Čeněk Zíbrt - Kus autobiografie Boženy Němcové
Čeněk Zíbrt - Kus autobiografie Boženy Němcové
Zdroj: ZÍBRT, Č. Kus autobiografie Boženy Němcové. Český lid 18, 1908-09, č. 7, 15/4, str. 334 - 335
L. Ritter z Rittersberka nedokončil svůj Slovník novinářský. V pozůstalosti dcery jeho, slč. Slavinské, jež tak tragickou, neočekávanou smrtí zahynula na výstavišti r. 1908 při květinovém korsu, zachovala se látka, připravená pro písmenu M, N a roztroušený materiál další téhož Slovníku. Sám si jednotlivé články psal, jiné mu dodávali spolupracovníci. Životopis B. Němcové, napsaný od Rittersberka, jest zajímavý tím, že sama B. Němcová životopis svůj četla a opravila, doplnila důležitým přiznáním, jak se seznámila s literaturou českou, jak v Praze žila, vzpomínajíc na své mládí, na výbornou ženu, svou — babičku.
Životopis Němcové takto jest sestaven. Rittersberk píše:
Němcová Božena, rozená Panklova. Za čtvrt roku po jejím narození ve Vídni přestěhovali se její rodičové do Čech, kdežto v Ratibořici (v okolí Náchodském) ji vychovali. (Přetrženo [přeškrtnuto]: »Zde přilnula Boženka v takové míře k národnímu živlu slovanskému, že ji teď za nejlepší hlavu mezi spisovatelkyněmi českými pokládati lze. Roku 1837 provdala se za Josefa Němce, c. kr. komisaře při finanční stráži, a když za ním do Domažlic se odebrala, neopominula i tam mezi lidem ku prospěchu národního a humanitního pokroku velmi blahodějně působiti. Asi v dubnu 1851 následovala zase manžele svého do Uher. Teď žije v Praze.« — To Němcová přetrhala [přeškrtla] a nahradila svým rukopisem: »První základ lásky k vlasti vštípila jí do srdce mladistvého babička její, výborná to žena, rázu staročeského, jinak ale, jsouc více v společnosti lidu německy vzdělaných a příliš o samotě vychována, nedozvěděla se o z mrtvýchvstání ducha českého. V roku 1837 provdala se za Josefa Němce, komisaře při finanční stráži; an jeho ouřad to požaduje, že se často stěhovat musí, seznala tím způsobem Němcová větší část naší vlasti; avšak teprv roku 1840 dostaly se jí do ruky první české knihy a to v Polné. Rok na to přišli do Prahy, a tu nastal teprv úplný převrat v jejím smejšlení; seznámení se s nejvýtečnějšími spisovateli a vlastenci našimi, s výtečnou a slovutnou Bohuslavou (zesnulou Čelakovskou), kteráž se stala nejvroucnější její přítelkyní, působila tak mocně na ní, že přilnula s celou duší k národnosti slovanské. — Myslím, že by se to mohlo přidat. B. Němcová.«)
Přípisek Rittersberkův další: Když pak zase z Prahy se odebrala, neopomínala na venkově, jmenovitě v Domažlicích, velmi blahodějně mezi lidem ku prospěchu národního a humanitního pokroku působiti. Teď žije v Praze a může se mezi českými spisovatelkyněmi za nejlepší hlavu pokládati. — Kromě rozličných zdařilých příspěvků do časopisů českých uveřejnila B. Němcová Národní báchorky a pověsti, jichžto 7 svazků nákladem J. Pospíšilovým v Praze vyšlo. Dílo to svědči nejlíp, jak výtečně spisovatelkyně ducha lidu našeho, život v obrazotvornost pojala, což nejčestnější uznání zasluhuje.