Renesanční poesie v Brozanech
Na dvojici pískovcových epitafů Zikmunda Brozanského z Vřesovic († 5. září 1588) v presbytáři brozanského kostela sv. Gotharda jsou vytesány zajímavé české texty z konce 16. století. Málokdo si dosud povšiml, že jde ve skutečnosti o básně. Kdo byl jejich autorem, tedy jakýmsi brozanským bardem, se už nedozvíme. Tedy pokud nevezmeme vážně báseň vdovy Lidmily Myškové z Vřesovic, která je v první osobě, a autorství přiřkneme jí. Pozor však abychom nepodlehli stejnému sugestivnímu dojmu, jemuž se nevyvarovaly ani nejnovější studie, které vzaly za bernou minci, že tyto výjimečné epitafy nechala zhotovit právě ona, ač je daleko pravděpodobnější, že vznikly ještě za Zikmundova života. Dílo je signované (MGBF) a bylo zhotoveno Zikmundovým "dvorním" sochařem Michaelem Grünbergerem st. z Freibergu († po 1598). Vyryté tři básně lze rekonstruovat přibližně takto:
I) Jiří Brozanský z Vřesovic († 2. dubna 1588)
V sobotu před smrtedlnú nedělí
Vytrh ho Pán Bůh z těžkého zarmoucení
Jsa za života svýho věku mladym
Vyjel jest z vlasti svý do dalekých krajin
Aby spatřil místo hrobu Božího
Tu kdež jest vodpočívalo Svaté Tělo spasitele jeho
Na té cestě snášel mnohé těžkosti
Navrátil jeho Pán Bůh zase do jeho vlasti
Pojal ho v dobrým pokoji do nového
Jeruzaléma, dejžby Boha viděl věčně oslaveného.
II) Zikmund Brozanský z Vřesovic († 5. září 1588)
V pondělí přede dnem Narození blahoslavené Marie Panny
Vytrh ho Pán Bůh z plačtivého oudolí
Jsa Duchem svatým spravovaný
Vedl život bohobojný
Opovrh světskú marností
Bral se k Bohu s velikú radostí
Pravíc že přišlo Poselství k němu z nebe
Že Pán Bůh volá služebníka svýho k sobě
Následoval v tom Jóba svatýho
Že uzří očima svýma Boha Spasitele svýho
Rač mi to dáti Pane Bože můj
Abych na věky patřiti mohl v obličej Tvůj
III) Lidmila Brozanská z Vřesovic († 29. dubna 1598)
Jdu za ním cestu všelikýho Těla
Rač mne Pane Bože můj
Duchem tvé moudrosti spravovati
Ozdobuj život můj
Svatou ctností a šlechetností
Když pak přijde čas skonání života mýho
Půjdu do hrobu odpočinutí m[ý]ho
Tam budu čekati příchod syna Božího
Uhlídám očima mýma Boha Spasitele mýho
Rač mi to dáti Pane Bože můj
Abych s [m]ým milým manželem
Patřiti mohla na obličej Tvůj
Pokud si však (jinak naprosto inspirativní kunsthistorik) Ondřej Jakubec láme hlavu nad tím, jak "majetkově, společensky a politicky spíše nevýznamný příslušník rytířské rodiny Vřesovců, který zdědil pouhou polovinu tvrze v Brozanech" mohl po sobě zanechat "poměrně náročné a kvalitní" kamenné epitafy v brozanském kostele, mně osobně to přijde zcela logické.
Jednu z první zpráv, které máme o brozanském pánovi Zikmundovi z Vřesovic, nacházíme r. 1541 v matrikách univerzity ve Wittenbergu (česky: Vitemberku), kolébce luterské reformace. Dějinný význam tohoto sasko-anhaltského města odhaluje jeho dnešní celý název: Lutherstadt Wittenberg, jakož i zařazení na seznam světového dědictví UNESCO. Právě zde o 24 let dříve vystoupil místní profesor teologie Martin Luther s 95 tezemi proti nevhodnému hlásání odpustků a odstartoval tím ("druhou") reformaci.
Wittenberská univerzita se záhy stala střediskem německého protestantství. Dodnes si lze prohlédnout "Lutherhaus" na začátku Kolejní ulice, v němž v letech 1508-46 reformátor žil a pracoval. Má svou zajímavost, že v době Vřesovcovy imatrikulace nacházíme v Lutherově domácím kruhu i slavného jáchymovského kněze Johanna Mathesia. O pár kroků dále je "Melanchthonhaus" z roku 1536, jehož obyvatel Philipp Melanchthon (1497-1560) zvaný "Praeceptor Germaniae" (učitel Německa) tu stráví plodný zbytek svého života. Do dnešních dnů se dochoval i impozantní "Cranachhaus" dalšího Lutherova přítele a dvorního malíře Lucase Cranacha staršího, který zde žil do roku 1547. Rektorem univerzity byl od roku 1542 Matthaeus Aurogallus (c. 1490-1543), mimo jiné chomutovský rodák a žák hasištejnské humanistické školy, který ve Wittenbergu vedl katedru hebrejštiny.
