Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brod a jeho Brozany

Historické studie kladou vznik obce Brozany do doby středohradištní (800-950) až pozdněhradištní (950-1200), tedy do samých počátků Přemyslovského státu. August Sedláček by k tomu připojil, že "Brozany mají jméno své odtud, že první obyvatelé brozané seděli při brodu", a že "nade vší paměť lidskou patřívaly k proboštství Mělnickému". Dnešní městys tedy vznikl při brodu přes Ohři a odtud dostal své jméno. Řeka Ohře se totiž postavila do cesty každému, kdo cestoval po „chlumecké“ obchodní stezce. Kdy se však osada na kupecké cestě stala majetkem mělnické kapituly u sv.Petra a Pavla, nevíme. Stejně málo víme o počátcích samotné kapituly. Kapitula při svatopetrské bazilice na mělnickém hradě patřila k nejstarším církevním institucím tohoto typu; Milan Churaň uvádí, že byla založena královnou Emmou (†1006). Někdejší západofranská královna a poté manželka českého knížete Boleslava II. na přemyslovském hradišti v Mělníku sídlila a zde nechala razit své mince (poprvé užit název Mělnik, do té doby Pšov); snad právě od doby kněžny Emmy začíná být Mělník sídlem českých kněžen a později královen a stává se jedním z královských věnných měst. V čele mělnické kapituly stál probošt (proto též mělnické proboštství). Prvním doloženým proboštem je však až Šebíř, jemuž Kosmas 1125 věnoval svou Kroniku Čechů. Je možné, že Brozany byly darovány kapitule již při jejím vzniku, nicméně žádná obdoba zakládací listiny litoměřické kapituly v případě Mělníku neexistuje. Slavná listina sesterské kapituly v Litoměřicích z roku 1058 je však pro nás určitým vodítkem, kníže Spytihněv II. v ní přiznává litoměřické kapitule víc jak desítku vesnic, mj. i sousední Brňany a Dolánky. Nevěnoval by rovněž Brozany, kdyby je měl k dispozici? Logické dále je, že mělnická kapitula je vzhledem ke svému významu i poloze starší institucí. V polovině 12. století, kdy je založen v sousedství brozanského brodu premonstrátský klášter, jsou takřka všechny obce na Litoměřicku v církevních rukou, majetek litoměřické kapituly se dotýkal rozptýlených vesnic benediktinského kláštera v Břevnově u Prahy, doksanského kláštera, jakož i majetku vyšehradské a mělnické kapituly, a zboží pražského biskupa se střediskem v Roudnici. Všechny dokumenty jen svědčí o dávném a poměrně hustém osídlení tohoto regionu. Založení doksanského kláštera při chlumecké obchodní stezce je navíc umocněno tím, že zde byla pohřbena jeho zakladatelka kněžna Gertruda Babenberská, manželka Vladslava II. (I.) a dcera rakouského zemského patrona - sv. Leopolda III. Rakouského. Zdá se, že v souvislosti s výstavbou premonstrátského kláštera byl postaven v románském slohu i brozanský kostel sv.Gotharda (stopy činnosti stavební huti kláštera jsou dodnes dále zachovány v kostelech v Charvátcích, Kostomlatech p. Řípem, Ředhošti, Cítově, Lenešicích a Slavětíně). K té došlo ještě ve 12. století, vše ukazuje tedy na dobu, kdy stál v čele mělnické kapituly Gertrudin syn Vojtěch. Brozanský kostel na kraji obce měl, jak bylo obyvklé, zdálky zviditelňovat brod. K. Kuča píše, že "tudy procházela hlavní větev středověké chlumecké cesty ze Saska přes Chlumec, Lovosice a Keblice, podél úpatí táhlého návrší do Brozan a dále kolem brozanského kostela do Doksan a dále na Prahu. Na severozápadním konci Brozan se k ní připojovala spojka z Litoměřic (před Brozany vedla v dotyku s říčním ramenem). Při nepochybném významu chlumecké cesty je pozoruhodné, že městečkem Brozany procházela pravoúhlým zalomením."
Chlumecká cesta totiž nebyla ledajaká.
Území Českého státu, tak jako i jiných zemí, bylo ve středověku a v raném novověku protkáno zemskými cestami, které sloužily účelům dopravním, obchodním, vojenským, správním, politickým, kulturním i náboženským. Dopravovalo se po nich zboží, přesunovaly se armády, putovali po nich poutníci, jela po nich panovnická poselstva, šířily se myšlenky. (Q.Kastner: Zemské cesty, čas. Veřejná správa, č. 14)
Za nejstarší známou dálkovou cestu bývá považována moravská Jantarová stezka, spojující Středomoří s Baltem a mající počátky již ve starověku. Další stezka doby bronzové vedla přes dnešní Ústecký kraj naopak k severomořským jantarovým ložiskům.
Vstup do Čech na severu odedávna otevírala řeka Labe. Ve středověku podél ní směřovaly dvě obchodní cesty a sama řeka zůstávala významnou dopravní tepnou (dodnes je labské údolí v úseku mezi Děčínem a Lovosicemi dopravně nejfrekventovanějším říčním údolím u nás vůbec).
