Nebrozanský web

(in Památky-časopis Musea království Českého pro dějepis hlavně český, rok 1863, ročník X.)



Městýs Brozany se starým hradem, farním kostelem sv. Gotharda ke cti založeným, se školou a poplužním dvorem, leží na levém břehu Ohře, kteráž částečně ve stínu hustého křoví a vysokých olší skrytá tu a tam jako stříbrný pruh po utěšených nivách a úrodných polnostech vybleskuje a rychlým během již tu  do blízkého Labe pospíchá. Tato krajina jest pěkný kousek naší "žírné vlasti", lůno úrody, klidné to místečko bujarým stromovím vysázené, nejlepšími polnostmi požehnané; v pozadí jejím spatřujeme v dáli modravé české Středohoří, jehož velikáni k nebi dosahují.
Brozany čítají 141 domů a 886 obyvatelů, kteří se posud dle staročeského zvyku orbou živí a mimi to i jiného obchodu si hledí. Starobylý chrám na jedné, kus starověkého hradu na pěkném návrší na druhé straně dodávají tomuto místu zajímavosti. Jméno starého, bývalého městečka lze odvoditi od brozdání, brodění - brozna - brozno, i není u nás v Čechách osamotnělé, známe na př.: Brozany v Chrudimsku (blíže Pardubic, na levém břehu Labe), potom ve zdrobnělé formě: Brozánky v Litoměřicku (něm. Brozanken, Brzanken na pravém břehu Labe), Brozánky blíže Mělníka na levém břehu Labe, Brozánky (něm. Prosanken) u Hliňan na pravém břehu Běliny a posléz Brozna (něm. Priessen, také u Labe).
Důkaz, že krajina tato již záhy, kdy snad ji ještě veskrz tmavé lesy kryly, zalidněna byla, podávají nám zde nalezené popelnice, mohyly, žároviště a jiné starožitné památky z bronzu a ze železa z doby pohanské. V Brozanech samých nalezeny v zemi kostry a u jich hlav nádoby, z nichž prý viní zápach vycházel.
Podobné strožitnosti vyskytly se již u mnoha míst v této krajině, jako u Bohušovic, Brňan, Budyně, Čížkovic, Hostomic, Hasenburka, Libochovic, Vrbičan a t. d.
Panství Brozanské, nyní k Roudnici přivtělené, již ode dávna, jak ze zápisův v zemských deskách vidno, obsahovalo následujácí místa: Brozany, Hostimice s tvrzí, Rochov, Vědomice, Čerňoves s předhusitským kostelíčkem, Chodouny, Lounky s kostelem, Vetlou též s chrámem, Kochovice, Brozánky, Kyškovice a částky vsi malešova a Střížovic.
Půda krásného panství tohoto rodí všechny druhy obilí, chmele, vína, ovoce a obnáší 7396 jiter 1263° rodných pozemnků, které se dílem na pravém břehu Labe severovýchodně od Roudnice, dílem zase na levém břehu Oharky mezi bývalými panstvími: Doksany, Vrbičany a Libochovice rozkládají. Převládající kámen jest zde opuka, kterou tu v pěkném lomu blíže Brozan dobývají.
Původ Brozan zahalen jest rouškou až dosud neodrytou. První jistou historickou zprávu o Brozanech zachovaly nám až posud jen nadací knihy, zvané Libri Erectionum od r.1358, kde se starý předhusitský chrám Brozanský co farní v dekanátu Třebenickém uvádí a nejvíce poplatků ze všech chrámů toho dekanátu odváděti musel, totiž celou kopu grošů.
Z téhož pramene poznáváme, že hrad Brozanský té doby patřil rytířům z Brozan, kteřížto dle panujícího tehda obyčeje jmeno své rodinné od sídla svého vzali a dle něho se psali. Však z těchto rytířů z Brozan jenom Ondřeje z r. 1410 a Jana z Brozan známe, s kterým r. 1417 rod ten vymřel. Jan daroval Brozany panenskému klášteru v Teplici. Křišťan z Velvět, tehdejší místopurkrabí Teplický, převzal jmenem abatyše Žofie panství toto v držení kláštera. Husitské války oloupily také nádherný klášter Teplický o všecko bohatství a drahé klenoty jeho r.1426. Statky kláštera přišly do cizích, neznámých rukou.
Po válce husitské mezi r.1453 a 1456 jmenuje se Beneš Pupek z Brozan co svědek v záležitostech pana Hynka Kolšteinského s Vaňkem řečeným Huoven stranu poplužní blízkých Šířovic.  Tamtéž čtme později jmeno Boreše z Oseka seděním na Brozanech.
Toho v držení Brozan následoval Vojtěch Tvoch z Nedvídkova (r.1489).
(...)
O rodu Vřesovickém nám vypravuje Paprocký ve svém Diadochu mnoho, odvozuje ho však z dávných dob slovanských, z Polska a z Slezska, pravě, že Šelihové "co fundament a kořen stromu tohoto" se pokládati musí, z nichž rod ten mohútný a rozvětvený pošel.  Pan Frant. Vlasák nám podává o něm v "Památkách", dílu II. str.116 zprávu, že rod ten na více haluz se rozpadal, z nichžto až do minulého století dvě se zachovaly, Kostomlatských a Kyšperských z Vřesovic. První vyhynuli v baronském, druzí v hraběcím stavu. Jistější nežli zpráva Paprockého jest událost, že Jakoubek z vřesovic, rodilý Moravan, výtečný vůdce Táborův, byl r.1426 již pánem na Bílině, Žluticích, Kostomlatech, Ústí nad Labem a v Teplici, stav se tak praotcem tohoto bohatého a rozšířeného kmene, který více než 200 let mocně a slavně ve vlasti naší působil.
