Ascherson - Výlet do severních Čech
Výlet do severních Čech.
Od Dr. P. Aschersona.
V srpnu tohoto roku [1869] jsem uskutečnil prázdninovou cestu do Saského království, kde se mi i tentokrát, jak už kolikrát dříve, na panství mého přítele H. Degenkolba v Rottwerndorfu u Pirny dostalo nejvstřícnějšího přijetí a inspirace k výletům do botanicky nikoli nevýživného okolí. Se mnou se tam dostavil i můj posluchač, student filosofie G. H. E. W. Hieronymus, v jehož společnosti jsem podnikl všechny následující exkurze a jehož bystrozraku vděčím za nález většiny uváděných rostlin hodných pozornosti. Odtud jsem podnikl delší výlet do Čech, jehož výsledky tu krátce naznačím poté, co podám zprávu o návštěvě Špičáku, čedičového kužele tyčícího se na severním svahu Krušných hor u saské vsi Olešná, ale už na českém území, kterou jsme podnikli 10. srpna ve společnosti Degenkolba a jeho povozu.
Hora dosahující nadmořské výšky 380 vídeňských sáhů [721 m] (podle rakouské Generalslabskarte) vystupuje nad své nejbližší okolí jen nepatrně a je z větší části porostlá smrčinou. Vegetace tohoto lesa je chudá a obyčejná; z pozoruhodných rostlin vypichujeme jen hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), který je ostatně rozšířen na lesních a polních okrajích v celé této oblasti směrem k Hellendorfu a Kotlavě. Uprostřed lesa se nachází pole, kde jsem mezi bramborami narazil na množství zemědýmu zobánkatého (Fumaria rostellata), s nímž jsem se na takovém stanovišti setkal poprvé. Byl jemnější, štíhlejší a rozkvetlejší než doprovodný zemědým lékařský (Fumaria officinalis). Na vrcholu hory, jenž sestává z čedičových sloupů navršených na sebe, částečně porostlých trávou, Hieronymus našel sleziník střídavolistý (Asplenium ×alternifolium), který zde rostl, jako kdekoli jinde, kde jsem tento taxon spatřil už dříve, se sleziníkem červeným (Asplenium trichomanes) a sleziníkem severním (Asplenium septentrionale).
Dne 11. srpna jsme jeli s Degenkolbem do Podmokel a odpoledne botanizovali na labském břehu a ve vrbinách; lebeda zahradní (Asplenium trichomanes) a pryšec sivý (Euphorbia seguieriana) se tu nacházely v hojnosti; mimoto pod levostranným obloukem mostu Severní dráhy rostl heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea).
Následujícího dne jsme v naší cestě pokračovali do Teplic a navštívili Milešovku, která nám poskytla bohatou žeň, ale pouze rostlin, jež tu byly již několikrát sbírány. V lese Šibeníku na vrchu Ve chvojkách, půl hodiny z Teplic, se mi poprvé poštěstilo spatřit naživo ochmet evropský (Loranthus europaeus); nachází se tu ve značné výšce (25-80 stop [8-25 m] nad zemí) na nejsilnějších dubech, takže se k němu bez lezeckého vybavení nedostanete.
Degenkolb z Teplic odcestoval domů; my jsme 13. [srpna] pokračovali v naší cestě přes Ústí nad Labem a Kralupy nad Vltavou do Mnichova Hradiště, kde nás 14. [srpna] přátelsky přijal lékárník Sekera, ale kvůli chybějícímu zastoupení v obchodě nás bohužel nemohl doprovázet. Ještě téhož dne jsme odjeli do Turnova, odkud jsme vyrazili na Valdštejn, Hrubou Skálu a Sedmihorky. Pcháč šedý (Cirsium canum) a jeho kříženec s pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum) jsou tam velmi hojné, jako vůbec v rovině a hlubokých údolích Čech, zpravidla v doprovodu svízele Wirtgenova (Galium wirtgenii), kterýžto taxon byl už roku 1822 odlišen Wallrothem (sched. crit. 56) jako Galium verum beta leiophyllum. Nemohu potvrdit tam uváděnou poznámku: 'Foliorum indoles diversa ex loco natali et climate est' [Vlastnosti listů se liší podle rodného místa a klimatu], neboť v roce 1868 jsem u Hradce Králové pozoroval na téže louce svízel syřišťový (Galium verum) (= G. verum alfa trichophyllum Wallr. I. c.) společně se svízelem Wirtgenovým.