No, a náš Zikmund Brozanský z Vřesovic měl štěstí celý ten wittenberský svět ještě zažít. Ne jako vzpomínku, ne jako představu. Byl ve Wittenbergu právě tehdy, kdy tam všichni ti velikáni žili a tvořili. Není pochyb, že se studium v tehdejší metropoli saského kurfiřta nesmazatelně zapsalo do jeho života. Topografie Brozan nad Ohří podává dostatečné důkazy. Či nahlíženo z opačného hlediska, původ jeho zájmu o humanistické vzdělání, reformační myšlenky i nové renesanční umění, jež se zrcadlí v brozanských památkách, lze hledat v tehdejší metropoli saského kurfiřta. Z veršů epitafu se sice dovídáme, že Zikmund "opovrh světskú marností", ale stejně je zde uveden jeho titul císařského rady Rudolfa II.
Okolnosti Zikmundova wittenberského studia jsou blíže neznámé. Jeho mocný strýc Jaroslav i otec Jiří z Vřesovic byli tehdy již po smrti, což nás přivádí k úvahám o jakémsi mentorovi z řad rodiny Vřesovců či spřízněného šlechtického rodu, který jej přivede ke studiu na saské univerzitě. Úpln první zmínku o Zikmundovi – a poměrně zajímavou – nacházíme ještě před jeho wittenberskou cestou v Deskách zemských. Roku 1540 Šebestián Hasištejnský z Lobkovic zapsal dluh 1000 kop na polovině "zámku Hasištejna" pěti bratrům Brozanským z Vřesovic (v první řadě jsou uvedeni nejstarší Jindřich a Jan; Zikmund následuje druhý od konce ve společenství "mladších bratří", patrně dosud nezletilých) (DD 25 f. 151).
Šebestián Hasištejnský z Lobkovic (1511–1587) patří k pozapomenutým postavám svého významného rodu. Jak jsme pochopili ze zápisu pro brozanské bratry, Šebestián "býval často v úzkých a proto také všelijaké příležitosti hradu [Hasištejna] prodával". Mnohem zajímavější však je, že "Šebestián chválí se s bratrem svým jako přítel věd a přičinil se o vydání děl [pra]strýce svého Bohuslava". Co se týče Zikmunda Brozanského, úplně nejpodstatnější je, že Šebestián byl "velkým přívržencem Lutherovy víry, kterou na svém panství rozšiřoval". Za wittenberským studiem tak mohl stát právě on.
Že jsou nápisy na brozanských epitafech "z větší části veršované", si poprvé povšiml teprve Jiří J. K. Nebeský, který se zároveň domnívá, že "částečně snad vycházejí z dobových modlitebních písní, jistě však odrážejí i reálné události" (Heraldická ročenka 2018, str. 43). Obraťme se nakonec zase právě k nim:
I) Jiří Brozanský z Vřesovic († 2. dubna 1588)
V sobotu před smrtedlnú nedělí
Vytrh ho Pán Bůh z těžkého zarmoucení
Jsa za života svýho věku mladym
Vyjel jest z vlasti svý do dalekých krajin
Aby spatřil místo hrobu Božího
Tu kdež jest vodpočívalo Svaté Tělo spasitele jeho
Na té cestě snášel mnohé těžkosti
Navrátil jeho Pán Bůh zase do jeho vlasti
Pojal ho v dobrým pokoji do nového
Jeruzaléma, dejžby Boha viděl věčně oslaveného.
Právě jedině z této básně se dovídáme, že Jiří Brozanský podnikl pouť k "hrobu Božímu" v Jeruzalémě. Možná to byla opravdu strastiplná a dlouhá cesta, ale je třeba mít na paměti, že ono "snášel mnohé těžkosti" je zde napsáno možná jen kvůli rýmu s "vlastí". V této souvislosti je zajímavé, že vyobrazení Jeruzaléma najdeme hned na několika Grünbergerových sochařských pracích v brozanském kostele a dokonce křtitelnice (!) má tvar Božího hrobu (paradoxně Vocel ještě v půli 19. století tuto pozoruhodnou křtitelnici datoval až do románského období). Báseň zajímavě propojuje Jiříkovu pouť do Svaté země s jeho posmrtným životem, když mluví o "novém Jeruzalému", což je jinak termín z biblické knihy Zjevení Janovo 21:2 a 3:12.