Z centra českého knížectví vedly již v raném středověku do dnešního Saska stezky Srbská (též Chlumecká) a Lužická. Procházely od Prahy přes Únětice, Tursko k Velvarům, kde se oddělily - Chlumecká směřovala na Budyni nad Ohří, respektive Doksany a Brozany, dále pak Lovosice, Řehlovice, Chabařovice a Chlumec (respektive Ústí) až k Nakléřovskému průsmyku a do Míšeňska, kdežto Lužická cesta pokračovala na Sazenou, Vražkov, Roudnici n. L. a přes roudnický brod (od 14.st. kamenný most) přes Labe dále na Vetlou, Hošťku, Blíževedly, Českou Kamenici a pak do Žitavska a do Horní Lužice (Budyšína a Lobavy). Cesta přes Roudnici pozbyla svého významu po zničení mostu Švědy, tehdy se odklonila ke krajskému městu Litoměřice.
Zemské cesty opouštely zemi hraničními přechody, tak řečenými zemskými branami, průchody značně rozsáhlými pohraničními lesy. Zemská hranice nebyla ve středověku pevně stanovena jako později v moderní době a nacházela se někde v pomyslném středu pohraničních hvozdů (“media in silva”). Na zemských cestách při pomezních hvozdech stály celnice.
Celnicí, která dala jedné ze stezek jméno, byl Chlumec. Ten patří mezi nejstarší obydlená místa na Ústecku (v písemných pramenech se objevuje poprvé v r. 993, v darovací listině knížete Boleslava II. břevnovskému klášteru, a pak několikrát, zejména v souvislosti s válečnými událostmi.) Zde stávalo hradiště, které chránilo řečenou obchodní stezku. V polovině února 1126 vnikl průsmykem směrem k Chlumci německý král Lothar, aby dopomohl k vládě v Čechách olomouckému údělnému knížeti Otovi proti knížeti Soběslavovi. V bitvě, k níž zde 18. února došlo, Soběslavovo vojsko obklíčilo a z valné části i potřelo německé oddíly, kníže Ota padl, Lothar byl zajat a jeho plány na zasahování do českých záležitostí tak byly zmařeny. Na paměť vítězné bitvy u Chlumce byla na Řípu postavena rotunda sv. Jiří. Chlumecký hrad zanikl v první polovině 12. století, o čemž nepřímo svědčí i výstavba kostela svatogothardského kostela v Chlumci. Pravděpodobně v této době vzniká rovněž brozanský kostel stejného patronátu, tj. svatého Gotharda.
Vedle obou dálkových cest Lužické a Chlumecké procházelo ve středověku a raném novověku Podřipskem i několik cest krajového významu. Jednalo se o Mělnickou (vycházející z Mělníka a po překonání mělnického labského brodu směřující na Cítov a po průchodu Mělnickou branou v Roudnici končící u roudnického mostu), Budyňskou (též Popelářku; procházející od Dolních Beřkovic kolem hory Říp směrem na Budyni nad Ohří), Beřkovskou (od dolních Beřkovic do Roudnice, kde se u bechlínského kostela křižovala s cestami dalšími), Litoměřickou (vedoucí od roudnického mostu po pravém břehu Labe do Litoměřic) a Doksanskou cestu (z Roudnice kolem morové kaple sv. Rosalie do Doksan, mj. využívaná také poutníky při putování do doksanského mariánského chrámu; sloužila ještě před druhou světovou válkou, v 70.letech 20.st. ve své středové části rozorána).
Co se týká chlumecké cesty v Brozanech a zejména samotného brozanského brodu, tak ten byl používán až do minulého století. Podstatnou informací je, že dnešní zástavba mezi brodem a kostelem podél ulice "K Přívozu" až do doby první Československé republiky neexistovala. O tom svědčí historické mapy či Liebscherova reprodukce "Pohled na Brozany z roku 1681". Středověká stezka zůstala zachována až do stavby doksanského mostu v roce 1928; na místě původní brodu do té doby existoval přívoz. Slavným brozanským přívozníkem se neslavně stal Jaroslav Krejza. V noci na 15. ledna 1831 se do jeho domu vloupal legendární loupežník Babinský (ve své době byl Babinský bezvýznamným zločincem a byl by jím i dnes; v jeho případě by se sotva našly nějaké polehčující okolnosti; legendu o slavném loupežníku Babinském vytvořila až úpadková odnož romantické literatury). Václav Babinský (1796-1879)přepadl brozanského převozníka spolu se svými čtyřmi kumpány, protože se dozvěděl, že převozník má našetřené peníze na koupi hospody. Banda se zmocnila 2.500 zlatých a slosovací listiny za 380 zlatých (v roce 1840 za loupež v Brozanech a dalších pět trestných činů odsuzen pražským kriminálním soudem k dvaceti letům těžkého žaláře; ke svým zločinům se nikdy nepřiznal).
Na konci devatenáctého století byl na místě přívozu vybudován dřevěný most pontonový, který musel být každého jara rozebrán, aby nebyl odplaven velkou vodou. Současný železobetonový most byl postaven během roku 1928. A  - jak tehdy uvedl ing J. Kubišta - "tím splněno přání městyse Brozan, který dlouhá léta o stavbu jeho usiloval. Most jistě přispěje k rozvoji obce i celého kraje."
Je tomu tedy přesně 80 let, kdy byla nahrazena prastará spojnice mezi Brozany a Doksany, kdy brod, jenž dal Brozanům jméno, definitivně ztratil svou funkci.