Dne 15. [srpna] jsme se odebrali z Turnova do Bělé pod Bezdězem, kde nás co nejpohostinněji přijal Dr. Emanuel rytíř z Purkyně, profesor na tamní lesnické škole, a meškali jsme tam až do 24. [srpna]. Posluchárny, sbírky nanejvýš bohaté a pozoruhodné a byty učitelského sboru se nacházejí v hraběcím valdštejnsko-vartemberském zámku k tomu účelu zapůjčenému, který za svou dnešní podobu vděčí převážně frýdlantskému vévodovi.
Odtamtud jsme podnikli několik výletů, zpravidla pod přátelským vedením eléva jmenované lesnické školy Horáčka, neboť prof. Purkyněmu většinou překážely zkoušky. Jednou nás rovněž doprovázel penzionovaný c. k. hejtman HippeIli, který svými pilnými sběry u Bělé pod Bezdězem a Mladé Boleslavi nejvíce přispěl k poznání místní flóry. V jeho herbáři jsem našel mezi mnoha pozoruhodnými rostlinami ostřici Buekovu (Carex buekii), sebranou Sekerou na břehu Jizery. Nejvýznamnějšími výlety byly: na horu Bezděz (297, 95 víd. sáhů [565 m]), dvojkužel ze znělce viditelný široko daleko po celých severních Čechách, ozdobený zříceninou kláštera, na němž jsme ovšem marně hledali před časem tu nalezený kakost český (Geranium bohemicum), ale byly tu další zajímavé rostliny, zvláště kříženec pcháče bezlodyžného (Cirsium acaulon) a šedého na loukách na úpatí a svízel mnohotvarý (Galium polymorphum), který také mně přijde jako zavedený druh lišící se od svízele lesního (Galium sylvaticum) plazivým oddenkem, hranatou lodyhou a většími květy. (Viz Čelakovský in Lotos 1868. 121). Dále jsme hledali u Rečkova v údolí Bělé, mezi nádražími v Bělé pod Bezdězem a Bakovem nad Jizerou, stanoviště popelivky sibiřské (Ligularia sibirica), odkud ji Sekera v bohatých exemplářích rozšiřoval ve výměnném styku. Rostlina je tam v důsledku vymýcení olšových křovin a kosení tamních luk bohužel už několik let v tak žalostném stavu, že bystré Hieronymovo oko muselo stopy po rostlině rozpoznávat v malých listech podobných podbělici (Homogyne) či kozlíku dvoudomému (Valeriana dioica), který ostatně trochu připomíná i vůní oddenku. Přesto lze doufat, že hraběcí valdštejnsko-vartemberská lesní správa, která je aktuálně spolu s vedením lesnické školy v Bělé v rukou pana lesního rady Johna, hájením naleziště opět poskytne vzácné rostlině podmínky k životu.
Nejzajímavější výlet z Bělé pod Bezdězem byl na dokeské rybníky a na slatiny ležící mezi Máchovým jezerem a Jestřebím, na nichž (docela v blízkosti posledně jmenované železniční stanice) popelivka dodnes pozvedává své zlaté hroznovité květenství coby pastvu pro oči botaniků. Pobřežní květena Máchova jezera skýtá většinu vzácných druhů, vyskytujících se na obdobných lokalitách i v severním Německu, jako je bahnička vejčitá (Eleocharis ovata), ostřice šáchorovitá (Carex bohemica), úpor peprný (Elatine hydropiper) a úpor šestimužný (Elatine hexandra). Zvláštní kontrast s touto flórou nabízí tu a tam skalnaté břehy, kde lze pár kroků od úporu sbírat sleziník červený (Asplenium trichomanes) a puchýřník křehký (Cystopteris fragilis); ba na některých místech, kde jsou pískovcové desky pod hladinou, lze na řídké vrstvě písku naplaveného do štěrbin trhat nádherné exempláře mochny norské (Potentilla norvegica) a jednotlivé kusy ostřice šáchorovité. Celé jezero lemuje věnec dvouzubce nicího (Bidens cernuus), většinou v paprsčitě kvetoucí formě; mezi ním se jednotlivě vyskytuje dvouzubec trojdílný (Bidens tripartitus) a k mému milému překvapení jsem zaznamenal i třetí středoevropský druh tohoto rodu, dvouzubec paprsčitý (Bidens radiatus), po němž jsem tolikrát tak marně pátral v Německu a Uhrách, a to od roku 1860, kdy jsem ve Svinobrodě v rámci jednání braniborského botanického spolku (II. 142 ff.) podrobným popisem a znamenitými ilustracemi (Taf. I. II.) obracel pozornost na tento tak dlouho přehlížený, ale v poslední době ve Francii (Bidens fastigiata), Dánsku (Bidens platycephala), Švédsku a Rusku uváděný druh. Jsem docela připraven revidovat všechny mně zaslané sběry dvouzubců, neboť tento druh není zcela snadné rozpoznat na základě popisů, ačkoli se od dvouzubce trojdílného spolehlivě odliší světlejší barvou, užšími zuby listů, plošším úborem, menšími a bohatšími květy a plevami v délce osinek (ale u obou dalších jen tak dlouhými jako plod bez osinky). I v Čechách byl už přede mnou sbírán; našli jsme ho v herbáři prof. Purkyně, který obsahuje rostliny zanechané zesnulým Opizem výměnnému spolku, tedy české druhy z velmi rozličných stanovišť; jeden exemplář byl sebrán Lorinserem u Jestřebí (jako dvouzubec trojdílný).
