oči", se dívá v... ničí leporelo)? Pokračuje jen slepota "Žádné" tak, že nevidí oči ani leporelo? Či nastupuje k jejímu nevidění i destruktivita? A právě tím, že se nedívá, ničí leporelo? Neznamená pak leporelo lásku nebo jiný vztah mezi autorem a "Žádnou"? Autor připouští, že "ničí" je opravdu slovesem, ale jedním dechem dodává: "Znamená to asi tolik jako celá báseň. – Nemnoho."
Napsal: Abd el Kader, srpen 2011