Jdi na obsah Jdi na menu
 


"To je vztah pro člověka, který je již zvyklý žít ve své hrobce s virtuálními kameny a bránami, jež umožňují vyjít z osamocení. Vzniká z toho blog, který se zdá zajímavý, ale ve skutečnosti se jedná jen o šílenství, do kterého někdo další zas přidává své úlety. Je to souhrn prázdnot oslazený nějakou tou fotografií, klipem nebo citátem, jenž zní překvapivě, něžně nebo hluboce, ale pak jej stejně nalezneš na stránce vtipných esemesek. Někdy tě však obohatí, pomohou ti pojmenovat to, co žiješ, udělat ti společnost."
(Domenico Sigalini)

 

 

Otevřený zápisník (z října 2008)

 

6. října 2008

Co nemám rád?


Nemám rád, když sem často nepíšu. Nemám to rád, protože píšu strašně hezky a protože hodně lidí pak nemá co číst :-)
Nemám rád, že lidi neuměj používat smajlíky. Hlavně holky je neuměj používat. Kluci určitě taky, ale já se s klukama nebavim. Nemám rád kluky. Většinu kluků. Jako král Oidipús - on dokonce zabil vlastního tátu (no byl to jeho osud, nebylo zbytí... nemám rád osud, nemám rád, když není zbytí... jak říká Virginie Woolfová "ten problém je neřešitelný"... nemám rád, když je problém neřešitelný, ale mám rád Virginii... líbí se mi dokonce její osud... pohoršuje se někdo? že se mi líbí, že se zabila?... ne vážně, koho to dnes dojímá? mě už dávno ne, mě se líbí její knihy... líbí se mi tahle věčnost)
Nemám rád některý knížky. Nemám rád Hrabala, ale zbožňuju Menzelovy hrabalovské filmy. Miluju filmy - všechny ty kvalitní... Nesnáším současnou českou tvorbu, co se filmů týká. Ne že bych ji nesnášel zcela, však připadá mi strašně upocená. Stejná témata, stejní herci, Geislerová, Vilhelmová, Macháček, Trojan... Trojan hlavně!... Dělám si legraci, Trojana říkám jen tak, kvůli jednomu příteli, kterej má Trojana rád. A Macháček je z Litoměřic a studoval práva v Praze.. a je to Jirka... Macháčka mám rád. Však vzpomenu si na Rudolfa Hrušínského a je to rána... umění a kýč - v tom je problém současnosti, že zbývá jen kýč... Nemám rád kýč a mám rád umění. Mám rád to, co na mne jako umění působí. Přiznám se, že umění nerozumím... jako by bylo důležité umění rozumět! Mám rád to, co na mě působí, to, co mě dostává, to, co mě okouzlí... Budu mít rád Tolkienova Pána prstenů, ale nebudu mít rád masovou filmovou zábavu... Nemám rád masy, stádo a šílenství... Nemám rád lidi, když je jich hodně... Nemám rád davy při předvánočních nákupech. Nemám rád adventní Prahu. Nemám rád tlačenici v autobusech, tramvajích a metru (nemám rád, když cestující utíkají po eskalátorech jak splašení, nemám rád, když mě při této příležitosti uhodí... nemám rád, když mě uhodí kdokoli z jakéhokoli důvodu... nemám rád rány, nerad se peru... nerad nastavuju druhou tvář... nemám rád lidi, kteří se chtějí prát... nemám rád kluky, mám radši holky... holky jsou hezčí)
Nemám rád, když píšu a někdo na mě mluví... Nemluv na mě! Já teď píšu!... nebo když si čtu - neumím se soustředit... vadí mi, že se neumím soustředit a nemám rád, když se nemůžu soustředit... rád si něco čtu, nemám rád, když si nečtu... nemám rád nečtecí období... Mám rád dnešek, dneska je čtecí - čtu si dvě Woolfové, Puškina a Dostojevského... s těma Rusákama už končím, ale zase se k nim vrátím... Dostojevského mám rád, ale to jenom póza... nemám rád pózerství, vážně ho (Dostojevského) mám rád... Dostojevskij jsem já, on psal o mě... Zločin a Trestr (je to na delší povídání, tuhle story znají jenom zasvěcení)... Anděla jde na Dostojevského, proto tolik vzruchu... Andělu mám rád
Častokrát nemívám Prahu rád, ale nikdy svoji školu... právníky mám rád... svoje spolužáky... některý... mám rád náš hlouček - Janičku, obě Janičky, Aničku (Mařenku přímo zbožňuju... prý mám zbožňovat taky Hřebejka - taky že jo... ale mojí největší školní láskou zůstává Jiří Rajmund Tretera... škoda že teď nemáme žádný výběráky, teda jak se říká povinně volitelný předměty... ale co, já si za nim klidně zajdu)... Andělu musíme začlenit do našeho kroužku... Anděla je báječná, bude se k nám hodit... Mám rád, když se k sobě věci hodí
Nemám rád, když Anděla spí místo toho, aby šla do galerie... nemám rád, když na ni čekám... vadí mi, že se líbá s někým, místo aby se líbala se mnou... vadí mi, že není katolička, ale kalička... vadí mi, že mi to vadí... ale vážně nemám rád, že nejdu do galerie, když se do ni těším... nemám rád, když se těším na něco, co se nikdy nestane... nemám rád zklamání, nemám rád prohry... nemám rád strach z proher... nemám rád, když nedělám věci jenom proto, že se bojím neúspěchu... nesnáším strach... bojím se tmy - tenhle strach mi vadí...
Nemám rád noc, ale mám ji raději než den... Miluju noc, jsem noční tvor... V noci lidi spí - nemám rád, když dělám to co ostatní... miluju déšť, miluju procházky v dešti
Nemám rád pláštěnky, deštníky... miluju promočený oblečený, však né už tolik mokré boty... nemám rád rýmu, ale mám rád, když jsem nemocný a druzí se o mě starají... nemám rád nemoci, ale mám rád tu odlišnost... miluju uzdravování, mám rád svoji mámu... a babičku... ony jsou má rodina... tuhle rodinu mám rád... mám rád svoji sestru... měl jsem... nikdy jsem jí to neřek, ale je to tak... nebo ne? zase póza? vadí mi, že jsem na ni zapomněl?... vadí to někomu?... vadí někomu, když říkám, že jsem jedináček a že to tak bylo vždycky?... vadí někomu, že to není pravda? vadí někomu lež?... a mně?... je lež omluvena bolestí?... ani psát o tom nedokážu, nikdy nic nebude lepší, život byl jednou označen jako strašný a nikdy se takového přívlastku nezbaví... v očích lidí, kteří ji znali, není nic, žádné vzpomínky, jenom prázdnota (bože, vždyť je to tak dávno... nemám rád, že je to tak dávno... co to je dvanáct let? jo tohle, přesně tohle je věčnost... nemám rád takovou věčnost... nemám rád vzpomínky, jež se už nikdy neobjeví... jakoby nikdy nebyly, jakoby nikdy nebyla ona... ta smrt byla strašná, ale můj pocit zapomění je ještě strašnější... a to je jako všechno? tohle po nás zůstane?... píšu o tom, píšu jako bych psal odstavec špatnýho románu; proč se mě to nedotýká?... kecy, kecy... nesnášim ty sračky, nesnášim co teď píšu... jo, přesně tohle je pózerství, přesně tohle je nejstrašnější... to není láska, ke člověku, který odešel, to je snaha o sebelítost... hle, já jsem mučedník, pohleďte... a vždycky jsem to dobře snášel, to jsem hrdina, co?... kdejakou nepřízeň jsem snášel a teď chci slzy vašeho dojetí... takový plky... všechno je tak mělký... nesnášim svůj mělkej život... nesnášim tenhle falešnej nářek, stejně falešnej jako já... pravda je krutá a jakej otec, takovej syn... nemám rád tenhle zoufalej rod... ne, že bych tátu neměl rád, já ho dokonce... ale co já vím, je to cizí člověk, on opustil mě, ne já jeho... má smysl dále mluvit?... jsem jako on, stejně lhostejný k němu, jako on byl vždycky ke mně... nějaká hořkost by byla zbytečná... stýskat si? komu?) 
Nemám rád, když si není komu stýskat... mám rád - někoho mít... mám rád tu holku, která se mnou jela autobusem, a pak na mě čekala, než si koupím lístek... viděl jsem ji poprvé a naposled; a stejně na ni nezapomenu... mám rád Oldovy mejly... jak bych moh nemilovat svýho nejlepšího kamaráda?... mám rád přátelství... mám rád pusu od Marušky... mám rád pizzu se Zuzkou... mám rád grilování i plesy... docela mám rád i Brozany... miluju Fernet Stock Citrus... mám rád, když se přátelé dožadují své přítomnosti, když bouchají na dveře, mám rád ono "Přijď"... mám rád výlet do Drážďan... mám rád Obrazárnu Pražského hradu... mám rád její vlasy a její blízkost... mám rád její tajemnost a chladnost, když vím, že mě má ráda... mám rád, že mě má ráda... mám rád přátelství s Andělou
Nemám rád sebe, že teď nepíšu o Bohu... věřím - to je celé; víc napsat nedovedu
Nemám rád únavu... nemám rád, že už musím končit... hm, ještě něco - nemám rád cenzuru... co jsem napsal, napsal jsem... lhostejno zda rád či nerad