(...) Sigmund Brozanský z Vřesovic, rada císaře Rudolfa II., dědil panství Brozany. Byl zasnouben s Markétou ze Smiřic, po její smrti podruhé s Lidmilou Myškovnou ze Žlunic, jak to náhrobky v Brozanském chrámu dokazují. On sám umřel v pondělí přede dnem narození blahoslavené Marie Panny. (...)
Kryštof (z Hasenburka na Hostimicích) byl nejmladší syn Jana Zajíce a paní Markety kněžny Minsterberské, zemřel l. p. 1572 v sobotu před nedělí Invocavit (...)
Veškeré velké zboží a sláva starých Zajícův z Hasenburka připadly synovci jeho, proslulému Janovi Zbyňkovi z Hasenburka, jenž bohat jsa, celý zámek Brozanský a Budyňský od základův s velkým nákladem vystavěti dal. Pojal za manželku bohatou Polixenu Minkvicovnu.
Jan byl znamenitý a učený šlechtic český, olsavený mecenáš tehdejší doby. Polyhistor Bavor mladší Rodovský z Hustiřan byl známý miláček Janův, stoloval každodenně s ním, a zemřel, když tak, jako přítel a ochránce jeho, své jmění nejisté vědě věnoval - co učený žebrák v nádherném sídle svého pána - na hradě Budyňském.
Paprocký nám o Janovi následující vypravuje: "toho času, když jsem se spisováním této knihy zaměstnával, byl Jan Zbyněk z Hasenburka na Budyni, Mšeném, Hostimicích, Brozanech dědičným nejvyšším truchsasem král. Českého, J.M.C. rada a povolaným komorným soudcem od cís. Rudolfa. Pán tento čas (1602) měl 31 let věku svého. Na tuto práci mou (Diadochos), kterou jsem při spisování rodin v království tomto měl - - - nákladu litovati neráčil, uznav v tom nemajetnost mou, začež netoliko já, který jsem dobrodiní toho dosáhl, nýbrž i všickni potomci jemu díků vzdávati povinni jsme. Ovšem já vivus et mortuus, Pána boha o šťastné jeho a jeho potomků panování prositi neopomenu in annos nestoreos až do skonání světa. Mimo to zámek Budyňský a ještě jiné tři zámky (Mšenský, Hostimický a Brozanský) opraviti a ozdobiti poručil."
Též znamenitý Tycho de Brahe věnoval našemu Janovi Zbyňkovi knihu: "Astronomiae instauratae mechanica 1598", v které slavný ten astronom nám svou jedinkou charakteristickou podobiznu a vlstnoruční přípis zanechal. Nazývá tam našeho českého Trismegista "Solarensium capilaneum". Vzácná tato kniha skvostně v zeleném hedvábí svázána chová se v knihovně Strahovské.
Tehdejší nešťastná náklonnost k alchymii, hledání zlata, kamene moudrosti, vody života, nesmyslné hospodářství spojené s nevídanou nádherou, přivedly Jana do velkých nesnází a dluhů, tak že po jeho smrti slavný rod Zajícův hluboko klesl, z kteréhož úpadku nikdy více se nepovznesl a r. 1663 docela vymřel. Schudlého zlatoskumce dítky musely brzo po smrti otcově u svých jim zřízených poručníků milostivého chleba požívati. Starší jinoch, Jan Zajíc z Hasenburka, upamatovav se na slávu a nádheru starého rodu svého, dal se za sprostého vojína k vojsku, a přivedl to udatností svou až na podplukovníka pěšího pluku. Skonal v bitvě proti Švédům blíže Vratislavi r. 1631. Mladší Jaroslav, podržev hodnost zděděnou nejvyššího truchsasa král. Českého, stal se dvořenínem u krále Ferdinanda III. Zemřel v r. 1663, po marném namáhání, by starou slávu rodu svému vrátil, co poslední muž strověkého kmene, když ho již dříve dvě dítky v útlém věku do hrobu byly předešly.
Po smrti Janově koupila Brozany r. 1617 Polixena z Lobkovic, vdova po v r. 1592 zemřelém mocném pánu Vilémovi z Rosenberka, kterému Roudnice patřila. R. 1603 zasnoubila se podruhé s p. Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Od té doby byly Brozany s panstvím Roudnickým spojeny a panství to bylo toho roku fideikomisním učiněno.
Zdeněk Vojtěch z Lobkovic byl prvním knížetem rodu svého, procestovav Italii, Španělsko a Portugalsko stal se později vyslancem, a za doby Rudolfa II. nejvyšším kancléřem král. Českého. Co muž bohaté politické zkušenosti měl velký vliv na tehdejší poměry. Byltě nejodhodlanějším odpůrcem utrakvistův, a nechtěl co kancléř osudný Majestát Rudolfa II. podepsati, tak že to místo něho nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka učiniti musil. Jeho štěstí bylo, že v Praze tenkráte přítomen nebyl, když stavové pod obojí Slavatu a Martinice s okna vyhodili, jistě by byl též neušel tomu osudu! Zatím manželka jeho, energická paní Polixena, ochraňovala, jak známo, slavatu i Martinice, davši jim útočiště v domě svém, navzdor útokům Thurnovým.
Za to ji stavové s jediným jejím synáčkem čtyry měsíce ve vazbě drželi.
Polixena kněžna z Lobkovic spravovala po smrti chotě svého samostatně až do r. 1633 všechny rozsáhlé statky rodiny své, a v řečeném roce dne 23. září svému synovi otcovský podíl odevzdala. Ostatní její jmění připadlo mu teprv 25. července 1637. Kněžna Polixena umřela v Praze roku 1642 v 76. roce věku svého a byla pochována v rodinné kryptě Roudnické.
Syn její Vácslav Euseb František kníže z Lobkovic pojal za manželku Augustu Žofii falzhraběnku od Rýna vojvodkyni Bavorskou, a koupil 21. července r. 1646 od císaře Ferdinanda III. slezské knížectví Žahánské (Sagan) s kterýmiž dosáhl titule vojvody Žahánského a hraběte Sternšteinského. z jeho doby pochází zvon a rozmnožený znak Lobkovicův, který jest v Brozanském kostele vymalován.
Po něm zdědil majorátní panství Brozanské Ferdinand Josef Filip kn. z Lobkovic (nar. 27. dubna 1724, zemřel 11.ledna 1784). Nástupcem tohoto ve vládě i v majetku byl jediný syn jeho Frant. Maximilian (nar. ve Vídni 7. pros. 1772). do jeho doby připadá spojení Slezska s Pruskem, a vojvodství Žahanské muselo se vyloučiti z Lobkovického fideikomisu. Poručnictví nad nedospělým knížetem prodalo Žahan vojvodovi Kurlandskému za jeden millino zlatých, a císař Josef II. přenesl titul vojvodský na panství Roudnické, které se od této doby stalo vojvodstvím. Frant. Maxmilian zemřel v Třeboni 15. listopadu 1816. Vladařství domu nastoupil jeho syn Ferdinand Josef kníže z Lobkovic, vojvoda Roudnický, c.k. komoří, nejvyšší dědičný pokladník král. Českého, narozený v Holabrunu dne 12. dubna 1797. Zasnoubil se 9. září 1826 s kněžničkou Marií z Lichtenšteinu a dosud na svých panstvích vládne.
          
                
Dříve nežli přistoupíme ku chrámu, obrátíme zraky své k bývalému sádlu starých pánův Brozanských. Původní hrad na krásném podlouhlém pahorku musil postoupiti místa novému, od Jana Zbyňka Zajíce z Hasenburka asi r. 1599 započatému zámku. Jenom hluboká  studně zůstala co památka dávného rytířského sídla. Nový zámek byl veliký, rozsáhlý, ale dlouho svou nádherou se nepyšnil. Švédové, kteří v této krajině v letech 1631, 32, 34, 35, 39, 46 až 48 jako draví loupežníci zuřili, vydrancovali a poplenili nejen klášter Doksanský, nýbrž i hrad Bozanský, a obrátili všechno v prach a popel. Jen část zámku zachovala se nám, dosti chatrný díl velikého celku, jak nám jej horlivý spisovatel Fr. A. Heber ve svém popisu vyobrazil a popsal. Ještě podnes vyniká na spůsob arkýře zděný výstupek bývalé kaple, a ze špatně zachovalých starých maleb na stěnách rozeznati lze obrysy, které symbolicky víru, naději a lásku naznačují, pod nimi pak chatrné nápisy:


Severovýchodně spatřujeme ještě obrazy: narození, ukřižování, vzkříšení a vnebevstoupení Páně, Samsona a Davida, pak znak pánů z Klenova (šachovnici). Vnitřek zámku jest již dávno změněn a k nynějším potřebám upraven. Výhled ze zámku jest čarokrásný, vidíme s výše jeho: Dolánky, slavné Doksany, Terezín, Litoměřice, vysoké homole středohorské, Košťálův hrad, Hasenburk, k východu Sovín blíže Roudnice, kde dle pověsti slyšen byl Husův hlas, když na Řípu kázal, velebný Říp a posléz v dáli z obzoru vyčnívající vysoký Jeleč čili Sedlo.
                 
                 

        
Vkročme nyní do farního chrámu sv. Gottharda.
Nejdůstojnější pomník dávné doby, nejzajímavější stavba v Brozanech jest zajisté šedověký, dvouvěžatý kostel na severním konci tohoto městyse.
Zasvěcena jest svatyně tato sv. biskupu Hildesheimskému Gotthardu, který z knížecího rodu pocházeje, co pravý lidumil a dobrodinec člověčenstva mnoho chrámů a klášterů v Německé říši založil a život svůj plný zásluh a dobrých skutkův r. 1038 dokonal. Již v pradávných dobách hlavně němečtí Benediktini český lid s tímto svatým seznámili a úctu jeho u nás rozšířili; to dokazuje značný počet soch i kaplí jemu ku poctě postavených a sedm farních kostelů v Čechách jemu zasvěcených, totiž: v Brozanech, v Českém Brodě, Bubenči, v Slaném, Chovinám (?), Potězích, v Žehúni a kostel u Hořic.

