Nebrozanský web

Všichni jsme zkrátka kulturně založení (Obrazárna a jazz)

Nechci se chlubit, ale v Obrazárně Pražského hradu jsem byl dvakrát a pokaždé s někým, poprvé s Andělou v době, kdy byly vystaveny korunovační klenoty (tedy někdy po volbě prezidenta, někdy v březnu nebo dubnu, myslím) a dneska – o adventní čas – s Pepou. Všichni jsme zkrátka kulturně založení. –
 
Obrazárna se nachází na druhém hradním nádvoří (vlevo od vchodu na Prašný most); sem jsme vystoupali tradičně od Malostranské, po starých zámeckých schodech (i když na jaře jsme šli přes Letnou, v zimě však bývá Belvedér s celou svou zahradou uzavřen, tak proto), a tak jsme si kromě "slaměného" betlému u katedrály všimli i slavné básně na zdi, o níž jsem se zmiňoval již v předchozím příspěvku. –
 
Obrazárna je nejstarší kontinuálně existující sbírkou obrazů v našich zemích. Její počátky jsou spojeny s pekařovým císařem Rudolfem II. Shromáždil nesmírně cennou a bohatou sbírku, v níž bylo na tři tisíce obrazů (vč. obrazů Leonardových, Raffaelových, Tizianových, Dürerových a Cranachových). Z jejího bohatství (1619 ceněna na 17 mil. zlatých) však téměř nic nezůstalo. Část byla odvezena během třicetileté války do Vídně a většinu uloupili roku 1648 Švédové. Ferdinand III. však vytvořil novou velkou sbírku, pověřil tím svého bratra Leopolda Viléma, jenž získal množství děl z revoluční Anglie, zejména ze sbírky vévody z Buckinghamu. –
 
Několik exemplářů, které prošly Rudolfovýma rukama, dodnes vypráví o někdejší slávě; jsou vystaveny v malé, ale půvabné obrazárně v bývalých Rudolfových konírnách. Ve 30. letech 20. století byla díla významných italských, německých, nizozemských, vlámských a dalších mistrů zásluhou prezidenta Masaryka a jeho dcery Alice obohacena také o obrazy malířů českého baroka. –
 
"Stálá expozice Obrazárny Pražského hradu představuje návštěvníkům reprezentativní výběr více než jednoho sta nejkvalitnějších obrazů z majetku Pražského hradu čítajícího kolem 4000 obrazů. Přes značné umělecké ztráty, ke kterým došlo během pohnuté historie sbírky, se Obrazárna kvalitou děl vyrovná nejvýznamnějším evropským uměleckým kolekcím," píše se v oficálním představení. –
 
Ve sbírkách Obrazárny jsou zastoupena (pouze) díla evropských renesančních a barokních malířů. V duchu tradičního členění je expozice uspořádána podle jednotlivých regionálních škol, samostatnou kapitolu tvoří díla dvorních umělců Rudolfa II. Bohatě je zastoupeno zejména italské renesanční a barokní malířství, zvláštní pozornost si zaslouží také sbírka záalpského renesančního umění. Konkrétní uspořádání 5 sálů – německé a holandské umění 15.-17.století (zejm. Cranach a Rubens), italské umění 16. st. (zejm. Tizian, Tintoretto a Veronese), italské a středoevropské umění 17.-18.st. (zejm. Brandl a Kupecký) a umění na dvoře Rudolfa II. (zejm. Aachen a Spranger). –
 
Přes pokladnu (každé pondělí od 16 do 18 je vstup zdarma, proto jsme taky tady, ne? plné vstupné za 150 Kč se každému platit nechce) a přes šatnu jsme vstoupili skleněnými dveřmi dovnitř, konkrétně do sloupového sálu s rudolfinskou sbírkou. –
                    
Každý tady začíná, ale toužíte-li po chronologickém přístupu, můžete projít do modrého salonku nalevo, s německým a holandským uměním 15.-17.st, nejstarší obrazy jsou tam. –
   
Nejvýznamější místo v modrém salonku zaujímá fragment oltáře z kaple sv. Zikmunda svatovítské katedrály (Sv. Kateřina a sv. Barbora). Je od Lucase Cranacha st. (1472-1553), jednoho z nejvýznamnějších malířů německé renesance, přítele Martina Luthera a následně i horlivého zastánce reformace. Během kalvínského obrazoborectví v době stavovského povstání byl (katolický) oltář rozlámán a až do doby Josefa II. uložen v obrazárně. Tehdy byly jeho tři části prodány v dražbě; tento oltář se tak dnes nachází na čtyřech místech, kromě Obrazárny jej v Praze najdeme v NG (němečtí staří mistři Šternberského paláce, kam jsem opomněl před deseti dny zajít), zbylé dvě části jsou pak v Německu (Bavorské sbírky v Mnichově a Kunsthalle v Karslruhe). –
    