Ve dnech 21. a 22. [srpna] jsme podnikli s prof. Purkyněm a Horáčkem výlet do Mladé Boleslavi a přes vrch Chlum porostlý doubravou [Provoz loupání dubové kůry je v této oblasti velmi rozsáhlý a prodej získané borky do Berlína je velmi výnosný. Lesnický mistr knížete Turn-Taxise Schmidt dosáhl v tomto odvětví lesnictví velkých zásluh.] do Dobrovic a odtud povozem poskytnutým nám laskavostí ředitele knížecího turn-taxisova panství Nabla do Loučně, kde se v knížecím parku nachází mnoho cizokrajných a domácích stromů, jež pro svou velikost a krásu stojí za vidění. Vedle obrovských exemplářů javoru babyka (Acer campestre) a javoru kalinolistého (Acer opalus), různých druhů dubů a hlohů si pozornost zaslouží jmenovitě asi jen 60 let starý exemplář jerlínu japonského (Sophora japonica) kolosálních rozměrů. V tomto parku jsme našli vedle pcháče bezlodyžného hybridní formu, která nás přiváděla do rozpaků ohledně svého původu, neboť ji nelze připsat v této oblasti rozšířenému pcháči šedému; brzy jsme si však povšimli ve velkém počtu pcháče hlíznatého (Cirsium tuberosum), který by tam ovšem neměl být pokládán za původní, nýbrž možná za dovezený s erfurtskými semeny, z Čech však dosud není s jistotou znám (viz Neilreich, Nachträge zu Maly's Enum, str. 113). Jak již uvedeno, tvoří tam křížence s pcháčem bezlodyžným; jeden exemplář, který jsem si odtud odnesl, by se měl nejspíš ukázat jako kříženec pcháče šedého a hlíznatého.
Dne 24. [srpna] jsme z Bělé pod Bezdězem odjeli do Mimoně a byli jsme uvítáni zasloužilým botanikem Schautou, revírníkem hraběte Hartiga ve Hvězdově. Sdělil nám, že si loučeňského pcháče hlíznatého všiml už před několika týdny, kdy ještě nekvetl. Sám bohužel indisponován byl tak laskav, že nás následujícího dne nechal odvést svým adjunktem na horu Ralsko (367 víd. sáhů [696 m]), završenou zříceninou hradu. Z pískovcové plošiny se zdvihá čedičový kuželovitý vrchol hory, jehož sutě obývají nádherné exempláře kapradinky skalní (Woodsia ilvensis). Dne 26. [srpna] ráno jsme podle Schautových instrukcí na úpatí Ralska směrem ke Vranovu hledali ve společenství se svízelem mnohotvarým bohatě se vyskytující, zčásti předčasně kvetoucí ostřici tlapkatou (Carex pediformis), která naživo spíše než jako druh příbuzný ostřici prstnaté (Carex digitata) vyvolává dojem silně zvětšené ostřice nízké (Carex humilis) a Čelakovský (viz článek v tomto časopise z roku 1863, str. 241 a násl.) ji jistě právem umístil vedle ní. — Téhož dne jsme odjeli z Mimoně do České Lípy a odtud Severní drahou do Jedlové, kde jsme měli tři a půl hodiny čekat na vlak jedoucí do Podmokel. Toto zdržení však není pro botanika nevděčným, neboť slavná zřícenina hradu Tolštejn je vzdálena od nádraží jen půl hodiny. Od mé první návštěvy v červenci 1860 (viz Baenitz, Exkursionen durch die Nieder- und Ober-Lausitz. Verhandl. des botan. Vereins f. Brandenb. II. 90) se tam mnohé změnilo; v tehdejší pusté zřícenině byl následně postaven dobře zásobený hostinec a v kdysi tak tiché, osamělé části hor lze téměř neustále slyšet rachot vlaků a pronikavý hvizd lokomotivy. Všechny tehdy spatřené rostliny však na strmých skalách přetrvaly.
