Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kam zmizel Victor?

  

  

Možná znáte přírodovědné filmy, které se natočily pod značkou Disneynature, protože jsou vcelku známé (Africké kočky, Šimpanzi, Medvědi, Opičí království etc.). Nepopírám, že je to oslňující podívaná a ty vytvořené příběhy jsou legrační i dojemné zároveň. A už vůbec nepřehlížím fakt, že jsou to "filmy pro celou rodinu", tedy především pro děti (a kam se na ně hrabe jakýkoli animovaný film, včetně Sněhurky nebo Fantasie), ale stejně si říkám, proč teprve v úplném závěru posledního (snad vizuálně úplně nejdokonalejšího) filmu jménem Delfíní útes (Dolphin Reef, 2020) si vypravěčka Natalie Portman dovolí říct něco takového: 
 
"Po celém světě se odehrává bezpočet příběhů jako tenhle. Příběh tohoto útesu je jen mikrokosmem ságy zahrnující všechny oceány na Zemi. Echův malý, izolovaný útes drží pohromadě ta samá spletitá přírodní rovnováha, která udržuje všechna mořská společenství živá a zdravá. Fluke [mládě keporkaka] i Echo [mládě delfína skákavého] spolehají na nevšední širší rodiny, jde-li o útěchu, bezpečí a přežití. A nyní se musí spoléhat i na nás. Jejich svět je náš svět." 
 
Jako bychom teprve "nyní" zjistili, že "jejich svět je náš svět". A přitom už v Nachovém křídle (The Crimson Wing, 2008), úplně prvním filmu Disneynature, který je jakousi plameňákovou variací Putování tučňáků (a možná ještě poetičtější a hezčí), bylo takové samozřejmé poznání už dávno přítomno. Navíc nebylo ještě deformováno oním "vytvářením" příběhů za každou cenu. Škoda že později se od toho upustilo a všechno pak ovládly ony "příliš lidské" příběhy ze života zvířat. 
 
Navíc spíše nereálné, že? Aby byl např. v Šimpanzích vytvořen příběh sirotka Oscara, jehož se ujme vůdčí samec Freddy (natáčeno v Národním parku Tai na Pobřeží slonoviny), bylo nejen potřeba údajného "Oscara" zahrát různými mláďaty z různých roků (2008 až 2011) a v různém pořadí, ale i zakomponovat záběry útoku "zlých" šimpanzů úplně odjinud (z Ugandy). Film končí slovy: "V bezpečí Freddyho náruče vypadá Oscarova budoucnost opravdu slibně." A aby toho nebylo málo, v titulcích filmaři s nadšením dosvědčí, že u výjimečného osvojení byli. Aniž by nás tedy rmoutili tím, jak to s tímhle konkrétním mládětem skutečně dopadlo. 
 
Zpráva o osvojení mláděte dospělým šimpanzem Freddym se na internetu objevila v lednu 2010 (zde se tohle mládě nazývá Victor). Natáčení Šimpanzů trvalo ještě dalších 20 měsíců, přesto záběry Freddyho a jeho adoptivního syna "Oscara" zabírají ve filmu asi jen 5 minut. Co se tedy s Victorem stalo? Podle pozdějšího článku "se ztratil a téměř jistě zemřel". Ostatně pouze jen každý druhý šimpanz ve volné přírodě překročí věk pěti let. Jak ale vysvětlil režisér Alastair Fothergill: "Je velice důležité nezkazit náladu. Kazí to zážitek."
 
Taky u Medvědů ona snaha po příběhu zbytečně tlačí na pilu, ač komentář je moc vtipný ("Vození na medvědech je pro mimina.") a máme možnost vidět zase jednou Národní park Katmai na Aljašce s největší chráněnou populací medvědů hnědých na světě i těmi jejich slavnými lososy. Což je vždy zážitek. Mimochodem: zdejší medvědi se prý lidí nebojí a vůbec se o nás nezajímají (čím se asi podobají těm šimpanzům z Tai), takže se k nim můžete přiblížit, fotit si je a natáčet. Pokud tam někdo někdy budete, napište mi něco o tom. Jo, a ne že mi pak budete vyčítat, že vás snědli...
 
Napsal: Abd el Kader, leden 2022

 

 

   

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář