Karel Pleskač - Krista Celbová z ratibořické hospody (1934)
Zdroj: PLESKAČ, K. Krista Celbová z ratibořické hospody. Národní politika, 5. srpna 1934, Nedělní zábavná a poučná příloha, str. 1
Ve svých chlapeckých letech byl jsem s matkou svojí v Náchodě návštěvou u Kristiny Nemastové, bývalé Kristy Celbové z doby Barunky Panklové, jak ji Božena Němcová líčila ve své roztomilé "Babičce". Kristla byla dcera Františka Celby, hospodského v Ratibořicích.
Kristina Nemastová bydlila v Náchodě zprvu na Kutlofě, potom v městské čtvrti na Novém světě v chalupě bednáře Plachty. Matka moje rozená Kapounová v Ratibořicích (* 1825), byla o deset let mladší Kristiny Celbové. Kamarádila s mladšími sourozenci Barunky Panklové, s Janem, Josefem, Konstancií a Marií, s nimiž chodila do školy českoskalické. V domácnosti Panklově bývala jako školačka často návštěvou a děti Panklovy opět v domácnosti Kapounově. Ve dvanácti letech svých, v měsíci září, přihlížela s jinými zvědavými účastníky k svatebnímu průvodu sedmnáctileté nevěsty Barunky Panklové s respicientem Josefem Němcem v ratibořickém dvoře.
Matka znala se dobře od svého dětství s Kristlou Celbovou i s Mančinkou Ludrovou ze mlýna, ač obě byly o deset let starší. Při matčině návštěvě obě známé radostně se pozdravily. Vzpomínaly živě svého bezstarostného, veselého mládí. Kristina Nemastová potom si smutně stěžovala na své nešťastné provdání za učitele Václava Nemastu.
Z vyprávění jejího uvádím, co jsem jako chlapec pochytil.
"Za svobodna měla jsem známost s Jakubem Mílem ze Žernova. Byl to švarný hoch, kterého mi žernovské holky záviděly. (V Zápisníku B. Němcové čteme o něm: "Jakub Míla, krásný sedlák"; v Aforismech jest poznámka: "Apolonská tvář". V "Babičce" líčila jej jako ženicha Kristly.) Byla jsem všecka šťastna a hrda na tuto známost. Ale zlý osud mi ho nepřál. Mezi nás nachomejtl se učitelský mládenec Václav Nemasta z Provodova, který k nám do hospody často chodíval a také při tanečních muzikách na housle mezi muzikanty hrával. Posílal mi zamilovaná psaníčka, taková hrozně učená. K mému svátku poslal mi učené psaníčko, které začínalo slovy: 'Slyš mne, drahá krásotinko, Lady schovanko!' Našim doma se Nemasta líbil a přemlouvali mne, abych si ho vzala, že budu s ním míti lepší časy, než s Mílem plahočit se na poli. Nerada jsem přerušila známost s Mílem a v jedenadvaceti letech provdala jsem se za učitele Nemastu, na rok předem před svatbou Barunčinou s Němcem. Nemastovi o svatbě bylo právě dvacet šest roků. Míla stal se později lesním hajným na Rýzmburce. – S Nemastou měla jsem šest dětí. Každý může si pomyslit, jaký to byl tenkrát učitelský život při takové četné rodině a při malém platě. Bída s nouzí podávaly si tu ruce. Muž musil si přivydělávat hrou na housle při muzikách po hospodách. Práce ve škole a časté muziky podlomily mu zdraví. Z Náchoda přeložen byl do České Čermné, kdež pobyl tři roky. Dostal tam souchotiny a v stáří čtyřiceti let zemřel. Z Čermné odstěhovala jsem se do Náchoda s dětmi. Pensička má od konsistoře nestála ani za řeč a tak musila jsem se sama i děti živiti šitím. Teď v stáří klopotně jsem živa z malé podpory svých dětí a dobrosrdečných lidí. Takový těžký osud mne v životě potkal!"
Krista potom se rozhovořila o Barunce Panklové, provdané za respicienta Josefa Němce. Bylať za svobodna její důvěrnou kamarádkou. Božena Němcová nezapomněla Kristly ani potom, když se s manželem dostala do Prahy. Psávalať jí několikrát z Prahy. Kristina Nemastová zmínila se potom o Mančince, dceři po Antonínu Ludrovi, mlynáři v Ratibořicích. Provdalať se o pět roků po Kristle později u věku dvaceti šesti let za Antonína Toberného, bohatého mlynáře v Masti u Dobrušky. Kristina Nemastová navštívila několikrát v obci Masti svou přítelkyni z mládí a bylať od ní vždy pro nuznou rodinu svou hojně obdarována. Mladá mlynářka v třiceti letech roznemohla se na "horkou" a v tmavé noci, blouzníc, nestřežena, utekla ze svého lože do mlýnice, kdež spadla mezi vodní kola. Z vody vytáhli ji už mrtvou.
Kristina Nemastová žila po smrti svého manžela ještě třicet šest let. Zemřela sešlostí věkem r. 1893 v stáří sedmdesáti let. Ve farní matrice v Náchodě omylem zapsáno je stáří její osmdesát dva roky.
Žádná z těchto tří přítelkyň neměla v životě na růžích ustláno. Kristla i Barunka ke konci života zemřely v bídě a nouzi a Mančinka zahynula předčasně tragickou smrtí.