Dne 27. [srpna] v 8 hodin ráno jsme byli opět pod pohostinnou střechou v Rottwerndorfu, bohatě naloženi balíčky rostlin a plni příjemných vzpomínek na šťastné dny strávené v krásných Čechách.
Nechť si všichni, kteří nás tak přátelsky přijali, Němci i Češi, jsou jisti naší vroucí vděčností a nechovají na nás žádné nepříjemné vzpomínky.
Berlín, 10. září 1869.
Zdroj: ASCHERSON, P. Ein Ausflug in's nördliche Böhmen. Oesterreichische Botanische Zeitschrift, XIX. Jahrgang, No. 10 (Oktober 1869), pp. 293-298
Ediční poznámka: Aschersonem užívané latinské názvy rostlin uvádím pro čtenářské pohodlí v dnes platné podobě a s českým ekvivalentem. Pro smysl textu je však ponecháno Galium polymorphum, jež autor odlišoval od synonymního svízele lesního. A pouze na tomto místě nutno upozornit, že ostřice tlapkatá rostoucí na úpatí Ralska byla zjevně ostřice velkonohá (Carex macroura), teprve v naší době od ní odlišená. Stejně jako s botanickou terminologií je naloženo s překladem místních názvů, takže i onen "veliký hiršperský rybník" je poněkud anachronicky Máchovým jezerem.
Autora článku, německého botanika Paula Aschersona (1834-1913), lze představit v několika větách: 1850-55 studoval lékařství na berlínské Friedrich-Wilhelms-Universität (latinská disertace "Fytogeografická studie o druzích Braniborské marky"), 1860 se stal asistentem v berlínské Botanické zahradě a 1863 docentem speciální botaniky a geografie rostlin na berlínské univerzitě, roku 1864 dokončil své hlavní botanické dílo "Flora der Provinz Brandenburg", 1868 procestoval pobřeží Dalmácie (vydal článek o hoře Orjen a příspěvek k dalmatské flóře). Ascherson se později účastnil výpravy do Libyjské pouště a publikoval práce o flóře Afriky. Spolu s Paulem Graebnerem botanizoval v severním Německu. Zemřel 6. března 1913 v Berlíně.
Není bez zajímavosti, že křížence, jehož si odvezl ze zámeckého parku v Loučni, český botanik Ladislav Čelakovský pojmenoval na počest objevitele pcháč Aschersonův (Cirsium ×aschersonii).
Pokud jde o ochmet, který Ascherson spatřil poprvé, teplická lokalita "v lese Šibeníku na vrchu Ve chvojkách" (im Galgenbusche am Wachholderberge) byla potvrzena Romanem Kroufkem, když roku 2010 objevil jeden exemplář ochmetu v lese vzdáleném 500 m západně od železniční stanice Prosetice.
Nakonec lze doplnit 'Floristický průzkum přírodní rezervace Špičák u Krásného Lesa' (Severočeskou Přírodou 33-34, 2002, str. 95-105) od Čestmíra Ondráčka, který znal Aschersonův článek zjevně jen zprostředkovaně. Za prvé, sleziníky (červený, severní a jejich kříženec), o jejichž výskytu pak Čelakovský informoval v Prodromu, rostly na vrcholové čedičové skále Špičáku (lokalita č. 7 Ondráčkova článku). Za druhé, Ascherson nalezl na poli mezi bramborami uprostřed jinak floristicky chudého lesa taktéž zemědým lékařský a zobánkatý (dnes ohrožený druh).
Přeložil: Abd el Kader, říjen 2023