Vlevo od řečeného fragmentu jsou dva menší Cranachovy obrazy, ale zato úplné :-) a s olejem na dřevě: "Paní v Bohatém kroji" a "Nerovný pár" (obdobný vlastní rovněž NG, ale tenhle je dle mého o něco povedenější, každopádně Cranach si v podobných věcech liboval). Pro zajímavost uvádím, že jeden Cranachův obraz je v litoměřické diecézní galerii (pův. v tamější svatoštěpánské katedrále), zobrazuje sv. Antonína poustevníka a je strašně pěkný, kdysi jsem ho určitě viděl, ale plánuju návštěvu Litoměřic a zejm. této galerie, po nynějších zkušenostech, někdy v nejbližší době obnovit. Jinak Cranachovým znamením je dráček, naleznete ho na každém jeho obrazu. O tento poznatek jsem se zapomněl s Pepou podělit, takže takto. –
 
Kromě Rubensova malého obrazu (v porovnání s tím, co jsem od něj viděl v NG a co ještě dneska uvidíme) "Zvěstování Panny Marie" (34 x 34 cm, olej a plátno) se v tomto salonku nachází i další významný kus, který stojí za zmínku – "Sv. Kateřina Alexandrijská" od Quintena Massyse (asi 1465-1530), renesančního malíře z Holandska, o kterém slyším poprvé v životě (jako, já už jsem tady byl, ale copak si můžu zapamatovat všechno?). "Je pravděpodobné, že Massysův obraz patřil do té významné části rudolfínských sbírek, která byla bezprostředně po císařově smrti odvezena do Vídně a shodou náhod se do Prahy vrátil na samém konci existence habsburské monarchie a byl považován za bezvýznamný dekorativní kus," dočteme se o něm. –
    
V samotné části umění na dvoře Rudolfa II., v úvodním sloupovém sále, nalezneme několik pozoruhodných děl. –
 
Mě osobně dostává rastrovaný obraz od (rovněž pro mě neznámého) Paula Roye "Portrét tří císařů", který je vytvořen skvostnou technikou, když se díváte zleva, vidíte Rudolfa II, když zprava, Ferdinada I. s Maximiliánem II. –
 
Geniální. –
 
Napravo od něj je jistě něco zajímavého (asi to nebylo zajímavé samo o sobě, protože jsem si to nezapamatoval, ale co, stejnak to tam zítra bude jinak) a nalevo Aachenův "Portrét císaře Matyáše jako českého krále" (se svatováclavskou korunou), takřka vedle je pak Aachenova další podobizna a sice jeho dcery, která představuje jeden z vrcholů jeho tvorby (mám na mysli onen obraz "Pobizna dívky" či jak). –
   
Hans von Aachen (asi 1551-1615) byl vlámsko-německým malířem z období manýrismu, od 1592 dvorní malíř Rudolfa II. –
 
Sám se zpodobnil na zdejším obrazu "Bakchus a Silén", na tzv. „freunschaftsbildu“ společně s Kryštofem Popelem z Lobkovic (Aachen jako Silén a Lobkovic jako Bakchus). –
    
Největší prostor v této části je věnován obrazu vlámského malíře, kreslíře a freskaře Bartolomea Sprangera (1546-1611) "Alegorie na turecké války" a to zejména proto, že se jedná o aktuální přírůstek do stálé expozice (2007). –
     
Tento malíř, jenž se narodil v Antverpách a zemřel v Praze, zde má ještě další obrazy, příkladmo "Herkules a Omfalé" a "Alegorie triumfu věrnosti nad osudem (alegorie osudu sochaře Jana Monta)". –
 
A co se sochaře Jana Monta týká, není to vše. Od něj je zdejší soška Marta a Venuše (jeho osudem však bylo zranění oka, tím konec jeho profese). –
 
Posledním Rudolfovým malířem, o němž se zmíním je Peter Stevens (kolem 1567-po 1624), o něm vím však pouze to, že zde má od letoška nový obraz, ke "Krajině s vodním mlýnem" přibyla "Říční krajina". Dobrá, byl to prý vynikající krajinář, který maloval pro Rudolfa v křivoklátských lesích. –
    
Po schodech dojdeme do sálu pod nebíčkem, kde bývá komorní výstava Obrazárna pod lupou, tentokrát věnována obrazu "Diana a Aktaion" od Bernaerta de Rijckere (1535-1590). Jméno neznámé, ale obraz pěkný. –
       
V tomto sále najdeme dále zejména obrovský obraz Petra Paula Rubense (1577-1640) "Shromáždění olympských bohů". Rubens je pokládán za nejvýznamnějšího vlámského malíře 17. století a patří k největším malířům historie, jeho obrazy zdobí galerie celého světa, o čemž se můžeme přesvědčit v NG, ale to už víme. –
 