Jiří Brozanský byl synem Zikmunda Brozanského z Vřesovic a jeho první ženy Markéty Smiřické ze Smiřic († 14. dubna 1573). Kdy došlo ke sňatku jeho rodičů a kdy se Jiří narodil nevíme, ale můžeme si zaspekulovat, že k oběma událostem došlo někdy kolem r. 1555 (pozoruhodné je, že Markétini bratři Albrecht a Jaroslav se v letech 1552 a 1555 přiženili do rodiny Jana V. Zajíce z Házmburku ze sousedního panství, mimochodem rovněž poutníka do Palestiny, s nímž byli Brozanští z Vřesovic v čilém kontaktu). Vycházíme-li z pravého epitafu, pak se Zikmundovi narodili v tomto manželství kromě nám známého Jiřího, Elišky provd. ze Salhausenu († po 1613) a Kateřiny († 1559) ještě dvě další dcery, které zemřely v dětství. O Elišce ze Salhausenu, která je na pravém epitafu rovněž vyobrazena, její otec v závěti z 18. června 1588 napsal, že "od svého dětinství až do této chvíle vždycky [se] ke mně i k manželce mé milé a ke všem jiným ctně a šlechetně a poslušně chovala a chová a mne v ničemž nehněvala".
A jak naložit s informací z básně z roku 1588, že Jiří Brozanský uskutečnil pouť do dalekých krajin ve "věku mladym"? Je to pravda, nebo je to opět jen rým? Jiří byl jistě i při své smrti stále mlád. No tak dejme tomu, že Jeruzalém navštívil někdy před rokem 1580, tedy snad před hypotetickými 25 lety, neboť až v letech 1580 a 1584 se objevuje jako kraječ na dvoře císaře Rudolfa II. Nejpozději v roce 1587 se oženil s Markétou Vančurovou z Řehnic na Velkých Horkách. Z jakého "těžkého zarmoucení" byl smrtí vytržen, můžeme jen hádat. Patrně se nedožil více než 35 let. Je pohřben v kapli brozanského kostela.
II) Zikmund Brozanský z Vřesovic († 5. září 1588)
V pondělí přede dnem Narození blahoslavené Marie Panny
Vytrh ho Pán Bůh z plačtivého oudolí
Jsa Duchem svatým spravovaný
Vedl život bohobojný
Opovrh světskú marností
Bral se k Bohu s velikú radostí
Pravíc že přišlo Poselství k němu z nebe
Že Pán Bůh volá služebníka svýho k sobě
Následoval v tom Jóba svatýho
Že uzří očima svýma Boha Spasitele svýho
Rač mi to dáti Pane Bože můj
Abych na věky patřiti mohl v obličej Tvůj
Druhá báseň je už o našem starém známém Zikmundovi Brozanském z Vřesovic († 5. září 1588) a známe ji ve dvou vyhotoveních, protože se vyskytuje na obou epitafech (přesněji se zdá být zachycena na epitafu s manželkou Smiřickou, proto ji rekonstruji podle něj). Zikmund si po smrti první ženy vzal Lidmilu Myškovou ze Žlunic, z jejich epitafu plyne, že kromě nám známých dětí Jana Václava († po 1601), který studoval v Heidelbergu a v Lipsku, a Polyxeny provd. Kamycké ze Lstiboře († po 1601) měli ještě dva syny a dvě dcery, jež však zemřeli v úplně nejmladším věku. Nebeský odhaduje, že Zikmund Brozanský zemřel zhruba v 68 letech.
III) Lidmila Brozanská z Vřesovic († 29. dubna 1598)
Jdu za ním cestu všelikýho Těla
Rač mne Pane Bože můj
Duchem tvé moudrosti spravovati
Ozdobuj život můj
Svatou ctností a šlechetností
Když pak přijde čas skonání života mýho
Půjdu do hrobu odpočinutí m[ý]ho
Tam budu čekati příchod syna Božího
Uhlídám očima mýma Boha Spasitele mýho
Rač mi to dáti Pane Bože můj
Abych s [m]ým milým manželem
Patřiti mohla na obličej Tvůj
Třetí báseň píše sama vdova Lidmila Brozanská, která byla dcerou Jana Myšky ze Žlunic († cca 1568). Nebeský hádá, že ovdověla jako "asi pětatřicetiletá" a zemřela ve věku "zhruba 45 let". Byla pohřbena v brozanském kostele jako její manžel a stejně jako její švagrová Anna Myšková ze Žlunic, roz. Šanovcová ze Šanova († 8. června 1595), která s Lidmilou v Brozanech zjevně žila.
Napsal: Abd el Kader, leden 2022
