Abstraktní ideály
"Když obchodník kárá idealismus svého poslíčka, řekne mu obyčejně asi tohle: 'Ovšem, když je člověk mladý, mívá podobné abstraktní ideály a staví si vzdušné zámky; ale v dospělosti se to rozplyne jak oblaka a člověk začne věřil v praktickou politiku, užívá prostředků, které jsou po ruce, a přizpůsobí se tomu, co je.' Tak aspoň ke mně za mlada promlouvali ctihodní a lidumilní staří pánové, kteří teď už hnijí ve svých ctihodných hrobech. Od té doby jsem však dospěl a zjistil jsem, že ti lidumilní staří pánové lhali. Stal se přesně opak toho, co se podle nich mělo přihodit. Tvrdili, že ztratím své ideály a začnu věřit v metody praktických politiků. Nuže, své ideály jsem vůbec neztratil; má víra v zásadních věcech zůstala přesně taková, jaká byla vždy. Co jsem ztratil, byla stará dětinská víra v praktickou politiku." (Chesterton: Ortodoxie)
No, tak to je naše společné vyznání. Pokud se člověk přizpůsobí všemu nehledě na ideály, je vystaven riziku, že se sám rozplyne jako mrak. Napadají mě náhodou Piráti, kteří loni měli nejlepší průzkumy. Pak jim to asi stouplo do hlavy a začal jejich pád. Díval jsem se na to jako zjara, což je pro mě vždy zdrojem mimořádné fascinace. Když někdo prohlásí, že není žádnej levičák a že se bojí islamizace Německa, může to říkat zkrátka proto, že si to myslí a že má opravdu strach. Zároveň je však jasné, že opouští abstraktní ideály, aby činil praktickou politiku (která v tomhle případě je vždy nepraktická, protože stěží bude někdo volit kvůli takovým tématům zrovna Piráty). Škoda, že se nikdo ani na okamžik nezamyslel, jestli Piráti nejsou trochu levice, protože pak by se mohl poučit z toho, co se díky opuštění ideálů stalo ČSSD. (Příčina pádu Pirátů byla samozřejmě v mnohém jiném, ale já tu nepíšu o Pirátech, užívám je jenom jako příklad.)
Dám další geniální příměr: kdyby Tomia Okamuru někdo natočil, jak vychází z nevěstince, možná bych se zasmál a dal "Líbí se", kdyby však odtamtud vycházel Hayato Okamura, musel bych si ho odstranit ze svých přátel, protože by tím pošlapal abstraktní ideály, které zastupuje. Člověk totiž neztělesňuje jenom sám sebe, ale i ony ideály.
O přistěhovalcích by se jistě dalo diskutovat s někým z ODS (a s někým rozumným i rozumně), vždycky je třeba slyšel druhou stranu, byl by to jiný úhel pohledu a bylo by to jistě poučné, protože by to minimálně nutilo k hledání dalších argumentů. Jak ale brát vážně někoho, kdo v úterý nevěří tomu, co prohlašoval v pondělí? Jak si domýšlet, čemu bude věřit ve středu? Diskuse s takovým člověkem-mrakem nemá smysl a je neplodná. A je-li někdo nevěrný v okrajovém tématu, jak věrný bude v tom zásadním? Odpověď zní: nijak. Nebo lépe řečeno: ztratíte-li ideály, zaniká samotná představa věrnosti. Věrný čemu?
Pokud nám Putin bude v rozporu se svým přáním namlouvat, že nechce Ukrajinu napadnout (opět dávám jen příklad), nikdo se na něj asi nesmí zlobit. Je to praktický politik a používá všech prostředků, které má po ruce. Pokud však věříme v abstraktní ideály, je lhaní minimálně na obtíž. K jedné lži si vždy musíte vymyslet deset dalších a navíc si je všechny pamatovat. A k tomu většinou chybí fantazie. Lhaní však může existovat jenom ve světě, kde je ještě pravda.
Napsal: Abd el Kader, únor 2022
