Hálek - Božena Němcová (1868)
Zdroj: HÁLEK, V. Božena Němcová. Květy 3, 1868, č. 21, 22. května 1868, str. 166
Na Boženu Němcovou nemožná se rozpomenouti bez jakéhosi příměsku studu, jenž týká se nás co národa. Pravda, my co národ v novém čase podnikli již mnoho krásného a vznešeného; my co národ ještě více toho se nadeklamovali, než podnikli; ale zároveň pravda, že jsme nechali upadnouti v bídu ženu tak spanile nadanou, jakou byla Božena Němcová, a z této bídy že jsme ji nevyrvali, až konečně byly síly její důkladně podťaty, ano zničeny. Spisovatelka Babičky sešla co mučednice poměrů našich literárních, básnířce jedné z nejkrásnějších povídek českých, jež byla národu dala v majetek všechen neobyčejný šperk bohaté duše své, této básnířce na poslední léta my neposkytli ničehož, čím by zlomená peruť ducha jejího jen poněkud mohla okřáti. Neomlouvejme se bídou poměrů tehdejších; ta největší bída tehdejších poměrů byla při nás, kteří jsme nejlepší duchy své nechali hynouti; ta největší bída tehdejších poměrů ukázala se právě při nás v té míře, že jsme nedoveli býti velkoduchými ve svém vlastním domově, ano více: že jsme rozlušťovali smutné zjevy života literárního tím, když jsme se jim vyhnuli a je velkopansky ignorovali. Nenamítejte, že nejsou načase podobné reflexe; jsou načase, poněvadž docela jsme se ještě nevybavili z temných stránek, jichž se tu dotýkáme, a poněvadž velkodušný poměr obecenstva k literatuře a umění vůbec dosud jest tak uzounký, že z pouhého naříkání posud téměř jsme se nevybavili; jsou načase, poněvadž spočívají na skutečných faktech a činí dosud nejpostatnější a žel, i nejsmutnější kapitolu veškerého našeho života literáráního. Máme prý šlechtu; máme ji snad, ale není jí viděti nikde, kde se jedná o to, aby národ mohl počítati s ní. Nemůžeme na šlechtě žádati, aby měla sama talenty, produktivní talenty, neboť by tato naše žádost malého měla výsledku; ale že naše šlechta o celé české literatuře ví méně než kterýkoliv z bývalách jejích poddaných – to jest zjevem, jenž sice v žádném jiném národě se neopakuje, ale u nás ještě hezky dlouhou vyhlídku má na trvání. Tolik jest jisto: literatura naše nemá s šlechtou českou co jednati a tato jest ještě méně velkodušná než to nejvzdálenější obecenstvo naše.
V posledním čase jest zjevem poněkud utěšenějším, že vlastenecké naše dámy na to pomýšlely, postaviti pomník na opuštěný hrob Boženy Němcové. Milé dámy, to jest krásná věc; ale nemysleme, že jsme tím již splatili veškerý svůj dluh spanilé duši té. Dříve ještě, než ten pomník postavíme a jej posvětíme, položme si ruku na srdce a při té jemné upomínce na vznešenou tu ženu učiňme si slib, že na se vezmeme velikost její mysli, že ušlechtilost a spanilost její duše nám se stane vzorem a že vůbec staneme se již hodnějšími těch obětí, jež za nás podstoupili přední duchové naši, by i nadále nehynuly naše nejkrásnější květy pro nevšímavost, pro tupost naši. Na ten pomník bude Božena Němcová nejvíce hrda.
Neřekneme nic nového, ale ovšem starou pravdu, že veškerý umělecký vzlet Němcové vrcholí v Babičce. Tu máte onu starou českou matku se vším pelem něžnosti a prostoty. Tu máte onu posvátnou schránku, jež přes všecky pohromy přenesla lásku k domácí řeči a lásku ke krbu otcovskému. V Babičce vidíte to čisté zřídlo, z něhož prýštila se naše poezie národní, naše pověst a píseň. Tu máte ten pravzor matky venkové, jež lásku k vlasti vyznává veškerým svým životem a která až dosud skoro jediná vychovati dovedla dítkami generaci, v níž se umlčený národ opět poznal a k životu probudil. Se zdravým smyslem a s duší plnou poezie vodí tato česká vychovatelka svěřence své od zjevu k zjevu, probouzejíc v nich cit a učíc je životu. Jako vtělená idyla rozestírá kolem nás kouzlo nejdojemnější prostoty, avšak přes klidnou hladinu této české duše táhnou také mraky až i tragické velebnosti. V Babičce vidíme český živel, pokud obmezen byl na domov a nepouštěl se v zápas veřejný; avšak tento živel dýchá vším tím posvátným teplem domácího krbu, co jediného a posledního, avšak také velevydatného útulku našeho. Poezie našeho dětství zosobněna byla v našich babičkách, a Babička Němcové zachytila veškerou tuto poezii se vším půvabem a leskem.