Na hřbitově okolo kostela, zdí ohraženého, pochovávalo se až do února r. 1832. Kostel Brozanský s hmotnými věžemi má ráz gotického i renaissančního slohu, a ukazuje, třebať by v některých částech chutrný byl, přece vnitř i zevnitř mnoho neobyčejností, kterýchve venkovských kostelích hojně nenalézáme. Na jižní straně vystupuje 72 stop vysoká, kurkami pokrytá věž. Jejími dveřmi vstupujeme do předsíně a z ní teprv nízkým vchodem do chrámu. Pohlížíme-li na zevnějšek kostela, jest nám se co obdivovati mohútným základům, na kterým věž spočívá. Jest ze 16. století a sice z doby přechodní, napolo gotického, napolo renaissančního slohu. Vchod do kostelní síně pod věží jest čiště renaissanční, neboť na dvou sloupcích spočívá bohatě ozdobená, setřeným nápisem opatřená římsa, která nese tříhranou lomenici, v níž se spatřuje zdařile z pískovce vytesaný obraz Boha Otce žehnajícího a zeměkouli držícího. Podstavce těchto dvou sloupů jsou zanky rodu Vřesovců z Vřesovic ozdobeny, a usnadňují tak určení stáří věže i lodi kostelní; pocházejíť z doby od roku 1530-1569.
Vysoká věž má dvě patra, která jednoduchými pasy oddělena jsou. Čtyry do oblouku sklenutá dosti velká okna osvětlují vnitřek hojně. Podivné jest, že blízko nad těmi pasy střílny (okénka pro drobnou střelbu) se nacházejí. V průčelí věže spatřujeme pět ze zdi vyčnívajících konsolkův, na kterých dříve sošky stávaly, z nichž se v druhém patře dvě zachovaly. Jedna zdá se představovati sv. Rocha, patrona proti morové ráně. Jedenácte hmotných opěracích pilířů sesiluje zdi v kůru i v lodi. Vystaveny jsou naskrz z pískovcových čistě otesaných krychlí, a podle svého stavitelského vzhledu na dvě doby poukazují, v kterých chrám ten stavěn byl.
Pilíře okolo kůru, který jest třemi stranami osmihranu uzavřen, představuje štíhle, nahoře do příkrých trojhraných štítků se stahující čistě gotické opěrače o dvou ústupech; na každém štítku jest nějaká ozdoba, velmi čistě zhotovená. Na předním pilíři totiž nalézáme dvě křížem položené uhelnice, v druhém trojhraný štít a na něm v gotické miniskuli písmneny "nv", dále zase na tentýž spůsob písmeny "nr", pak následuje prázdný štítek. I prostora mezi pilíři ukazuje mimo gotická okna beze vší kružby, zbytky velmi starobylých okras, totiž malý, asi 2 ' dlouhý zbytek jakéhosi štíhlého kulatého sloupce, potom Spasitelovu tvář v křížovém nimbu, tak jak ji v prastarých byzantinských skulpturách nacházíme. Mimo to jsou tu ještě dvě chatrné a hrubě tesané hlavy. Okolo římsy poznáváme zbytky stěnomalby, totiž garnituru ze všelijakých ornamentů sestavenou, v které letopočet, avšak jen dvě číslice z něho 16.. uhodnouti lze. Dá se dle toho souditi, že malba tato z téže doby co malba hradu Brozanského pochází, a ukazuje tedy snad na Jana Zbyňka Zajíce z Hasenburka co původce svého.
Malý nevkusný, v nové době udělaný přílepek, na štěstí v pozadí kostela, představuje sakristii. Výstupek u chrámu tvoří Mariánská kaple, do pravidelného čtverhranu stavěná, která se opírá o pilíř trochu nemotorný a nízký, za kterým, když jej obejdeme - nízkou, prastarou, křidlicí pokrytou druhou věž spatříme Tři čtverhraná okénka do ní světlo propouštějí, a schody vedou do prázdného nitra, v kterém častěji nějaký děsný sýček skrýši svou mívá.
V průčelí i pozadí kostelní lodi jsou dva nad střechu vynikající kamenné štíty, oba v slohu renaissančním vykroužené.
            

          
Vnitřek. Dle půdorysu jest presbyterium (fig. II. A) třemi stranami osmihranu zavřeno a nižší nežli loď chrámová. Jednoduše profilované pasové oblouky dělí je na dvoje klenbové oddělení, avšak v lodi (fig. II. B) jest klenba valená. V pozadí lodi vznáší se na dvou sloupích kruchta (fig. II. D) s varhanami; v pravo vedou dvéře do starobylé, klenuté komůrky (fig. II. E), kde všelijaké kostelní náčiní, staré knihy a t. d. schovány jsou. Pod kruchtou se nachází zase malá komůrka (fig. II. F). Po pravé a levé straně lodi jsou dva dřevěné oltáře: S. Jana Nepomuckého a Sv. Anny a Marie (2. 3.). Stěnu zdobí obrazy sv. Filomeny, Aloisia a narození Páně. Kamenná kazatelna má podobu kalicha renaissančního slohu, majíc 5 polí, v nichž malíř J. A. Günter 5 obrazů, sv. Matouše, Marka, Lukáše, Jana a Spasitele vymaloval; stojí  na levo ve hlavní lodi u pilíře, na kterém hlavní oblouk, oddělující kůr od lodi, spočívá. Na tom oblouku v lodi jest viděti jen všední fresku, představující sv. Gottharda, jak krajině žehná. v pozadí obrazu toho spatřujeme Litoměřice, v předu klečícího rolníka a posléz znak knížat z Lobkovic. Pod touto freskou čteme následující nápis s chronografem:
 A FVLGVRE AC TEMPESTATE PROTEGE SERVOS TVOS SANCTE GOTHARDE.