p.s. nemám rád negativní lidi... třeba když píší, že něco nemají rádi

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Reakce

Jiří Trestr,30. 3. 2009 21:27

Až bude tvá duše mít ráda stejně tak jako moje, tak i ty pochopíš že není jenom černá a bílá. Zkus se zadívat na duhu, je v ní vše skryto. Ale pro ty co nevěří, skryto zůstanne. Není bolesti bez ůderu, není trestu bez viny a není větší zlo něž beznaděj. Pouze jedna cesta je a ta se jmenuje víra. Věřím (né však v Boha) ale v lidskou schopnost pochopit (pro tebe zatím) nepochopitelné. Ale až v záři měsíce uvidíš tančit anděly a uslyšíš že je (TO), prozřeš a zjistíš nepoznané, netušené, nepředstavitelné. Mozek to nebere ale srdce to chápe a duše z toho žije neboť je nesmrtelná. Stav duše není rozum ani cit, je to nekonečný boj přežít a nezcvoknout. Plně chápu tvoje pocity víc než si dokážeš představit. Neboť tyto stavy šílenství mám také krev je krev a ne voda. Ale mé srdce je ti vždy otevřeno ač si to třeba nemyslíš. Kež by jsi našel cestu a sílu bojovat za vše co za to ještě stojí. Hranice porozumnění je velmi tenká. Vše je předem dáno, protože je to v dlaních psáno.
Ps.: Táto mi říkaly tři děti můžeš být čtvrtý.

pár slov

buchet,10. 11. 2008 21:15

dobrá "zpověď"...jako za časů Guillama Apolinaira - pásmo toť potok či řeka tekoucí z vnitřní krajiny ven...kam?kudy?

nemáš rád...

syrovka st.,5. 11. 2008 22:05

...hezky jsi to napsal, Jiříku:-)