Naproti tomuto obrazu je tematicky podobný "Pád Saturnovy vlády" od Giovanniho Contariniho, barokního malíře z Itálie, což je takový oxymorón (ale jenom pro mě, protože o tom prd vím); vtipná byla jenom Anděla, když řekla, "škoda, že to není pád Topolánkovy vlády"; omlouvám se, ale to je křeč, dneska jsem tu byl s Pepou. –
        
Právě vedle se však nacházela aktuální výstava "Rudolfinská krása – nově objevená díla dvorských umělců císaře Rudolfa II." (od 10. 4. 2007, do 6. 1. 2009), mající "vrátit do autentického prostředí několik zajímavých uměleckých děl, která byla s největší pravděpodobností pro tyto prostory vytvořena". –
 
Kromě dvou bronzových sošek (kopie bronzové busty Rudolfa II. od Adriana de Vries a originál "Únosu Sabinky" od téhož autora) tři olejomalby – jedna od Aachena "Jupiter a Antiopé" (takřka zrcadlová varianta Aachenova známějšího obrazu Jupiter, Antiopé a Amor) a zbylé dvě od Sprangera "Mytologická scéna (Venuše s Amorem a dvěma satyry)" a "Sv. Máří Magdalena". Obrazy jsou vynikající úrovně, škoda mluvit, a nádhernou prací též byl Vriesův Únos Sabinky. Vries (kolem 1545-1626) pocházel z vlámského Haagu a byl jedním z nejvýznamnějších sochařů poč. 17. st., v Praze strávil jako dvorní malíř posledních 20 let života, z jeho obrovské produkce zde však zůstaly jenom tři díla (mj. bronzová socha koně z NG). –
       
Před námi už je pouze samotná konírna, v níž byli ustájeni Rudolfovi španělští koně a kde dnes jsou obrazy zejména italských mistrů. V horní konírně bychom měli začít, nechceme-li postupovat proti proudu času, zde se nachází umění italské renesance (no, já jsem zde naopak pokaždé skončil). Najdeme tu jedny z nejvýznamnějších exponátů Obrazárny: obrazy Tiziana, Tintoretta a Veronese. –
   
Olejomalba "Toaleta mladé ženy" by měla být jediným Tizianovým obrazem u nás. Tizian (vl. jm. Tiziano Vecellio, asi 1477-1576) byl jedním z nejslavnějších malíř italské pozdní renesance. A tento obraz namaloval ve třech variantách, přičemž ten nejslavnější se nachází v pařížském Louvru. –
     
Jedna z hlavních osobností manýrismu Jacopo Robusti, zv. Tintoretto (1518-1594) zde má několik obrazů s náboženskou tematikou. –
 
Zajímavé obrazy maloval rovněž Paolo Cagliari, zv. Veronese (1528 -1588), po Tizianovi a Tintorettovi třetí nejvýznamější představitel benátské pozdní renesance. V Obrazárně se nachází jeden z jeho nejlepších portrétů "Portrét zlatníka a antikváře Jakoba Königa", ten získal již císař Rudolf II. Dalším pěkným Veroneseovým obrazem je zdejší "Sv. Kateřina Alexandrijská s andělem". Většina jeho obrazů na našem území se ostatně nachází v Obrazárně Pražského hradu. –
     
Poslední částí Obrazárny je dolní konírna s italským a středoevropským barokem, zde stojí za pozornost české obrazy Petra Brandla (1668-1735, př. Právní porada-Nerovný pár u notáře) a Jana Kupeckého (1667-1740, př. Podobizna paní Schreyvogelové). –
      
Z těch zahraničních snad "Podobenství o pleveli mezi pšenicí" od Domenica Fettiho (asi 1588-1623) či rozstřižený a znovuspojený obraz "Bitvy Jozuovy" od Johanna Heinricha Schönfelda (1609-1684), i když mi tato jména nic neříkají. –
 
Tak nějak se to dá projít, nám to trvalo asi hodinku, ale v galeriích více než kde jinde platí, že čas je nejlepší kuchař. –
 
Rád se sem zase jednou mrknu. –
 
Vrátili jsme se zpět a po mém intermezzu v knihovně PF UK jsem se s Pepou zase setkal u nás va fakultě. V prostorné dvoraně zvané bazén se od 19:30 konala akce "Jazz v bazénu". –
 
Všichni jsme zkrátka kulturně založení. –
 
Teda, oni začali skoro až v osm, ale co naplat. –
     
Byli čtyři, sem tam nějaký saxofon, ale hráli báječně, vůbec nehráli z prdele, vážně. –

Pěkný, takový pěkný závěr vskutku příjemného dne. –

Napsal: Abd el Kader, prosinec 2008