Na druhé straně toho oblouku k velkému oltáři naznačuje druhý nápis s chronogrmmem r.1770 čas, kde kostel tento znamenitě opraven byl, oč sobě tamější farář Bernard Neubauer velké zásluhy získal. Zníť takto:
SVB BERNARDO NEVBAVER PAROCHO MAGNO LABORE AC AERE RENOVATA.
Délka presbyteria obnáší 4° 4', šířka 3°, délka lodi 5° 2', šíře 3° 5'. Zdi jsou z opuky stavěny a více než 3' tlusté, jen rohy a pilíře jsou pískovcovými tesanými kameny obloženy. Co do slohu jest presbyterium nejznamenitější částkou kostela a pochází z doby přechodu románského slohu v gotický z 13. století.
Šest jednoduše profilovaných pasů sbíhá do jednoho okrouhlého závěrníku.
Nosiče křížového klenutí vytesány jsou vkusně a uměle ve formách časné gotiky, vystupují v úhlech a jsou hlavně rostlinnými ornamenti ozdobeny, též jeden člověčí hlavou. Konsolky tyto končí se dole tupým kuželem. Oltář sv. Gottharda (fig. II. 1) z pískovce zhotovený jest umělecká práce a poutá oko každého znalce. Jest to renaissanční dílo 16. století, z doby, kdy tento sloh začal nadvládati nad zanikající gotikou. Z této doby pocházející sochařské práce jsou vůbec na mnoze výtečné, mnohé arciť také jen skrovné ceny. V Brozanském oltáři však spatřujeme poklad poesie, vyšší umění, krasochuť, srovnalost, původní tvořivost ducha nad obyčejnost povznešenou. Oltář zdobí na vrcholi dřevěná socha sv. Gottharda, po stranách sochy sv. Víta, Vácslava, Josefa a Jana Křtitele z doby novější. Stavba oltáře ukazuje tři patra, a fantasticky točené bohaté ornamenty ji okrašlují. Ornamentika nepřále tehdáž rovné linii. Ušlechtilé římsy spočívají na kariatidách, v levo nese je vousatý muž, v pravo mladá žena. Hlavy andělské vyhlížejí z fantastického ornamentu, který má podobu křídel a do arabesk přechází. Prostředek oltáře zaujímá ukřižování Páně - 13 figur, na pravé straně jest navštívení Panny Marie, na levé pozdravení andělské. Zpodek představující večeři Páně jest bohužel tabernakulem zakryt.
---
V presbyteriu na levé straně nad vchodem do sakristie (fig. II. a) spatřujeme dva téměř stejné pomníky, 7' široké a 8' vysoké. Nápisy jejich upomínají na pány Zikmunda a Jiříka Brozanského z Vřesovic. Jsou to renaissanční práce, tak jak je v známém slohu votivních tabulí vidíváme, byly jednou barvami natřeny a pozlaceny, teď jsou ještě podstávky jejich sloupců skelními broušenými slitinami na spůsob kamenů vykládány. Na jednom pomníku jsou u prostřed mezi sloupci a římsami pod tříhrannou lomenicí vypuklé postavy dvou rytířů, tří dítek a dvou paní klečících před křížem; nahoře jest spasitel vypodobněn, jak na oslici do Jerusalema se ubírá. Nápisy jsou tyto: "Leta Panie Lxxxviii (88 - pozn. J.J.T.) urozeny pan Zikmund Brozanský z Wrzessowicz Geho Milosti Císarze Řzymského radda w pondieli przede dnem narozeny blahoslawene Maryge Panny wytrh ho pan Buh s plačztiwého audoli. Gsa duchem swatim sprawowaný, wedl žiwot bohabogný, opowrch swietsky marnosty, Bral se k Bohu s welikou radosti, prawiecz žie przisslo poselstwie k niemu z nebe, zie Pan Buh wolá služebnika swyho k sobie. Nasledowal w tom Joba swatyho zie uzzrzi oczima swoma Boha spasitele swyho § Racz my to daty Pane Bozie mug, Abych nawieky patržiti mohl w obliczeg Twug."
"Letha Lxxxviii urozeny pán Girzik Brozanský z Wrzessowicz geho Milosti Czisarze Rzimského Rudolfa toho gmena druhého kragecz, w sobotu przed smrtedlnau neděly wytrh ho Pan Buh z tiezkého zarmouceny, gsa za žiwota swýho wěku mladym wygel gest z wlasti swý do dalekych kragin aby spatrzil mysto hrobu bozieho tu kdez gest wodpoczíwalo swaty Tielo spasitele geho, na te cestie nassel mnoho tiezkostí, navratyl geho Pan Buh zase do geho wlasti, pogal ho w dobrym pokogi do swého Geruzalema, deyž by Boha widiel wiecznie slawnwho."
Pod těmito nápisy jest zdařilá řezbářská práce: Narození Páně.
Druhý pomník představuje starého rytíře - otce, jinocha a dvě pacholata - potom matku, dceru a dvě malé dívky, všechny před křížem klečící; vedle otce leží otevřená přilba. Na vrcholku tohoto v celku pěkného náhrobku stojí zeměkoule a na ní Spasitel. Dvě svaté osoby klečí po stranách, doleji jest vzkříšení Páně vyobrazeno. Nápis ve dvou sloupcích zní:"Leta Panie Lxxxviii urozeny Pan Pan Zykmund Brozanský z Wrzesowicz geho milosty rzimského Czysarze Radda, w pondiely przede dnem narozeny blahoslawene Maryge Panny wytrh ho Buh s placztiweho audoly. Gsa duchem swatym sprawowaný, wedl žiwot bohabogný, opowrh swietsky marnosty. Bral se k Bohu s welikou radosti, prawiecz zie przisslo poselstwie k niemu z nebe zie Pan Buh wola sluzebnika swyho k sobie. Nasledowal w tom Joba swatýho, zie uzrzi oczima swoma Boha spasitele swyho § Racz my to daty Pane Bozie mug, Abych nawieky patrziti mohl w obliczeg Twug."
