Archandělé s neviditelnými zvonci v Doksanech
Z Authorova archivu:
"Patnáctý prosinec je na svém konci;
archandělé s neviditelnými zvonci
a lidé, kteří snědli vánočku,
vytvořili vánoční atmošku.
Kryptou doksanského chrámu
radostně zněly koledy zpívané dětmi,
pak jsme odešli ke krámu,
opili jsme se punčem a jinými věcmi."
Předchozí verše z 15. 12. 2007 se dají použít i na tu dnešní událost; šlo o totéž, ostatně bylo by to docela divné, kdyby měla být každoroční tradice netradiční. –
V sobotu 6. 12. 2008 se v Doksanech konal Vánoční koncert s rozsvěcením stromečku, koncert pěveckého sboru Gymn. Lovosice se uskutečnil v kryptě doksanské klášterní bazilky Narození Panny Marie od 16 hodin, ale pro mě začal až o půl hodiny později, protože jsem až o půl hodiny později přijel (ne že bych nechtěl přijet dřív, dokonce jsem z Prahy pospíchal), dobrá no, stihl jsem už asi jenom šest písniček, ale zase bych řekl, že o to víc jsem byl vnímavější. Na konci, jak známo, bývá to nejlepší. –
Obecně lze říct, že "něco je v tom" (Lao-c'), tahle akce má vždycky něco do sebe. –
Celé mi to přijde jednoduše úžasné a úžasně jednoduché. –
Mně se to líbí. –
A na konci, když se lidé rozprchli, tak ty děcka začli "bim, bam, bim, bam" a něco do toho, ale hlavně "bim, bam, bim, bam", přestě tohle je totiž v Mahlerovi, úplně mě to dostalo. –
Pak se přešlo k obecnímu úřadu, kde se každý mohl zahřát, např. klobásou ("Ale andělé mastný jídlo nejedí, protože pak by se nemohli vrátit do nebe") nebo něčím k pití. –
Ještě před samotným rozsvícením stromečku zazní projev starosty – pokaždý je hodně vtipnej; a letos řekl pár slov i nový doksanský farář, či mám-li být přesnější administrátor doksanské farnosti Mgr. Pavel Zemek (člen řádu premonstrátů, někdejší převor strahovského klástera a generální vikář plzeňské diecéze). Na konec řekl: "Děkuji, že jste mě všichni poslouchali". No, nevím, jestli ho někdo poslouchal, asi ne, já jsem se snažil, ale přes ruch mluvících lidí to byla marná snaha. –
Nakonec se stromeček rozsvítil a na řadu mohla přijít mikulášská nadílka pro děti. –
Byl tam Mikuláš a anděl. A už nikdo. Jenom děti. A ony dostaly pochopitelně nadílku, třeba ten jeden kluk "Já chci ještě za tím andělem!" (žádostivě). –
Já jsem se mu nedivil, anděl byl vážně krásnej. –
Tak jsem si posteskl, že bych taky chtěl dárek od mikuláše a pan administrátor (farář) na to zareagoval tak, že bych se měl zmenšit. –
"U mě to není potřeba!" –
Důležitá je víra, trpělivost pak přináší dárky. Mikuláš chtěl po mně básničku. Má být krátká, říkal anděl. A tak jsem jednu řekl, jmenuje se Pozdrav z Řípu a napsal jsem ji pro Andělu po týdnech nicnedělání na konci srpna. Anděle určitě nevadí, že jsem ji řekl, té spíš bude vadit, že o mluvím ní. Když není o čem.
P. S. Já chci tu fotku s andělem!
Napsal: Abd el Kader, prosinec 2008