"Lydmila Mysskowna ze Žlunicz, manželka urozaneho a stateczneho rytyrze Pana Zykmunda Brozanského z Wrzessowicz, gduc za nim czestu wsselikého tiela, racz mie Pane Bozie mug duchem twem moudrosti sprawowati ozdobug žiwot mug swatou cnosty a sslechetnosty, kdyz pak przída cas skonanij žiwota myho - pugdu do hrobu, odpoczinuti meho, tam budu cziekati przichod Syna Bozijho, Vhlidam oczima myma Boha spasytele myho. Racz mi to daty Pane Bozie mug, abych sweym milym manzielem patrziti mohla na obliczeg twug."
Vlevo ve zdi vidíme také starobylou schránku večeře Páně, uzavřenou dvířky železnými. Nedaleko té schránky nachází se ve zdi zasazený náhrobek, na kterém ženská postava se znakem rodu Šleinického a s následujícím nápisem vypodobněna jest:
"Letha Panie 1578 v nediely na den sw. Nykodema usnula v Pánu Krystu urozena Pany Pany Anna z Ssleynicz, manzielka urozeného Pána Pána Jaroslawa Sezymy z Sezymowa-Austy a na Hostemyczych. Pan Buoh racz gy daty poticsene wzkrzysseny."
V pravo zachoval se též náhrobek, na něm velmi krásně vypracovaná postava se znakem rodinným a nápisem tímto:
"Letha 1573 w autery po nediely Jubilate w Pánu usnula urozená Pany Marketa z Smyrczicz pany na Brozanech, manzielka ...neho pana Zykmunda Wrzessowce z Wrzessowicz Czysarze rzims... ge... Raddy, tuto pochowana jest. Pan Buoh racz gi milostiw byt."
---
Blíže prostranního oltáře S. Jana vlevo čteme nápis:
"Letha Panie 1595 w Čzwrtek den památky S. Medarda putowany sweho života dokonala urozena panny Anny Szanowczowa ze Zlunycz... na Welhotie,... tuto pochowana gest v Krystu oslawena sweho a..."
---
Pod kazatelnou jest malý náhrobeček ve dlažbě, na něm postava dívky a dva znaky, totiž Vřesovců a Smiřických. Nápis zní:
"AŃO DO.1559.MARTIS.POST.CMO:OBIT KATHARINA
FILIA D.SIGISMVN:DE WRZESOWICZ.CVIS ANIMAE.
MISERE.OM.PO.D."
---
Po levé straně vkročíme z lodi do staré Mariánské kaple , 19' dlouhé, 13' široké. Gotický oblouk dělí prostoru její na dvoje oddělení křížové klenby. Pasy klenbové spočívají na konsolkách a dvou polosloupcích. Kaple tato jest velezajímavá, neb v malé té místnosti nalézá se několik uměleckých starožitných památek. Zkušený umělec, akademický malíř pan Josef Sheivl, podal nám tuto na 5. obraze věrný a zdařilý výkres této kaple i kostela Brozanského. Nalézají se v ní totiž dva renaissanční oltáře z pískovce, dva náhrobky, bývalá otevřená schránka pro večeři Páně, kamenná křtitelnice, konečně nevkusný moderní oltář Matky Boží. Vchod do kaple této jest nepravidelně udělán, sestává totiž ze dvou klenutých oblouků nestejné výšky, jež pilíř odděluje. Kaple dostává dvěma okrouhlými a širokýmo okny hojného světla. Před východním oknem byl snad v pozdějším čase oltář umístěn. Jest on, jak svrchu řečeno, z tvrdého pískovce, dílo v pěkné renaissanci, o kterém vše to platí, co o velkém oltáři již nahoře povědíno jest. Jest to dílo jedné a to velmi pilné a umělecké ruky. stejný sloh, stejné okrasy sptřujeme na obou. Střed oltáře ukazuje výjev ze zjevení sv. Jana 12 kap. 1.2.4. a t.d. verše. Text celý je do kamenu vyryt, postavy byly jedenkráte bohatě pozlaceny a pestrými barvami natřeny. Na vrcholku oltáře drží dva andělé znak pánův Myškův ze Žlunic. Štít jest bílý neb stříbrný, v něm břevno modré, v tomto břevnu loďka zlatá, která se také co klenot na koruně přilbice opakuje. V lomenici spatřujeme spícího Jakuba. Níže jest oběť Abrahamova. Černý nápis jest velmi setřen. Rozluštiti lze jen následující:
---
Hned vedlé něho nachází se náhrobek do zdi vsazený, na kterémž viděti jest postavu ženskou v kroji šestnáctého století velmi zdařile vypracovanou. Nápis zní takto:
"Letha Panie 1598 w strzedu po Sw. Girzi dluh smrty zaplatilu urozena panj Lidmila Wrzessowcowa z Žlunic, manželka urozeneho pana... tielo tuto odpocziwa oczekawage slawneho wskrzysseny sweho v R.D.P."
Z toho se dá lehce souditi, že Anna Šanovcova ze Žlunic, manželka Sigmunda Vřesovce z Vřesovic, oltář tento postaviti dala, čemuž znak i nápisy pomníku jejího nade dveřmi sakristie nasvědčují. Všechny tři oltáře pocházejí dle toho z druhé polovice 16. století.
---
Třetí kamenný, 12' 11'' vysoký, 4' široký oltář v témže slohu stojí na severní straně této kaple. Na vrcholi jeho spatřujeme Boha Otce zeměkouli držícího. Prostředek mezi dvěma štíhlými sloupy zaujímá mistně v kamenně vyvedený obraz ukřižování Spasitelova. Kromě skupení tohoto spatřujeme ve zpodním oddělení výtečnou řezbu pohřbení Ježíše Krista. Z řezby věru významuplné buďtež vytknuty bědující matka Boží a bolem sklíčený Jan, posléz i mrtvola Spasitelova, co velmi umělecké výtvory. Nápis na oltáři zní:
"Umrzel pro hrzíchy nasse - Wstal
Z mrtwych pro osprawedniený nasse.
Nenechass dusse me w peklo § any
Dass swatemu Twemu widieti porussany."
Oltářní kamenný stůl, 3' vysoký, kryje deska, na jejímž kraji písmeny V.H. se nalézají.
Ruka, která tyto tři oltáře utvořila, není nám známa. Mnoho a těmto pracím podobných útvorů, a ještě starších ukazuje překrásný portál Týnského a Svatojiřského chrámu v Praze. /Však více k oněm podobných a skoro v stejné době postavených oltářů nalézáme v Svádově, Vlateřově blíže Ústí nad Labem, v Březnu, v Roudníku v Litoměřicku a v Libčanech v Hradecku, kde všude oltáře z tvrdého pískovce uměle provedené a nápisy opatřené jsou. (...) /
V rohu stojí oltář Matky Boží, dole spatřujeme napolo zakryté dvě malby na dřevě ze 17. století, porouchané částky nějakých bývalých varhan, v pravo viděti Davida na harfu hrajícího s nápisem: Laudate Deum in cithera, v levo sv. Cecílii s nápisem: Laudate eum in organo. Oltář s obrazem Matky Boží zřídil Bernard Neubauer, rodič klatovský a v létech 1766-1772 farář Brozanský.
V zákoutí na dlažbě pod stolicí skrývá se náhrobek s polovypuklým obrazem ozbrojeného rytíře, přilbu má u nohou a znak nahoře. Bohužel že tuze porouchaný náhrobek ten badateli malého světla poskytuje. Lze jen následující přečísti:
"...w sobotu ...brozansky z wrzesowicz ...Rzymskeho ...uheho..."
Není to ale nikdo jiný nežli Jiřík Brozanský z Vřesovic, císaře Římského rada a kráječ, jehožto pozůstatky v této kapli odpočívají a jehož pomník jest okrasou presbyteria vedle hlavního oltáře.
Poslední ale pozoruhodná věc v této kapli jest neobyčejná křtitelnice. Jestiť též z pískovce tesaná, 1° 7'' dlouhá, 2' 9'' vysoká a 3' široká; tvar její napodobuje hrob Boží v Jerusalemě, celek končí v pětihranu, strany jsou ozdobeny arkadami neb poloobloučky, které spočívají na hlavicích jedenácti polosloupců. Prostora u vnitř bez pochyby v sobě přechovávala podobu mrtvoly Ježíše Krista, nebo v popředí spatřujeme malý, vchodu podobný otvor. Tento byl omylně za dvířka do pece držán, kteráž by snad byla k ohřívání křestní vody sloužila. Kotlík cínový v kámen ten zapuštěný má po kraji nápis:
"BROZANSKEHO CHRAMV PANIE . 1664. 22. MART ."
Příkrov kotlíka jest dřevěný a na spůsob kupole udělaný, jako se při božích hrobích nachází, jen že bez sloupců. Ač kotlík tento z novější doby pochází, lze přece souditi, že křtitelnici tuto dal zde pohřbený Jiří Brozanský (+ 1573) na památku svého putování do Jerusalema postaviti. Že byl ctitel svaté země, o tom svědčí pomník na jeho památku postavený: "aby spatřil místo hrobu Božího, tuž kde odpočívalo tělo spasitele."
Opustivše zajímavý vnitřek Brozanského chrámu, ohledejme ještě zvony na vyšší věži - a náhrobek ve zdi kostelní na západní straně zasazený. První zvon s polovypuklým obrazem sv. Vácslava má v průměru 3' 8'' a následující nápis:
"Leta Božyho tysycího pětisteho trziciateho trzetyho ke cti a chwále Panu Bohu a wssem swatym myle Matze Bozy a k swatemu Wáclawu do Brozan. tento zwon gest dielan od mistra Tomaše w Litomierzycy /Gottfried Jan Dlabač, ve svém "Allgemeines Histor. Künstler-Lexikon für Böhmen" praví: "Thomas Glockengiesser in Leitmeritz im Anfange des XVI. Jahrhundertes." Díl II. str. 261. Pilný sběratel Dlabač znal jenom dva zvony od Tomáše Litoměřického, totiž v Roudnici a ve Vtelně blíže Mostu. Já však znám mimo Brozanský ještě zvony ve věži S. Vojtěcha v Litoměřicích a v Strážnici blíže Liběšice, jež Tomáš lil./, za Pana Jiřzika Zarzehy richtarze."
---
Druhý má nápis:
"Letha 1641 slit gest zwon tento ke cti a chwále Pana Boha wšemohoucjho, Blahoslavené Panny Marie a wssech Božích swatých k založenj chrámu Panie Sw. Gottharda do miestys Brozan. Od Stanislawa Zwonarze w miestie Raudnici nad Labem za starssjch osadnjch Jana Swobody rychtarze, Jana Hydy, Ssimona Holuba, Matiege Worassyczkýho konšelůw, Jana Wysokýho Jána Mrog a Matiege Lancmana kostelníkůw.
(Obraz sv. Gottharda, též znak Pernštejnský.)
Za panowánj oswjceného knjžete a pana pana Waclawa swaté řjmské řzjsse knjžete a wlwdarze domu Lobkowského Pana na Chlumcy, Jistebnicy, Raudnicy, holessowě, w Neysstatu, Sternsteinu a Brozanech, J.M.Č. dworské wálečné rady. Komornjika neywyššjho polnjho zeykmystra a narzizeného neywyssjho dědičzneho Pana též Kolatury. Za sprawy heytmanské Mykolasse Waclawa Wolewskyho."
Později hluboce vyryté písmo:
"Budiž gmeno Panie pochwálwno, od toho čzasu až na wěky."
Průměr zvonu 2' 6''.
---
Třetí zvon jest nejstarší, a má pod korunou dokola nápis:
"lucas. marcus. joannes. matheus. magister. milibranth."
Průměr 2'
Mezi oběma věžema spatřujeme na západní průčelní straně kostela ve zdi náhrobní kámen s vyrytým spasitelem na kříži a po stranách s klečícími postavami. Nápis jest následující:

"JOANNES OLMYCE... MARTHAE VXORI SVAE ET ANNAE FILIOLAE EX EA HOC MONVMENTVM PIETATIS ERGO POSVIT IN CONJVGERAM VITA FVNCTAM ANNO 1573 IN OCTAVA VENCESLAIS MARTHA MEI QVOD AC CONJVX DILECTA JOANIS NAM QVIA ME... HOC POSVI CORPVS TVMVLO, TVMVLO INVENIBILE ANNIS SAEVA FVIT DICTIS... SCRIPTIS QVAE  ET CARCERE DURO COSVPTA IVIDIA TAM CITO HIPOCRITICA NON INTERMITTENS INVIDIOSAS MINAS.

PERDOLVI SORTEMQ: MEAM CHARIQS MARITI INQ: PVERPERIO TRISTICIA OCCVBVI PARCE ILLIS PB... LIOREQ; METE. IMBVE: SANCTIS ME JUNGITO CONJVGIBVS FILIOLAM ANNA DEFVCTA ANNO 1574 HOC QVI QVAE PEPERIT MERORE PVERPERAE VCTA FILIOLA EST INFANS ANNA SEPVLTA LOCO."

Zdá se, a též v celku vysvítá, že onen pomník postaven byl od utrakvistického kněze Jana Olomouckého na památku zesnulé choti i dcerušky jeho. Možno souditi, že ony dvě postavy, kteréžto ruka jakéhosi horlivého katolíka s některými částkami nápisu pilně hleděla zničiti, představovaly rodiče zesnulé dcerušky.
Ze všeho uvedeného poznáváme, že kostel Brozanský přetrvav bez porušení dobu husitskou v utrakvistické době znamenitě byl zveleben; Brozanští Vřesovcové ozdobili jej druhou věží, oltáři a pomníky v uměleckém ohledu opravdu znameniými. Oltáře mají předměty ze svatého písma, a obzvláště jeden z nich má výjev ze zjevení sv. Jana, v kterémžto vyobrazení utrakvisté veliké zamilování měli.
takto sobě všechno prohlédna spomněl jsem si bezděky na slova Šebest. Hněvkovského, jenž ve "Venkovském kostele" takto pěje:
                        
                
Konečně podám ještě několik neúplných a roztroušených zpráv o tomto starobylém chrámu.
Není zde rok založení chrámu znám. Jen to jest (...) vidno, že rodina pánů brozanských z Vřesovic chrám tento na mnoze obnovila a své pohřebiště v něm si zvolila, pak že při něm utrakvistické duchovenstvo po delší čas správu vedlo.
Pamětí kniha Brozanská počíná teprv od roku 1770, a matriky křestní, manželské a úmrtní roku 1664 /Tyto matriky a památní kniha jsou jediné pozůstatky po ohni, kterýž 1835 dne 3.března na masopustní úterý vypukl a tak prudce se zmohl, že ve dvaceti minutách 37 čísel, fara, škola a jiná hospodářská stavení popelem lehla./, protož nelze o starších dobách v těchto listinách se ničeho dopíditi. Více by poskytl o poměrech Brozanského kostela Roudnický proboštský archiv.
Za mnohé zprávy v tomto popise užité děkuji důst. p. děkanovi kn. Em. Urbanovi, který moje a p. malíře Sheivla zpytování a ohlédání velmi ochotně podporoval, začež mu zde jménem vlastnecké vědy nejslušnější a nejvroucnější díky vysloveno buďtež.

--------------------------------------------------------------------
Pozn. auth.: Jedná se o takřka kompletní text (vynechány krátké pasáže o brozanské historii, kde F. Beneš uvádí nesprávné informace), bez poznámek.